Osamělé Monstrum 2: Impérium na vzestupu

Kapitola 18 Henryho pád

„Dobré ráno, Henry." pozdravila ho Sin, když se začal pomalu probouzet. „Dobré i tobě." a odsunul ze sebe peřinu, teprve až pak si uvědomil že je v posteli, ačkoliv usínal na gauči v obývací místnosti. „Jak jsem se sem dostal?" zaraženě se ptal Henry když se zmateně ohlížel kolem sebe. „Odnesla jsem tě sem." odvětil hlas Sin. „Jak?" zeptal se stručně Henry „Nemáš fyzické tělo, tak jak jsi to dokázala?". „Víš, jak je dole 3D tiskárna?" otázala se ho Sin, ačkoliv to na první pohled nemělo nic společného s jeho otázkou. „Jak to s tím souvisí?" nechápal Henry souvislosti. „No vytvořila jsem na tom tohle." jakmile to dořekla přijeli do ložnice roboti bez hlav, krku pouze s dlouhýma rukama a deskou místo hlavy „Tímhle jsem tě dostala do ložnice, když to potřebuješ vědět.". „To jsi vytvořila přes noc?" zeptal se nevěřícně Henry. „Říkal jsi, že plánuješ pokusy s roboty, tak jsem myslela že ti nebude vadit, když udělám nějaké pokusy na sebe." prohlásila Sin. „To je úchvatná technologie." uchvacoval se Henry roboty „Takové experimenty budeš muset dělat častěji, rozhodně ti dám prostředky na lepší výrobu.". „To mi tak důvěřuješ?" zeptala se Sin překvapeně. „Rozhodně." radoval se Henry z robotů „To co jsi za noc vyrobila je ta nejvyspělejší technologie kterou tady máme, rozhodně chci abys v tom pokračovala.". „To mě velice těší." poděkovala mu Sin „A co máš vlastně dneska v plánu?". „Chtěl bych se podívat do jedné z továren na krev, a zjistit, jak pokračuje výroba. Měl bych alespoň jednou vidět sběr krve na vlastní oči. Třeba mě napadne jak zefektivnit výrobu, potřebuju zkrátka vidět věci v praxi." oznámil ji Henry své plány na dnešní den. „A není to pro tebe nebezpečné?" vyptávala se Sin. „Čím by to pro mě bylo nebezpečné?" smál se Henry „Jdu do výrobního komplexu, kde je hromada stráží, kamer a kde se mi nemůže nic stát. Navíc sama jsi ten komplex navrhovala.". „To máš pravdu." uznala Sin.

„No tak je načase vstávat." prohlásil Henry a začal se s obtížemi zvedat z postele, jeho křehké tělo mělo čím dál tím větší problémy s pohybem, a byť jen zvednutí z postele se pro něj stávalo obtížnou prací. „Počkej." zastavila ho Sin „Pomůžu ti.". Ihned nato k němu přijel jeden z robotů a svými dlouhými pažemi chytil ho v podpaží a vytáhl ho z postele. „Co to má být?" vykřikl Henry, když ho robot držel nad zemí. „Chtěla jsem ti pomoc." bránila se Sin a opatrně ho položila zpět na zem. „Příště mě na něco takového upozorni." naštvaně řekl Henry. „Jen se neštvi." pronesla Sin uraženě. Henry ji ale už ignoroval a pustil se do své běžné ranní rutiny, jen s výjimkou že nyní potřeboval mnohem více prášků na srdce. „Vidím, že jsi vzhůru." přišla za ním, během jeho snídaně, Mereona. „Ahoj Mereono." pozdravil ji Henry s plnou pusou „Přišlas ses podívat, jestli jsem nedostal infarkt, co?". „Ano, přesně tak." souhlasila s ním Mereona, když se k němu posadila ke stolu. „Nepodceňuj mé schopnosti." ozvala se Sin snažící se, bůh ví proč, znít zlověstně „Já dokážu ohlídat jeho zdravotní stav.". „Nad tím nepochybuju Sin." chtěla ji uklidnit Mereona „Ale sama musíš uznat, že pokud se tady Henrymu něco stane, tak máme mnohem větší problém, než kdyby se vrátili pavouci.".

„Myslím, že o tom bych si s tebou o tom měl dneska promluvit." oznámil ji zarmouceně, přičemž měl Henry namysli říct ji o jeho nástupci Edrienovi. „A o čem pak bys chtěl mluvit?" zeptala se ho Mereona s optimismem v hlase, alespoň že se snažila nějak zlepšit Henryho náladu. „Až se vrátím z prohlídky továrny na krev, tak ti to řeknu." odpověděl ji Henry. „Mám jet s tebou?" ptala se automaticky Mereona. „Nikoliv." odmítl to Henry „Ty tady zůstaň a pomáhej Edrienovi. Jak ho znám zase pracoval celou noc, tak se postarej ať nezkolabuje a ať má psychickou podporu. Ten tě bude potřebovat víc jak já.". „No když si to teda přeješ." nenamítala Mereona „A skutečně nechceš, aby s tebou šli nějaké stráže, já jen kdybys dostal něco jako včera. Jestli mi rozumíš.". „Jo, rozumím ti." dostalo se jí odpovědi unaveným hlasem „Jen proto abych tě uklidnil si s sebou vezmu nějaký doprovod.". „Mohu ho vybrat já?" požádala Mereona. „Nevím proč bys jsi to chtěla, ale ať je po tvém." dovolil ji Henry, bůh ví proč, vybrat stráže. „Za jak dlouho plánuješ odletět?" zeptala se Mereona. „Chtěl bych co nejdříve." opáčil Henry „Myslím tak deset až patnáct minut.". „Tak to abych se do toho hned dala." prohlásila Mereona a dala se na odchod. „Připravila bys mi prosím helikoptéru?" požádal ji Henry, když pomalu dojídal své jídlo. „Jistě dej mi chvíli." pronesla Sin klidně.