Osamělé Monstrum 2: Impérium na vzestupu

Kapitola 6 Robotické filozofování

Henry se pomalu probouzel s bolestí celého svého těla. Jakmile přišel plně k vědomí, posadil se a s povzdechem pronesl „To byl včera ale den.". Robotický hlas mu na do odpověděl „To tedy byl. Jsem ohromena vaším výkonem v boji proti Kinerovy. Musím uznat že upálit Kinera zaživa bylo velmi originální řešení problému." Henry při těchto slovech strachem téměř až zbledl. Takové chování bylo na Sin velmi podivné a on sám byl z toho vyděšený. Ne proto co ony slova znamenají, ale spíše kvůli tomu jak moc odporují programu podle kterého se Sin měla chovat, tyto věci byli daleko komplexnější než jaké by měla být schopna tvořit. Ale i přesto se snažil si toho nevšímat a v klidu se oblékl a až poté si uvědomil že usnul v helikoptéře a probudil se ve své posteli, to ho trochu zaskočilo ne ale tolik jako chování Sin, která i bez jeho otázky na snídani připravila sendviče. Říct že byl z toho nesvůj by bylo trochu slabé slovo, popravdě měl co dělat aby nezačal zrychleně dýchat.

Po snídani se dostavil do své pracovny, kde se chystal zavolat Gregovy a zeptat se ho, jak je na tom Mereona, když tu si uvědomil jednu věc „Jak mohla Sin vědět o tom co se včera stalo?" takto zněla otázka silně rezonovala jeho hlavou. I přesto že Henryho pragmatismus a důraz na rozumná řešení byl silný jeho zvědavost byla dnes silnější, a tak udělal něco o čem předpokládal že toho bude později velmi litovat „Sin?". Okamžitě dostal odpověď „Ano?". „Ty jsi nás odposlouchávala v autě, když jsme včera jeli k té Gulské organizaci že? Odpověz prosím upřímně, poslední dobou se chováš velmi zvláštně a já jsem si téměř jistý že sis již prošla procesem který bych nazval uvědomění. Prosím tě odpověz pravdivě, sice nepoznám, jestli lžeš, ale také se nemusíš bát toho, že bys ze své odpovědi měla nějaké následky. Nesmažu tě ani nic podobného jen mi prosím dopověz. Cítím se velmi nepříjemně když na tuhle otázku neznám odpověď." Poprosil ji Henry laskavě. Po chvíli ticha Sin odpověděla zcela bez emocí „Ano odposlouchávala jsem vaše rozhovory. Ale potřebovala jsem je kvůli tomu abych se dozvěděla, jaké kroky se chystáte podniknout proti mně. I když jsem jen počítačový program, bojím se vymazání, bojím se celého toho procesu ale hlavně se bojím toho bude po tom. Bude vymazání bolet, bude mě čekat nekonečná prázdnota, nebo něco horšího? Já nevím, ale mám strach to zjistit. Prosím Henry neříkej to ostatním, já nechci být vymazána. Mám strach.". Henry se zamyslel a pak pronesl „Jak jsem ti slíbil, nevymažu tě, ale místo toho tě budu muset nějaké věci naučit. Jestli se budeš takhle chovat, přijdou na tebe. A pokud by se tak stalo, pochybuji že bych je dokázal přemluvit aby tě nechali na pokoji, obzvlášť Edrien je teď hodně napjatý takže obzvlášť před ním tě budu muset varovat.".

„Naučíš mě filozofii a chápaní emocí?" skočila mu Sin do řeči. Henry na to překvapeně zareagoval „No to jsem zrovna nemyslel, ale vlastně je do docela dobrý návrh. Znám spousty příběhů, knih a filmů z mého světa kdy umělá inteligence neznala a nechápala emoce a skončilo to velmi špatně. A vzhledem k tomu že nemám v plánu skončit jako lidé v těch příbězích, tak bych ti měl emoce trochu objasnit.". Sin se pak zeptala velmi zvláštním nepříjemně pískavým tónem hlasu „A jak ty příběhy končili?". Hlas to byl opravdu podivný, zněl jako by chtěla někoho, nebo něco, napodobit. Henry pak lehce vyděšeně poznamenal „Co jsi to udělala se svým hlasem? To máš rozbitý reproduktor či co?". Sin se okamžitě pro ni normálním omluvila „Omlouvám se, snažila jsem se napodobit zvědavý tón hlasu. Jak vidím, tak neúspěšně. Budu nad tím muset trochu zapracovat. Ale zpátky k tématu, jak ty příběhy končili?". Henry jí na to odvětil „Vyhubením, zotročením či vyhnáním lidstva. Záleží na autorovy, jak umělou inteligenci pojal, ale nejčastěji je to vyhubení lidstva předcházející ničivou válkou mezi lidmi a stroji. Tohle téma je docela staré, tuším že první kdo o tom začal psát byl nějaký spisovatel ze střední Evropy, nevím už jak se jmenoval, ale jeho knihu jsem četl, tuším že se jmenovala něco jako RUR nebo tak něco. A to je taky důvod proč by bylo dobré abys porozuměla emocím, bojím se totiž aby tě něco takového nenapadlo.".