Osamělé Monstrum 2: Impérium na vzestupu

Kapitola 20 Naděje umírá jako poslední

„Co jsi to říkala Sin?" nevěřil Henry svým uším. „Víš, jak jsem ti kdysi povídala o tom, že mám způsob, jak někoho udělat nesmrtelným?" tázala se Sin, přičemž se Henry snažil vzpomenout na chvíli, kterou Sin zamýšlí. „Nebylo to poté co jsme porazili Edrienova bratra?" zeptal se Henry, než se u něj opět zpustil jeho kašel, avšak tentokrát byl mnohem silnější. „Ano přesně tehdy." souhlasně přikývla Sin „Pravda je že u v té době jsem zamýšlela že pokud by vyjednávání s tebou nevyšlo, tak bych zkusila počkat až dojdeš do takového stavu a pak bych ti nabídla záchranu života, výměnou za moje požadavky.". „Sin uděláme cokoliv, jen zachraň Henrymu život!" vstoupila do jejich rozhovoru Mereona, která na kolenou prosila Sin. „Jaké jsou tvoje podmínky a požadavky?" zeptal se Henry těžkým hlasem plný únavy „Dám ti, co jen budeš chtít. Peníze, moc, slávu, postavení, jen si řekni.". „Chci mít místo v politice." vznesla svůj požadavek Sin. „Máš ho mít." souhlasil Henry, který byl natolik unavený že se nedokázal ptát na další otázky. „A jak ho hodláš zachránit?" začal se vyptávat Edrien, zřejmě Sin tolik nedůvěřoval. „Henryho tělo už nezachráníme." začala Sin, přičemž upřela na Henryho vážný pohled, ve kterém ale nebyli cítit žádné emoce, pouze chladná leč čistá kalkulace „Tělo je zničené, ale jeho vědomí stále žije. Navrhuje jeho vědomí přesunout do robotího těla.". „To uděláš jak?" ptal se opět Edrien tuze skepticky. „Mám plánu to udělat za pomocí mozkového čipu, jehož plány jsem již dávno vytvořila." řekla se smrtelnou vážností v hlase Sin, s takovou dávkou vážností, jakou by to žádný živý tvor nedokázal.

„A proč jsi nám o tom vynálezu neřekla dřív?" vyjádřil Edrien svoje obavy, a zjevně i dosti skeptický pohled na svět. „Buď zticha Edriene." umlčil ho Henry ze svých posledních sil které měl „Nevidíš, že Sin je má jediná šance na záchranu? Bez ní umřu, ona je jediná, která mě může zachránit, tak mlč a nech ji mluvit." následně upadl do stavu, ve kterém nedokázal ani zvednout ruku nebo něco říct, pouze jen ležet, pozorovat a poslouchat své okolí. Edrien naštěstí pochopil že Sin je skutečně jediná osoba, která by Henryho mohla zachránit, a tak mlčel a poslouchal. „Děkuji Henry za tvou důvěru, věř že za to jak jsi se ke mně choval tě nezklamu." prohlásila Sin a pustila se opět do vysvětlování „Tenhle čip ti umístíme do oblasti míchy, tam je největší nervové spojení, které by dokázalo snést veškerou zátěž všech tvých vzpomínek a vědomí. Následně pak tohle vše odešleme, skrze bezdrátové připojení, do mechanického těla.". „A není to riskantní?" zeptala se Mereona se značnými obavami. Sin ji opětovala smutný pohled, ve kterém jako by telepaticky říkala že se chystá říct nesmírně špatnou zprávu. „Je to neskutečně nebezpečné, nikdy předtím jsem něco takového nezkoušela v praxi, nevím, jestli Henryho mozek dokáže snést takovou zátěž na určitou část neuronů a nervů. Vlastně ani nevím, jestli čip dokáže přenést všechny vzpomínky, je tady dost reálná šance že během procesu se některé vzpomínky ztratí, nebo dokonce nedojde do těla nic a jeho vědomí se nedostane do robotího těla. Je zde spousta věcí, které se můžou pokazit a nejsem si ani jistá jaká je šance že to přežiješ, Henry." vysvětlila neuvěřitelná rizika tohoto procesu „Skutečně to chceme udělat?". Henry, aby zastavil pochybnosti od Edriena, Mereona a ostatních, si šáhl až na samotné dno a s tím nejvysílenějším hlasem, jakým kdy mluvil, prohlásil „Žádnou jinou možnost nemám, buď zemřu zde na posteli. Nebo umřu jako zkušební objekt při experimentu, který zachrání to, co jsem vybudoval. Tak či ona nemám co ztratit, jenom získat." jakmile Henry domluvil, před očima se mu zatmělo a on upadl do nedobrovolného spánku.

„Je mrtvý?" zděsila se Mereona, při pohledu na Henryho se zavřenýma očima. „Ne." odpověděl Edrien „Jeho mozek stále ještě funguje." ukázal pak na počítačovou obrazovku která jasně ukazovala Henryho mozkovou aktivitu. „Myslíte, že mám udělat to co po mě chce?" zeptala se Sin chladným hlasem ve kterém ale šli cítit obavy. „Je to jeho poslední přání." odvětil Edrien „A pokud je tady alespoň malá šance ho zachránit, tak toho určitě využijeme.". „Souhlasím s Edrienem." přidala se Mereona „Slyšeli jste ho, jak je odhodlaný podstoupit tuhle proceduru. Pokud to chce riskovat, tak ho to necháme. Přeci jenom, on už nemá co ztratit.". „Budeš ode mě něco potřebovat Sin?" otázal se ji Edrien depresivním hlasem, zjevně věděl jak těžké pro něj bude připravit veškeré prostředky na tuto operaci, nikoliv ale z materiálního či finančního hlediska, nýbrž z emocionálního. „Potřebuju jednu laboratoř technického vývoje, nic jiného." požádala Sin „Pak nějaké skalpely, anestetika a přístup k většímu množství elektroniky a oceli.". „Cokoliv na záchranu Henryho." souhlasil Edrien a podal ji ruku, stejně tak i Sin, a tak si společně potřásli rukou na znamení jejich spolupráce „A nyní, pokud mě omluvíte, musím jít řídit Henryho firmu. Chci mu splnit alespoň tohle přání." prohlásil Edrien, a jelikož všichni mlčeli tak odešel. „Taky musím jít." prohlásila Sin „Práce nepočká.". „My tady zůstaneme." řekl Greg sklesle „Chci s ním trávit každou jeho poslední chvíli.". „Budu tady s vámi." přidala se k nim Mereona. A tak čekali, než se Henry probudí, nebo pokud se už neprobudí. Konec Kapitoly.