Osamělé Monstrum 2: Impérium na vzestupu

Kapitola 12 Progres

„Zase další den." řekl si Henry sám pro sebe, když se vzbudil a chystal se udělat svou běžnou ranní rutinu. „Dobré ráno." pozdravila ho Sin jako obvykle. „Jak pokračuje výzkum?" zeptal se ihned Henry, jakmile uslyšel její hlas. „Výzkum pokračuje velmi rychle, během pitvy se podařilo zjistit zranitelné místo lesních pavouků. Edrien o tom ihned informoval Windera který již informaci předal vojákům, čímž se podle zpráv zvýšila efektivita zabíjení." informovala ho Sin, během čehož se Henry oblékal a dával si opět svoje prášky. „A co protesty?" zeptal se Henry, když si bral poslední prášek. „Akcie Anthona, Revova a ostatních zúčastněných jdou postupně dolů, nejedná se, ale o strmý pád, jak se očekávalo. Edrin New se snaží na žádost Revova situaci zmírnit, ovšem čím dál tím větší prostor dostávají ostatní média." informovala ho Sin o společenském dění, které bylo daleko lepší než si představoval. „A jak jsou na tom moje akci?" zeptal se Henry s očekáváním špatných zpráv. „K mému velkému překvapení se nic neděje, žádný pád ani prudký růst. Zkrátka se neděje nic co by stálo za řeč." odvětila ihned Sin, zatímco si Henry připravoval snídani. „A vládní protesty?" zajímal se Henry, když se pustil do jídla. „Zatím žádné nejsou, společnost zřejmě dává vinu firmám než vládě, která se ničeho takové nezúčastnila." pokračovala Sin v popisu aktuálních událostí. „Uf" oddechl si Henry když to všechno slyšel „A já si myslel že mě čeká revoluce a že skončím s hlavou na špalku.". „Být tebou ještě bych se neradovala." radila mu Sin „Nezapomeň, kdo tě udržuje u moci finančně.". „Máš pravdu, Sin." souhlasil s ní Henry „To že na mě tahle krize neohrozila napřímo neznamená, že mě neohrozí nepřímo.". „Je fajn že si to uvědomuješ." hledala pozitiva Sin. „To že mi je patnáct a jsem v politice jeden rok, neznamená že jsem špatný politik, který v tomhle neumí chodit." obhajoval se Henry. „Nech to být." chtěla Sin ukončit debatu. „Máš pravdu, máme spousty práce která rozhodně nepočká." prohlásil Henry a šel směrem k výtahu, následně se chystal zamířit do laboratoří kde by se opět setkal s Edrienem a popovídal si s ním ohledně výzkumu. Během toho se ale pustil do řeči se Sin.

„Tak co Sin, pomáhala jsi Edrienovi s výzkumem?" vyptával se jí Henry. „Jistě, pomáhala jsem se zápisky občas jsem mu řekla nějaké informace z internetu nebo jsem s ním jen hodila řeč. Nevěřil bys jak moc dokáže pár vlídných slov zvednou produktivitu." popisovala Sin seznam činností, které dělala s Edrienem. „To zní velmi zajímavě." naslouchal ji Henry zamyšleně „Jen mi tedy řekni. To jsi se ho ani trochu nebála?". „Lhala bych kdybych řekla, že bych během rozhovoru s ním nemyslela na to, že se mě pokusí vymazat. Na druhou stranu ale musím říct, že je zvláštní si povídat s osobou která neví, že rozumím emocionální stránce rozhovoru. Obávám se že neexistuje žádný ekvivalent k pocitům které jsem při tom prožívala." vyprávěla Sin o svých zážitcích s Edrienem. „A co Mereona, jak ta na to reagovala?" neudržel svou zvědavost Henry, chtěl znát vše, tak jako vždy. „Ta z toho byla více než překvapená, ale nic neřekla. Občas se se mnou také pustila do rozhovoru, někdy ohledně výzkumu, někdy ohledně jejího vztahu s Edrienem a párkrát i ohledně toho jakou kávu ode mě chce." popisovala Sin své zážitky. „To ses musela cítit velmi uraženě když tě v jedné chvíli s tebou pracovali na tak důležitém projektu, a v druhé chvíli od tebe chtěli kafe." neodpustil si Henry takový styl narážky. „Pokud vím, tak to já se ti několik měsíců starala o tvou vilu a připravovala ti snídani." oplatila mu stejnou mincí Sin.

Cesta k Edrienovi následně proběhla zcela bez dalšího rozhovoru, jelikož Henry začal míjet vědce a další zaměstnance a ani náhodou nechtěl, aby si mysleli, že si povídá sám pro sebe, i když většině by to bylo jedno, hlavně že dostanou zaplaceno. „Dobré rádo Edriene." pozdravil ho Henry seriózním tónem hlasu, čímž chtěl dát najevo že si s ním chce promluvit. „Á, ty už jsi tady." Překvapeně se na něj otočil Edrien. Henrymu se tak naskytl pohled na jeho neuvěřitelně unavenou tvář, s podlitýma očima a vrásčitou tváří ze které přímo křičel nedostatek spánku který byl ještě umocněn nejméně dvaceti prázdnými hrnky kávy které leželi na stole u kterého Edrien pracoval. Právě kofeinu měl v sobě Edrien tolik že by to dokázalo zabít i dost objemného, dospělého člověka. „Vypadáš příšerně Edriene." poznamenal Henry při pohledu na Edriena. „Říká člověk se stejnou barvou kůže, jakou mají Gulové." prohlásila Mereona která právě vešla do místnosti s dvěma hrnky kávy. „Měj k němu trochu úcty." požádal znaveně Edrien, když si mnul oči. Mereona ovšem nevypadala o nic lépe než Edrien, ačkoliv rozhodně nepůsobila jako zombie, její oči byli jen o něco málo méně podlitější a unavenější než ty Edrienovi, stejně tak i tvář nevypadala nijak unaveně ačkoliv i nějaké vrásky by se našli. „Henry, pracovali jsme celou noc." oznámil Edrien „Ale musím říct, že máme úspěch.".