☀️Hope 3(5sos-Luke Hemmings CZ) DOKONČENO☀️

Sen

V minulém díle:
Co s tím?, jen to, že se změním, ale to dělám, je to pro ni málo?, už nevím co dělat...
------------------------------------------------------

Pohled Jessie:
Máma odešla do práce a já odemkla dveře.Šla jsem do ložnice a otevřela skříň.Prohrabala jsem ji celou, ale nic.

Zkusila jsem noční stolky, skříně, prolistovala knížky, ale nic...

Povzdechla jsem si a sedla si na postel. ,,Někde to přeci musí být" zašeptala jsem a sklopila pohled.Promnula jsem si oči a povzdechla si...začíná me čím dál víc zajímat, co tam bylo napsané....

Pohled Nialla:
Volal jsem Jess asi milionkrát, ale ani jednou neodpověděla.Mám o ni strach.

,,Jacku?!?" křikl jsem na kluka, který seděl na židli a ťukal něco do mobilu. ,,Hm?" odvrátil pohled a podíval se na mě. ,,mohl bys to za mě vzít?, potřebuji si něco zařídit" řekl jsem naléhavě a on tedy přikývl.

Převlékl jsem se z pracovního do normálního oblečení a běžel k Jess...

Pohled Jessie:
Ležela jsem v mámině posteli a měla zavřené oči.Zdál se mi strašný sen...

,,Zlato tak poběž" zasmála se máma a já běžela po louce za ní.Byli mi čtyři a tuhle louku jsem milovala.Vždycky jsme ji s mámou navštívily, bylo to něco, jako naše místečko, kde nikdo není. ,,Počkej" zasmála jsem se a svírala v rukou svého huňatého, plyšového medvídka.Maminka se, ale nezastavovala a bosá běžela po louce až k jezeru.

Měla dlouhé, kaštanové vlasy, které vlály když zafoukal vítr.Její bílé delší šaty měla u výstřihu ozdobené bílou krajkou.Byly na ven...byly nádherné.

Běžela jsem za ní, ale upadl mi méďa.Zastavila jsem se a sehla se k němu.Trošku jsem ho oprášila a podívala se na maminku...ale ta nikde. ,,Mami?" řekla jsem do ticha a udělala krok dopředu. ,,Maminko?" zašeptala jsem a šla k jezeru kde něco plavalo.

,,Mami!" zakřičela jsem, když jsem ji viděla celou bledou, jak ji nadnáší hladina vody. ,,Mami vydrž, jdu za tebou" zavzlykala jsem a skočila do vody.

Snažila jsem se plavat, ale neuměla jsem to.Brečela jsem a v ruce držela medvídka kterého mi dala k narozeninám. ,,Maminko jsem skoro u tebe, neboj se" zašeptala jsem a plavala jak pejsek.

"Doplavala" jsem k ní a přidržela se jí. ,,Maminko proč máš zavřené oči a nemluvíš semnou?, naštvala jsem tě?" zavzlykala jsem a položila na její hruď medvídka. ,,Proč mi neodpovídáš?" brečela jsem a chytla ji za ruku.Nevěděla jsem, že je mrtvá...byla jsem malá a nedošlo mi to. ,,Mami?" zašeptala jsem a pustila její ruku.Moje ruka byla celá od krve...ale moje krev to nebyla, byla její.

Najednou se něco ve vodě mihlo a já dostala strach a rozbrečela se ještě víc. ,,Maminko já vím, že jen spíš a ta krev není tvoje" vzlykala jsem a přála si aby to byla pravda.

Maminku něco stáhlo pod vodu a okolo mě bylo strašně moc krve a potom mě to stáhlo do hlubin taky...

--------------------------------------------------------

Hi! Další díl pro moje miláčky :333 Doufám že se líbilo a děkuji za votes a krásné komentáře :333

--Hemmo--