Osamělé Monstrum 2: Impérium na vzestupu

Kapitola 10 Počáteční komplikace

„Co je to za hluk?" zeptal se naštvaně Henry, když se k jeho uším donesl řev stovek motorů helikoptér, kterého ho dnes vzbudili. „To jsou vojenské helikoptéry." odvětila Sin s lehkým neklidem v hlase. „Co tady proboha dělají helikoptéry? Myslel jsem, že vše probíhá podle mého plánu." podivil se Henry nad přítomností takové vojenské síly. „Nevím, co se děje, ale jediné, o čem vím je že se obrovské množství vojenské techniky, tanky, pěchotou a obrněnými stroji nevymývaje, táhnou kamsi do lesů." vysvětlila mu Sin situaci. „A komu to všechno patří?" zeptal se Henry, jelikož mu právě začalo docházet co se tu děle. „Svaz obchodníků, vyslal je Svaz obchodníků." odpověděla krátce Sin. „Revov ten idiot!" naštval se Henry „Já tušil že mě nebude poslouchat.".

Henry tedy na nic nečekal a co nejrychleji se převlékl, popadl snídani a došel na balkón ze kterého to vše viděl. Obloha byla plná helikoptér, které kvůli svému množství bránili slunečním paprskům dostat se skrz, některé helikoptéry byli útočné jiné přepravovali tanky, žoldáky nebo jinou vojenskou techniku. Nechyběli zde ale ani letadla všeho druhu, drony, bombardéry, stíhače dokonce i zcela bezpilotní stroje, to vše zde bylo a mělo být použito proti soupeři o jehož síle neměl nikdo ani tušení. „Musím rychle zkontaktovat Revova, než bude pozdě." vyděsil se Henry při pohledu na všechny ty stroje. Ačkoliv síla takové armády rozhodně nebyla zanedbatelná, bylo mu ihned jasné že tohle může skončit všelijak, jen ne dobře

Ani chvíli tedy neotálel a ihned se pokoušel volat Revovy který mu ovšem telefon nebral, zkusil tedy Anthona ale opět se stejným výsledkem, stejně tak i Klinder a ostatní podnikatelé, ovšem stále stejný výsledek. Tedy až na Dohtora, kterému volal naposledy. „Kdo tam?" ozval se otrávený Dohtorův hlas. „Tady Henry." ozval se okamžitě „Víš něco o tom, co se děje?". „A co se děje?" zeptal se Dohtor unaveným hlasem u kterého bylo jasné, že je tu to všechno jedno. „Ten obrovský přesun vojenského vybavení kamsi do lesů, copak o tom nevíš?" zeptal se Henry urgentně chtěl mu dát jasně najevo aby bral situaci alespoň trochu vážně. „O ničem nevím, právě teď pracuji na výstavbě toho vojenského letiště s Winderem, přesně tak jak jsme se o tom včera bavili.". „Takže o tom nic nevíš?" zeptal se Henry, trochu zaražen tím že o tom Dohtor vůbec nic nevěděl. „Celý den jsem ve své kanceláři s Winderem a ostatními stavaři, takže nemám absolutní tušení, co se venku děle. A je mi to úplně jedno, jediný co mě zajímá je to za jak dlouho budu mít hotovo, takže se měl." rozloučil se po své Dohtor. „Děje se něco Henry?" zeptala se Mereona, když ho spatřila, jak sklíčeně pozoruje vojsko pochodovat k lesu. „Máme obrovský problém." oznámil ji Henry, jakmile zaslechl její hlas. „Jaký?" nedocházelo Mereoně co se právě děje. „Tenhle problém!" ukázal na stovky helikoptér spolu s, zdánlivě nekonečnými zástupy vojáků kráčející k své vlastní zkáze „Revov mě neposlouchal a teď kvůli tomu ještě více rozdráždí lesní pavouky, a já z toho budu mít obrovské problémy." vysvětlil Henry. „Jak víš že za tím stojí Revov?" podivila se Mereona.

„Kdo měl největší problém s mým plánem?" položil Henry otázku na kterou už znal odpověď. „Ale on je vede na smrt!" zhrozila se Mereona, když ji došlo, co v lesích vojáky čeká „Musíme ho varovat, a zachránit co se dá!". „Zkoušel jsem to, ale nezvedá mi telefon. A stejně by mě ani neposlouchal a odbyl by mě s tím ať přestanu poslouchat Naigera, krom toho stejně už je pozdě, všechny vojáky, které teď vidíš už jsou všichni mrtví. Co si Revov navařil to si teď taky sní, však on brzy pochopí jak velká to byla chyba." řekl Henry stylem jako by ho vůbec netrápila smrt stovek Gulů a Geremádů, jako spíš bouře problémů a nepříjemností která se jistě po tomto boji objeví. „Haló Henry, jsi tam?" ozval se ze sluchátek hlas Edriena. „Kde jsi Edriene?" zareagoval Henry okamžitě. „Právě se chystám vstoupit do té laboratoře, jak jsi mi říkal." oznámil mu Edrien, který se až teď dostal na tento kontinent. „Jsi tady docela rychle." pochválil ho Henry za dochvilnost. „Říkal jsi přeci jenom že je vážná situace." odvětil Edrien. „To je pravda, škoda jen že tahle situace bude ještě mnohem vážnější, než se na první pohled zdálo." zvážnil Henry. „Co se stalo?" netušil Edrien co tím Henry konkrétně myslí. „To ti vysvětlím osobně ideálně, až na naší cestě k místním." odpověděl mu Henry s nervozitou způsobenou dnešním začátkem dne. „Dobře tedy, a kde je vlastně ten Naiger, rád bych si ho prohlédl." zažádal Edrien. „Někde běhá po budově, prostě se dostaň do nejvyššího patra, tam mám rezidenci tam všem vysvětlím dnešní plán." odpověděl mu Henry.