Brother's best friend

2.4

"Tak na vás dámy." Řekl Fredo a společně jsme tam kopli panáka vodky. "Fuj, to je hnus." Řekla Abby a zašklebila se. "Nikdo neřekl, že to bude dobrý." Zasmál se Fredo a přitáhl si jí do polibku.
"Půjdeme tancovat?" Zeptal se jí hned potom a ona se podívala na mě. "Jen běžte. Dám si ještě něco k pití." Usmála jsem se na ně, protože jsem jim nechtěla odpírat zamilovanost, která z nich volala na sto kilometrů.

Seděla jsem na barové židličce a šťourala se brčkem v drinku, který stal přede mnou.
"Nechutná?" Vedle mě se objevil ten kluk, který se předtím bavil s Justinem. "Dnes asi nemám nějak chuť." Pokrčila jsem rameny a on si vedle mě přisedl. "Celý večer tě pozoruju a přijde mi, že dnes asi nemáš chuť na víc věcí." Řekl pobaveně a já se uchechtla. "Nevím, jestli bych se měla bát víc toho, že mě celý večer pozoruješ a nebo toho, že jsi kámoš Camily." Odpověděla jsem trochu ironicky a konečně se napila ze svého drinku.
"Chtěl bych tě asi vyvést z omylu. Zaprvé, nejsem úchyl a zadruhé, Camila není tak úplně moje kámoška." Jeho koutek úst se nadzvedl a asi čekal, že mu budu gratulovat, ale já se sesunula ze židličky a pobídla ho, aby udělal to stejné.
"Tak pane neznámý, doufám, že umíš alespoň tančit." Řekla jsem, když jsem ho vedla směrem na parket a on se pobaveně rozešel za mnou.
"To je samozřejmost. Jo a jinak, jsem Patrik." Řekl, než se mnou udělal otočku. "Emily."
....
Pohybuju boky do rytmu písniček, které se ozývají z reproduktorů a náramně si to užívám. Restaurace s bowlingem se po osmé hodině večer proměnila spíš na bar a na parketu se objevila hromada lidí. "Máš docela vydrž holka." Do ucha mi zvýšeným hlasem řekl Patrik a udělal se mnou další otočku. "Nojo" odpověděla jsem stroze, protože mi už tak moc fajn nepřipadal. Za tu dobu, co jsem s ním na parketu měl dost nemístných poznámek a už mi ani nepřipadal roztomilej, ale nějak jsem se ho nedokázala zbavit a ani jsem nikde neviděla známou tvář, ke které bych mohla utéct. "Nechceme vypadnout?" Zeptal se a přiblížil se blíž k mému uchu, při čemž mi rukou zajel níž na záda, což mi bylo už krajně nepříjemné. "Ne, jsem tu s kámošema." Řekla jsem a jeho ruku odstrčila. "Ale notak, ty mají svým věcí dost." Byl neodbytný a ruku na moje záda vrátil. "Říkám ne." Zvýšila jsem trochu hlas a snažila se jeho ruce odstrčit, ale bylo tady moc lidí a málo prostoru. Nemohla jsem se od něho dostat dál. "Kočko, věnuju se ti celý večer, tak bys mi to mohla vrátit." Řekl dost blízko u mého obličeje a jeho rty se dotkly mého krku.
"Pusť mě." Snažila jsem se ho odstrčit, ale stále se mi to nedařilo. Člověk by řekl, že se vám mezi lidmi tohle nemůže stát, ale očividně si asi nikdo nevšiml, že se mi jeho chování nelíbí.

"Kámo, to by stačilo!" K mému štěstí, nebo neštěstí, já vlastně nevím, se na Patrikově rameni objevila něčí ruka. "Pokecali jsme si dobře, ale nech jí na pokoji, očividně se jí to nelíbí." Byl to Justin. Přísně se na Patrika koukal a ten nejspíš vycítil, že se nemá cenu dohadovat a pomalu vycouval. "Sorry, tady bych asi stejně nepochodil. Dělá ledovou královnu." Uchechtl se a pak zmizel někde v davu.

Mé tělo se klepalo a já nevěděla proč. Stále jsem na sobě cítila Patrikovo doteky a přede mnou se teď tyčil další problém, od kterého jsem ale naopak chtěla, aby se mě dotýkal.
"Jsi v pohodě?" Zeptal se starostlivě a já jen pokroutila hlavou. "Sahal na mě." Vyhrkla jsem a chtěla jsem pokračovat, ale zastavil mě. "Tady ne.." pevně mě chytil za ruku, při čemž mým tělem projela vlna elektřiny, ale nedokázala jsem se tomu moc věnovat, jelikož jsem se soustředila na to, abych ho nepustila, mezitím, co se prodíral davem pryč.

