Osamělé Monstrum 2: Impérium na vzestupu

Kapitola 24 Sin objevitelkou

A jak řekl, tak udělal, nejprve odebral ze svého těla nějaké tkáně, které následně upravil tak aby nebyli ovlivněny chemikáliemi, které dovedli tělo do stavu, v jakém je nyní. Díky všem informacím, které si stáhl z internetu do své databáze, nebyl pro něj takový problém vše toto dělat, ani mu to nezabralo tolik času. Henry pak začal tuhle tkáň modifikovat a přetvářet, aby se výsledek jeho práce podobal co nejvíce jeho představám. Později do DNA této tkáně přidal i kus DNA Naigera, jelikož potřeboval vytvořit chapadlům podobné věci na jeho zádech, a ačkoliv byl ze začátku neúspěšný a jeho pokusy nevycházeli, tak se ozvala jeho tvrdohlavost a odmítal se vzdát, namísto toho pořád pokračoval ve svých experimentech s jeho vlastní DNA. Pracoval tvrdě a vytrvale, nehodlal se vzdát toto čeho chtěl, hodiny a hodiny trávil pouhým experimentování a modifikací jeho DNA. Ale postupoval v práci, sice pomalu, ale postupoval, postupně se ale minuty začali měnit v hodiny, hodiny ve dny a dny v týdny. Stále se ale odmítal vzdát, nehodlal se spokojit s robotickým tělem, chtěl aby byl stále ten Henry, kterého si všichni pamatují jako zachránce a někoho kdo jim pomohl vyhrát věčnou válku. Ovšem po nespočtu nevydařených experimentů, které udělal a ze kterých vznikli podivná slizká těla, které spíše připomínali něco, co bylo v těžkém stádiu rozkladu, se mu to nakonec povedlo. Když již po několikáté dal vzorek tkáně těla, které chtěl vytvořit do kádě s rafinovanou a chemicky změněnou krví lesních pavouků určenou na rychlou regeneraci, začal opět pozorně sledovat jak tkáň roste, nejprve to byli kosti, pak orgány, svalové tkáně až nakonec kůže. S ničím jiným než s úžasem sledoval, jak toto nové tělo roste přímo před jeho očima, a s radostí jásal nad tím, jak tělo vypadá, Jeho nové tělo bylo totiž ve skvělém stavu, vypadalo přesně jak on chtěl, a zdálo se, že je jeho práce u konce, protože tělo již bylo dokončené. „Konečně!" křičel opakovaně Henry radostí „Konečně se mi podařilo vyrobit to tělo." radoval se při pohledu na kopii svého těla vznášející se v kádi plné nažloutlé tekutiny.

„Vidím, že máš hotovo." vstoupila do místnosti Sin, která si jako obvykle zapisovala něco do svého tabletu, což bylo podivné, když uvážíme že Sin má neomezenou paměť a nikdy nic nezapomene. „Konečně se mi to podařilo." radoval se Henry „Tak dlouho sem na tom pracoval, a teď konečně mám co jsem chtěl.". „Tak to bych se asi taky měla pochlubit svými úspěchy." prohlásila Sin při pohledu na Henryho nahé tělo, zcela bez pohlavních orgánů, naložené v kádi. „A co se ti podařilo?" zeptal se Henry, stále ještě v euforii svého úspěchu. „Tak se pojď podívat do laboratoře, ať to vidíš na vlastní oči." pobídla ho Sin, aby obdivoval její práci, když už ona si dala tu práci aby se přišla podívat na tu jeho. „Hnedka, jen chvíli vydrž." požádal Henry, nyní klidným a trpělivým hlasem, o strpení. „Dobře, budu na tebe čekat." souhlasila Sin a dala se na odchod, Henry následně vzal z nově vytvořeného těla kus tkáně a odebral injekcí krev, aby tak měl pojištěné, že kdyby se jeho tělo poškodilo tak by ho mohl znovu vyrobit, stejně tak zálohoval svůj genetický kód. Jakmile vše nahrál do počítačové databáze, což byl prakticky jeho vlastní mozek, přesunul své vědomí do Sininy laboratoře, kterou si za dobu jejího výzkumu přivlastnila, ačkoliv ji nevadilo že tam někdo občas chodil. Tam již na Henryho čekala Sin, která zjevně vycítila jeho přítomnost, a tak se pustila do vysvětlování „To, co tady vidíš je má pýcha, a zároveň i věc která od základů změní celou Gulskou společnost." chlubila se Sin. „Tak se pusť do vysvětlování." pobídl ji Henry, jelikož nechtěl prodlužovat čas kdy je mimo své nové tělo.

„Začneme tím, pro tebe, nejdůležitějším." prohlásila Sin a zvedla ze stolu podivný skleněný barel, který měl kovový vršek i spodek a ve kterém byla podivná svítící, světle modrá tekutina „Představuju ti nový zdroj energie, to, co právě držím v rukou dokáže za den vyprodukovat tolik energie, kolik dokáže pět tvých nejvýkonnějších jaderných továren za rok. Na rozdíl, ale od nich, tahle věc neprodukuje žádný odpad a dokáže fungovat do nekonečna bez jakéhokoliv paliva.". „Úchvatné." chválil Henry Sin „A dá se toho vytvořit víc?" ptal se Henry, jelikož hodlal tenhle vynález využít na maximum. „Jistě, dá se takových kapslí vyrobit mnohem víc, výroba takové kapsle ani není nějak náročná. Co se týká toho obsahu, tak na to je zapotřebí velké množství energie." vysvětlila Sin Henrymu „Bohužel tenhle zdroj energie je sice neskutečně efektivní, dostupný a revoluční, ale je taky neskutečně nebezpečný. Stačí aby cokoliv narušilo integritu kapsle a dojde k neuvěřitelně silné explozi. Byť jen tahle malá kapsle by dokázala zničit vše v okruhu jednoho kilometru, takže si asi umíš představit co by se stalo, kdyby někdo shodil bombu na nějakou elektrárnu s větším počtem těchto kapslí. Tyhle věci by klidně dovedli rozervat planetu vedví.". „Bez obav, Sin." uklidnil ji Henry „Postarám se o to, aby nedošlo k žádné nehodě s tímto zdrojem energie.". „Vzhledem k tomu že máš nejvíce zabezpečené elektrárny a výzkumná zařízení si umím představit, že taková elektrárna s těmito kapslemi bude bezpečnější než kdejaký bunkr." dala Sin jasně najevo že tohle rozhodně není věc, které by se bála „Spíše se bojím, aby to nikdo nepoužil jako zbraň.". „Moje společnost vynalezla už spoustu zbraní, které by se skvěle dali použít jako teroristické zbraně, ale zatím se tak nestalo. Takže mám jisté pochybnosti o tom, že by se to mělo změnit." ujistil Henry Sin, že taková věc zjevně nebude. „Máš pravdu že moc konfliktů v Gulské pavoučí, ba ani v Geremádské společnosti, už není, takže se asi nemusíme bát." uznala Sin. „Tak copak tam máš dál?" zajímal se Henry, jelikož mu Sin tímhle vynálezem dala jasně najevo že je skutečně schopná, alespoň co se týče vynalézání.