Osamělé Monstrum 2: Impérium na vzestupu

Kapitola 8 Bohatá země

„Vzbuď se Henry, za pár desítek minut budeme v přístavu." probudil ho Sin výrazným hlasem. „Dobře už stávám." promnul si Henry oči zatímco pomalu vstával z postele. Následně udělal svoji běžnou ranní rutinu jako bylo dojít na záchod, vzít si prášky nebo obléknout se. „Tak, teď bys ses měl pustit do balení věcí." oznámila mu Sin když už byl se svojí rutinou u konce. „Jo jasně hned se do toho dám." odvětil jí, načež se pustil do balení všeho co si s sebou přivezl. Během několika minut měl vše potřebné sbaleno a pokoj již uklidil tak aby byl ve stejném stavu jako když sem přišel. „Wow, netušila jsem, jak dobře dokážeš sbalit věci a uklidit." pochválila ho Mereona která nepozorovaně vešla do místnosti. Henry se uchechtl a oznámil „Měl bych to daleko rychleji, kdybych se mohl normálně hýbat." prohlásil Henry když zrovna zavíral poslední kufr. „V tom případě se omlouvám že jsem tě budila tak brzy, netušila jsem, že tak rychle sbalíš věci a budeš připraven vylodit se." omluvila se mu Sin za brzké vzbuzení. „To je v pořádku." uklidnil jí ihned Henry „Alespoň teď budeme mít čas si popovídat, předpokládám že na tomhle novém kontinentu budu mít hromadu práce a pochybuji že budu mít čas si s tebou popovídat.". „To je škoda." řekla Sin zklamaná z tohoto zjištění. „Já vím ale neboj, mám v plánu, že až na tomhle ostrově všechno dodělám tak bych mohl zařídit, že budeš mít fyzické, tělo." oznámil jí Henry co pro ni má přichystané.

„Skutečně, to bys pro mě udělal?" zeptala se Sin nevěřícně. „Ale jistě že, už dlouho mám v plánu, že bych začal vyrábět roboty s umělou inteligencí, zatím jsme experimentovali jen s umělou inteligencí, a ačkoliv v robotice jsme se nejdál dostali k tupým průmyslovým robotům. Tak i přesto si myslím že by se to mohlo podařil, a vzhledem k tomu že ty jsi nejpokročilejší AI co jsme zatím vytvořili, považuji tě za ideálního kandidáta." chlubil se Henry svými velkými plány a ambicemi, které byli pro něj tak moc typické. „Mockrát děkuji." poděkovala Sin „Věř že, pokud bych teď mohla obejmula bych tě radostí.".

„Tak v to nedoufej." upozornil ji Henry že dost možná nebude mít k takovému činu příležitost „Nemám nejmenší tušení co mě na tomhle novém kontinentě čeká, ale jestli se objeví nějaké problémy které mi zaberou dost času, nejspíš se ani nedožiju chvíle abych tvé fyzické tělo viděl. Teď přesně nevím kolik mi zbývá času, ale pokud si dobře pamatuju tak je to jen pár měsíců. Takže jestli mi chceš udělat nějakou poctu tak mi hoď kytky na hrob nebo tak něco, mě je to vcelku jedno. Anebo spíš pomáhej Edrienovi s vládou, myslím že to bude potřebovat." dovolil si Henry narušit tuto pozitivní chvíli svým pesimismem, který se u něj stával stále častější a častější. „Nemluv tak!" okřikla ho Mereona která neměl ráda když se o takových tématech mluvilo. „Ale jinak jak je na tom Architekt?" změnil Henry téma debaty. Sin byla chvíli zticha, než řekla „Nevím, jak to popsat, ale jeho programový kód jako by zešílel. Teď se už nemění z minuti na minutu ale ze sekundy na sekundu. Je to jakoby, někdo se záchvatem psal jedničky a nuly a jiná programovací čísla, rozhodně je to nejdivnější a nejbizarnější co jsem kdy viděla.". „To není dobré." zamumlal si, sotva slyšitelně, Henry. „Ne to skutečně není." souhlasila s ním Sin.

„Nechtěl bys ses podívat na nový kontinent? Teď už by měl být vidět i z přídi lodě." navrhla mu Mereona. „To není špatný nápad, alespoň se projdu a naposledy se nadýchám čerstvého vzduchu." odvětil Henry a vydal se na palubu. Opět chvíli trvalo, než se mu podařilo vymanit se z labyrintu chodeb kterým tato loď byla, než se dostal na palubu. Výhled, který ale uzřel za to bezpochyby stál, z přídi lodi viděl jedno obrovské zářící město obklopené hustými lesy, které i v takto ranních hodinách padali k zemi pod rukama dřevorubců a velkých strojů srovnávající terén pro další budovy. To, co ho ovšem nadchlo, byl fakt že město vypadalo jako jedno obrovské staveniště, všude po městě se nacházeli jeřáby, které pravděpodobně pracovali celou noc. To, co se ale nacházelo za městem ho ještě více ohromilo, za městem se nacházeli lesy tvořené ze stromů, které vypadali jako mohutnější verze stromů ze starého kontinentu, tento mega-les občas vyrušili planiny, v dáli za lesem byl druhý, který se od prvního lišil. Stromy tam byli větší, mohutnější a krásnější, spíše než les tak připomínal zahradu o kterou pečují milióny zručných zahradníků. Mezi těmito lesy se nacházela dlouhá a široká planina která vypadala jako by jí někdo udržoval, nerostli tam žádné malé ani velké stromy, alespoň je neviděl.