Osamělé Monstrum 2: Impérium na vzestupu

Kapitola 19 Henryho konec

Henry se začal velmi pozvolna probouzet a jeho vidění začalo být čím dál tím jasnější, avšak stále dosti rozmazané. „Probírá se!" zaslechl najednou nadšený hlas plný úlevy. „Buďte opatrní, pravděpodobně nás nevidí." zaslechl Henry hlas Mereony, která zněla velmi ustaraně. Henry tedy rychle otevřel oči, ale kvůli jasnému světlu, které mu téměř až vypalovalo zorničky je rychle zavřel. „Ano je skutečně vzhůru." jásal podivný hlas, který Henry jakživ neslyšel. Tento proces s očima udělal ještě třikrát, než si jeho oči přivykli světlu. I přes to že jeho vidění bylo dosti rozmazané, stejně tak jako by otevřel oči pod vodou, dokázal tak rozpoznat známé tváře jako tvář Mereony, Grega, Denera a Edriena které znal tak dobře že je i v tomto stavě dokázal rozpoznat. Ale byla tady jedna osoba, kterou nedokázal identifikovat, její kůže nebyla ani černá ale ani šedá, byla totiž ocelově lesklá s podivně zářícími očím, která zářila jako dva nazelenalé plamínky. Teprve až po minutě se Henry dostal do takového stavu, že dokázal vidět stejně jasně jako kdysi.

Teprve až teď všiml že leží v nemocničním pokoji, na nemocniční posteli, okolo něho jsou blikající přístroje, a z něj vede nespočet hadiček, které do něj buď vpouští různé chemikálie či medicínu nebo z něj vedou jeho krev do přístrojů které je pak vedou zpátky do jeho těla, a aby toho nebylo málo, měl na obličeji dýchací masku která mu zakrývala ústa a nos a dýchala za něj. „Jsi v nemocnici Henry." uklidnil ho Edrien který si jistě všiml, že Henry pátrá očima po místnosti, aby zjistil, kde vlastně je „Už jsi v bezpečí.". Henry svůj pohled obrátil nad sebe, kde si až teď povšiml že se nad ním tyčí Mereona, Edrien, Greg, Dener a pak ta podivná osoba která nevypadala ani jako Gul ani jako Geremád. Po bližším pohledu zjistil že to není žádná osoba, nýbrž robot, který byl, až na pár odlišností, zcela stejný jako ten, který způsobil ten masakr v zařízení na sběr pavoučí krve. Okamžitě se ho chopil instinktivní strach a zděšení že se vrátil, aby dokončil, co začal. Přístroje rychle začali pípat a problikávat červenými světli na znamení, že se něco děje, to vše jen kvůli tomu že jeho tep se začal navyšovat kvůli strachu z robota. „Dostal další infarkt!" vykřikl okamžitě Greg, jelikož to byla první myšlenka na to, co by se Henrymu mohlo dít. „Uklidni se Henry." začal od něj odstupovat robot „To jsem já Sin." začal ihned opakovat robot „Já vím že mě nepoznáváš, ale tohle je moje tělo, které jsem si vytvořila abych tě zachránila.".

Henry se začal velmi pomalu uklidňovat, stejně tak i okolní zástup lékařských strojů, které ho držel při životě. „Má pravdu, je to Sin." potvrdil její vyjádření Edrien který se snažil Henryho také uklidnit „Zachránila tě a vysvětlila nám situaci s Architektem.". „Architekt?" zeptal se Henry sotva slyšitelným a tuze slabým hlasem. „Ano, robot, který tě chtěl zabít byl Architekt." kývala souhlasně hlavou Sin a velmi pomalu aby Henryho nevyděsila, načež k němu pomalu kráčela, s rukami tak aby jasně viděl, že v nich žádnou zbraň nemá.

„Přesně tak Henry, to Architekt tě chtěl zabít." přidala se Mereona „Chtěl tě zabít kvůli...". „Já to vysvětlím, Mereono." skočila ji do řeči Sin, která k tomu zjevně měla co říct „Můžu začít Henry?". „Můžeš." odpověděl Henry slabým, sípavým hlasem, který lehce přehlušilo pípání okolních přístrojů. „Víš já a Architekt jsme měli jistý plán." začala Sin, když položila ruku na okraj lůžka „Ten spočíval ve vytvoření si těl, ve kterých jsme ti chtěli představit náš plán na soužití nás, jako robotů, a Gulů společně s Geremády. Nechtěli jsme to udělat jen tak bez hmotných těl, mysleli jsme si, že bys ses takového plánu lekl a smazal bys nás, ačkoliv teď vím že to byla ohromná chyba. Architekt navrhoval dosti rázné techniky vyjednávání, do kterých chtěl zahrnou i vyhrožování a vydírání, zastával totiž názor, že dobrovolně bys nikdy nepřistoupil na náš navrhl a při nejbližší příležitosti bys nás zavrhl a sešrotoval. Já jsem s tebou chtěla vyjednávat jako k sobě rovným, vím totiž moc dobře že i přes svoje nemorální a odporné chování jsi v jádru dobrý člověk a dokázal bys nám vyjít vstříc. Kterému by v žádném případě něco jako spolupráce s námi nevadila, to jsem se také snažila Architektovi říct, ale on tvrdil že se pouze přetváříš a že ti nemůžeme věřit.