☀️Hope 3(5sos-Luke Hemmings CZ) DOKONČENO☀️

Pan a paní neznámí

V minulém díle:
,,Jessico Hood-ová, souhlasím" usmál se. ,,Dobře Danieli Scarr-e" usmála jsem se a společně jsme odjeli do obchodu...
---------------------------------------------------

V obchodě jsme nakupovali jak pro armádu.Daniel byl celý v černém a měl kapuci i brýle, zatím co já měla kapuci a schválně vlasy vepředu, aby mi nikdo neviděl do tváře.

,,Danieli už dost!" smála jsem se, když semnou točil.Seděla jsem v nákupním vozíku mezi nákupem, zatím co Daniel vozík řídil a otáčel s ním. ,,Pššt, tady neříkej mé jméno" vyhrkl rychle a já sklapla.

Přišli jsme k pokladně a já vytáhla peněženku.Prodavačka se na nás divně dívala a my rychle zaplatili nákup a běželi k němu domů.

,,Ale já musím ještě domů pro věci" špitla jsem, když jsme nosili těžké tašky s nákupem v lese. ,,S tím počítám, co kdyby jsme to udělali tak, že si zbalím a ty mezi tím půjdeš domů a zbalíš si věci?" zeptal se a já přikývla.

Přišli jsme k němu a položili nákup do "kuchyně".Nebydlel v žádné bytovce, taky kde by se tu v lese vzala že? Bydlel v domě na stromě.Bylo to malinké ale útulné. ,,Tak já běžím" oznámila jsem mu a otočila se k odchodu. ,,Počkej!" řekl a chytl mě za ruku. ,,Co?" zeptala jsem se.Objal mě a tiskl k sobě. ,,Buď opatrná" zašeptal mi do ucha, až mě ovála husina. ,,Neboj se" zašeptala jsem a odtáhla se.

Běžela jsem domů a vyšplhala na strom.Okno bylo už naštěstí odemčené a já vlezla dovnitř.

Byla jsem tichá jako myška a měla strašný strach, že mě načapou, jak se balím.

Rychle, ale potichu jsem vytáhla kufr ze skříně a dala do něj skoro vše mé oblečení, noťas, mobil, nabíječky, líčidla, hřeben a kartáček s pastou.

Oddechla jsem si, vše je zbalené, tedy doufám.Chtěla jsem už odejít, ale slyšela kroky, sakra!

Můj tep se zvýšil.Můj dech byl tak rychlý, jako snad nikdy.Rychle jsem kufr schovala pod postel a schovala se do skříně.Zacpala jsem si rukama pusu, aby nešel slyšet můj zrychlený dech a pozorovala všechno malou škvírkou.

Dveře se otevřeli a do nich vběhla ubrečená máma. ,,Zlato?!" zavzlykala s jiskřičkami v očích, že jsem se vrátila, ale jiskřičky zmizeli.Posmrkla do svého kapesníčku, který si držela u pusy a po jejích lících stekly slzy bolesti.

Táta objal mámu zezadu okolo pasu a utěšoval ji slůvky. ,,Myslela jsem si, že se vrátila" zavzlykala a otočila se k tátovi.Táta nastavil náruč a máma ji příjmula.Vzlykala mu do hrudi a tátovi se svezly slzy po tváři. ,,Neboj zlato...ona se vrátí...určitě" přesvědčoval ji táta, ale sám tomu nevěřil podle výrazu. ,,Jsem strašná matka...sama mi to řekla do očí" vzlykala a drtila v rukách tátovo triko. ,,Zlato, ty víš že nejsi...podívej, co si všechno pro ni udělala" zašeptal táta. ,,Ale asi to nestačilo" zavzlykala a tulila se do jeho náruče. ,,Zavolám na policii, aby po ní pátrali" zašeptal a společně s ní odešli...

----------------------------------------------------

Hi! Konec trochu smutnější :((zítra určitě přidám další díl! :33

--Hemmo--