Osamělé Monstrum 2: Impérium na vzestupu

Kapitola 11 Domluva

Jakmile Henry, s jeho spojenci, vylezl pryč z královniny komnaty, měl Henry jasno co bude jeho další krok. Nejprve ze všeho si ale sundal plynovou masku, aby mohl lepši vidět a dýchat. „Ví každý, co má dělat?" ujistil se Henry že dal skutečně jasné instrukce. „My teď půjdeme ulovit toho pavouka, jak jsi chtěl." odpověděl Dener, když spolu s Gregem a Mereonou odešli směrem k helikoptéře. „Já tady zůstanu, přesně jak jsi mi říkal." řekl Naiger. „To rád slyším." pochválil je Henry „A ty Naigere, nezapomeň že se tady ještě dneska objeví Gulové. Chci tuhle vesnici trochu zmodernizovat, když už z toho tady bude diplomatické centrum.". „No nic Naigere, tak se měl snad se někdy v blízké době potkáme." rozloučil se s ním Edrien. „I tobě Edriene, bylo fajn si s tebou popovídat." opětoval rozloučení Naiger. Následně poté se všichni rozdělili, Naiger zůstal ve vesnici, Mereona s Gregem a Denerem již kráčeli směrem ke své helikoptéře, aby mohli odchytit nějakého lesního pavouka. A co se týče Henry s Edrienem, no řekněme že Henry se chystal na domluvu Revovovi za tu celou pohromu, kterou ztropil.

„Edriene." oslovil ho Henry při vstupu do helikoptéry. „Ano?" zeptal se Edrien, když mu pomáhal s nastoupením. „Nemohl bys zaznamenat souřadnice tohohle místa? Docela by se hodilo, aby měl Dohtor informace, kde má stavět." požádal ho Henry. „Souřadnice jsem mu již poslala, takže o to se nemusíš bát." obeznámila ho Sin, když již byla helikoptéra ve vzduchu. „Dobrá práce Sin." chválil ji Henry „Jakmile ale přistaneme musíme se dát každý do práce, Edriene, ačkoliv vím že nejsi chemik ani biolog dávám ti na starosti výzkum biologické zbraně proti lesním pavoukům. V tomhle projektu tě nebudu nijak omezovat, máš zcela volné ruce a neomezený rozpočet, odteď máš pravomoc povolat do tohohle projektu všechny mé zaměstnance kteří by ti mohli pomoc, použij jakékoliv vybavení, které budeš potřebovat ale hlavně tu udělal rychle, chci být z téhle patálie co nejrychleji pryč. Chtěl jsem si na tomhle ostrově konečně odpočinout, a ne řešit válku s pavouky.". „Nezklamu tě Henry." hrdě přijmul úkol Edrien. „Já vím Edriene, a proto to děláš ty." odůvodnil Henry své činy „A jen tak mimochodem, možná by ti v tomhle projektu mohla pomoct Sin, nedávno jsem si pohrál s jejím programem, takže teď se neuvěřitelně rychle učí a má přístup ke všem informací z internetu. Takže doufám že této možnosti využiješ.". „To rozhodně využiju, toho se neboj." poděkoval Edrien. Následně pak v helikoptéře zavládlo ticho, které trvalo až do jejího přistání na střeše Henryho rezidence.

„Tak jsme tady." řekla Sin, když se motory helikoptéry uklidnili. „Myslím, že jsme oba v takovém stavu abychom si toho všimli, ale i tak díky na let." poděkoval Edrien, když vystoupil. Jakmile ale z vrtulníku vystoupil Henry okamžitě mu začal zvonit mobil, po zjištění že volá Dohtor si dal hovor do headsetu a hovor přijmul „Henry máme schůzku se všemi podnikateli, a dorazí tam i Winder, takže je to asi hodně vážný." ozval se Dohtorův chraplavý hlas. „Svolává tuhle schůzku Revov?" zeptal se Henry, ačkoliv odpověď již znal. „Ano, a jsi tam taky pozvaný." odpověděl Dohtor. „A kde je ta schůzka?" mnul si Henry unaveně oči z představy co ho čeká. „V Revovově sídle, posílám ti souřadnice." odvětil Dohtor a ihned hovor ukončil. „Sin, máš ty souřadnice?" zeptal se unaveně Henry. „Mám, tak nastup." řekla Sin opět svým typickým hlasem, ze kterého není patrné, zdali cítí vztek, radost či frustraci. Henry se tedy vrátil do helikoptéry, jejíž motory se opět rozběhli. „Máme dostatek paliva?" zeptal se Henry s obavami jestli by náhodou neměli doplnit palivo. „Baterie jsou na osmdesáti procentech, dokáží přeci jenom vydržet několik dní bez nabití, a to ani nepočítám záložní baterie. Ale to bys měl vědět, přeci jenom právě tvoje, která společnost tyhle baterie navrhla." obeznámila ho Sin, trochu zaskočená že tohle neví. „Ach promiň Sin." omluvil se Henry „Mozek už mi tak dobře neslouží jako dřív, ale to přeci jenom víš.". „Ano to bohužel vím." souhlasila s tím Sin, která o jeho zdravotním stavu věděla první poslední. Následně Henry odvrátil svůj zrak ven z okna, a zbytek cesty se zarmouceně díval z okna, když přemýšlel jak to tu bude vypadat až tu nebude, jeho čas se krátil a už mu zbývalo něco okolo tří měsíců života, a navíc každý den mohl být jeho posledním. „Blížíme se k cíli." prohlásila Sin, aby mu dala najevo aby se připravil. Ten se tedy připravil na přistání, přičemž sledoval vysoký, částečně skleněný, mrakodrap, na kterém se chystá Sin přistát, mrakodrap měl na sobě nápis „Iron and coal company" okolo mrakodrapu bylo nespočet skladišť vytěženého materiálu, garáží a autoservisů. Sin, jako vždy, s helikoptérou přistála velmi rychle a jemně, že si toho Henry sotva všimnul.