Jeli jsme ulicemi Pardubic a ani jeden z nás nepromluvil. "A ty budeš tady v Pardubicích teď, nebo zas odjedeš?" Prolomila jsem ticho a zeptala se mamky. "No, jsem tu na 3 dny, ale zítra musím něco vyřizovat" řekla mamka a Kuba se věnoval řízení. "Stejně jsem teď doma, takže budu ráda, že tam budeš" řekla jsem s úsměvem. "Vy dva spolu nebydlíte?" Zeptala se mamka překvapeně. "No ještě zatím ne, ale máme to v plánu nějak o prázdninách hledat byt tady v Pardubicích" ozval se pro změnu Kuba a zastavil na semaforu. "Ale sluší vám to spolu, abych pravdu řekla" řekla mamka s úsměvem a Kuba se taky usmál. "Jsem rád, že jsem mohl Báru tehdy poznat, změnila mi život k lepšímu a díky ní vím, co je to opravdová láska" řekl Kuba a já se usmála. "Bára za mnou tehdy dojela, že jste se pohádali a mrzelo jí to" řekla potichu a mně úsměv klesl. "Byla to moje chyba, zachoval jsem se, jako blbec a kvůli mně byla dost v prdeli" řekl a rozjel se na zelené. "Ale hlavní je, že jste si k sobě zase našli cestu a jste spolu" řekla mamka s úsměvem a my se taky usmáli. "Já jsem strašně rád, nevím, co bych bez ní dělal" řekl Kuba a usmál se. "Každopádně, zítra jedu s Kubou na jeho koncert do Varů, tak ti dám náhradní klíč od bytu" řekla jsem a podala jí ho. Mamka si klíč vzala a dala ho do kapsy. "Tak, jsme tady" řekl Kuba a zastavil. My vystoupili a zavřeli dveře. Kuba vzal mamce zavazadlo a nesl jí ho. "Kuba je vážně milý" řekla mamka a usmála se."To on je, jsem ráda, že si rozumíte" řekla jsem a usmála se. Šli jsme ke mně a Kuba šel před námi. Já si povídala s mamkou a došli jsme před byt. Já odemkla a vešli jsme dovnitř, Kuba položil mamky kufr na chodbu a zavřel. "Zlato, já jedu nakoupit nějaké jídlo a asi se stavim pro svoje věci, ať můžem zítra odsuď jet rovnou do Varů" řekl Kuba a vzal si moje klíče. Já kývla na souhlas a on šel ke mně. Dal mi pusu a usmál se, já mu úsměv oplatila a odešel. "Chceš vodu?" Zeptala jsem se mamky a šla do kuchyně. "Byla by jsi hodná" řekla s úsměvem na tváři a já jí nalila vodu. Donesla jsem jí do na stolek a sedla si vedle ní na gauč. "Mami, je tady jedna taková věc, co bych ti chtěla říct" řekla jsem a mamka se napila. "Povídej zlato, co se stalo?" Zeptala se a pohladila mě po zádech. "Ani upřímně nevím, jak začít" řekla jsem a opřela se o její hruď. "Pohádali jste se zase nedávno s Kubou?" Zeptala se starostlivě. "Ne s Kubou jsme teď v pohodě, ale-" nedořekla jsem to a ukázala mamce ultrazvuk. "Ty jsi-?" Nedořekla to a jen se na mě podívala. Já jen kývla na souhlas a mamka mě ihned objala. "Kdyby jsi potřebovala pomoct, tak se ozvi" řekla a dala mi pusu na čelo. "S Kubou to zvládneme" řekla jsem a usmála se, mamka se taky usmála a stále si prohlížela ultrazvuk. "Takže já budu babička" řekla a stekla jí slza. "Notak mami, nebreč" řekla jsem a taky se mi nahrnuly slzy do očí. Mamka mě objala a já zas jí. Společně jsme seděli na gauči a já byla opřená o mamku. "Pamatuješ, jak jsi za mnou tehdy došla s tím, že ti Pepa ukradl hračku a pak jsi kvůli tomu brečela asi 20 minut?" Řekla mamka a usmála se. "Strašně to vše uteklo, mám po maturitě, našla jsem si snad toho pravého, čekám s ním dítě, máme v plánu spolu bydlet a ještě k tomu s ním momentálně trávím hodně času" řekla jsem s úsměvem a mamka se taky usmála. Během pár minut jsme uslyšeli odemykání dveří a v nich Kubu, co táhne tašky s nákupem. Já se zvedla a pomohla mu tašky odnést do kuchyně. "Já bych to zvládl kotě" řekl a s úsměvem položil tašku na linku. "Kde máš věci?" Zeptala jsem se a hledala jeho věci. "Ajo, já je nechal v autě" řekl Kuba a chytl se za hlavu. "Rychle tam jdu, za chvíli jsem tu" řekl a rychle vyšel z bytu. Já jsem začla vytahovat nákup z tašky, co byla na lince a mamka mi pomohla s tou druhou. Jakmile jsem začla vybalovat nákup, všimla jsem si tam spousty sladkého a já se nad tím jen usmála. "Jde vidět, že Kuba myslí na vše" řekla mamka s úsměvem a já se taky usmála. Když jsem společně s mamkou vybalila a následně uklidila nákup, sedli jsme si na židle a čekali, než dojde Kuba. Ten když došel, tak na nás jen koukal a my na něho. Sundal si boty a šel za námi do kuchyně, kde si sedl na židli. Já se jen podívala na mamku a ona zas na mě.
Další část🫶🏼
ČTEŠ
Láska & Nenávist/ Yzomandias
Fanficz nenávisti, která trvala pár let se stala láska, ale i však ta někdy končí..