Nějakým zázračným způsobem jsme se dostali ven a já se mohla konečně nadechnout. "Neudělal ti nic?" Zeptal se znovu Justin a můj obličej chytil do rukou. "N-ne v pohodě." Zakroutila jsem hlavou a dívala se hluboko do jeho očí.
"Ještěže jsem si tě všimnul, zešílel bych, kdyby se ti něco stalo." Řekl tiše a na mé tváři se objevil úsměv, i když ho hned vyměnil naštvaný výraz.
"Nemusel bys zešílet, kdyby si mě místo něho držel ty." Šeptla jsem podrážděně a trochu od něho odstoupila. "Takže je to vlastně moje vina." Řekl ironicky a rozmáchl rukama. "Jo" vyhrkla jsem a založila si ruce na prsou. "Nemůžeš prostě říct děkuju?! Já kurva nemůžu za to, že si to posrala a odjela na rok beze slova. Pak se vrátíš a mě tvrdne jen co tě vidím, ale už nechci našlapovat kolem Shawna a tajně se scházet nebo znova podělat naše přátelství.
Camila je otravná, ale můžu s ní dělat co chci a kde chci. Neměla ses vracet, když mi chceš zase motat hlavu a navíc jsi takovej srab, že se nepostavíš vlastnímu bráchovi. Já jsem ale stejně takovej kokot, že tě pořád musím chránit a nemůžu tě nechat bejt." Řekl vytočeně a já na něho nevěřícně koukala.
"Takže takhle to vidíš?" Zeptala jsem se se slzami v očích, které se nekontrolovatelně hrnuly z mých očí. "Emily já..." chtěl něco říct, ale má ruka se objevila na jeho tváři. "A já tě jako ta kráva pořád miluju. Pokud ti to bylo tak na obtíž, mohl si nechat Patrika, aby mě třeba na tom parketu znásilnil." Otočila jsem se na patě a kráčela směrem pryč. Ani nevím, kam jsem to vlastně šla, protože byla tma a moje hlava moc nepřemýšlela.
....
Seděla jsem na patníku s kabelkou v ruce. S vybitým telefonem a bez klíčů. Byly asi dvě hodiny ráno a já doufala, že někdo přijde. Většinou se totiž chodilo k nám, jelikož u nás věcně nebyli rodiče. "Bože můj. Támhle je..."slyšela jsem hlasy a tak jsem zvedla hlavu a uviděla běžícího Shawna s Madison a za nimi se valilo několik dalších lidí. "Emily, kde si byla? A proč nebereš telefon?!" Shawn na mě valil hromadu otázek a pevně mě držel za ramena.
"Vybil se.." řekla jsem rozklepaně, protože mi byla docela zima. "Prosím pomozte mi jí zvednout, motá se mi hlava." Zamumlal a na mém těle se objevil dotek další ruky, která mi byla dost nepříjemná. "Ne, ne..." začala jsem se kroutit a ten dotek se snažila setřást. "Notak jen tě chci zvednout Emily." Podíval se na mě svýma karamelkama, ale já zakroutila hlavou. "Nesahej na mě." Řekla jsem ubrečeně a pohledem vyhledala Ryana, který se skláněl vedle něho.
Asi hned pochopil, o co mi jde a vyzvedl mě nahoru, při čemž mě pak chytil pod koleny a zanesl rovnou do obýváku. "Děkuju" šeptla jsem a vyhledala pohled, který mě neskutečně bolel, ale musela jsem ho přijmout. Díval se na mě prázdnýma očima, tak jako první den, kdy jsem se vrátila.

"Je dost pozdě, měli bychom si lehnout." Řekl Ryan a povalil se na sedačku vedle Shawna. "Já si dám ještě něco k jídlu." Řekla Ava a otevřela drze ledničku. Bylo mi to vlastně celkem jedno, protože jsem to taky dělala, když jsme u někoho byli. "Kde je vůbec Fredo s Abby?" Zeptala se Madison a posadila se Shawnovi na klín. "Říkal, že jeli k němu domů, chtějí se prý v klidu vyspat." Uchechtl se Ryan a Ava po něm hodila šunku.
"Hejj, co je?" Vyjekl překvapeně a šunku si strčil do pusy. "Nebuď perverzní. Náhodou je chápu. Pořád u někoho spíme a nikdy se nevyspíme dobře tak, jako doma." Řekla a Shawn přikývl. "To je pravda, ale nebojte, tady je míst dost." Ukázal na sedačku s Ryan na něho hodil falešný úsměv. "Dá se rozložit, tak drž hubu. A náhodou se na ní spí dobře." Madison se zasmála a postavila se na nohy, aby přešla za Avou k ledničce. "Tak já si jdu lehnout." Řekla jsem konečně nějakou větu, abych jen nemlčela jako Justin, který tupě seděl na křesle a čuměl do prázdná. "Dobrou hvězdo." Řekl Ryan a zamával mi. "Zítra už žádná oslava, jinak mě budeš stát žlučník." Zasmála se Ava a já přikývla. "Neboj, minimálně rok budeš mít klid." Poslala jsem jí vzdušnou pusu a všem věnovala úsměv, až na jedinou osobu. Nedokázala jsem se na něho ani podívat.
Schody jsem nahoru vzala po dvou a otevřela dveře od svého pokoje. Všechno jsem ze sebe sundala a rychle se přesunula do sprchy, protože jsem byla celá ulepená a chtělo se mi z toho zvracet. Především jsem ale chtěla smýšlející všechny ty doteky.

Po sprše jsem si oblékla tanga a volné tričko, aby se mi pohodlně spalo a zalezla do postele.
Začínala jsem už usínat, když se dveře od mého pokoje tiše otevřely.
Modlila jsem se, aby to nebyl ten člověk, který jsem si myslela, že to je.

Moje srdce vynechalo úder, když se postel prohla pod váhou těla a do mého nosu se dostala vůně jeho kolínské.
Kolem mého pasu se ovinuly dvě velké potetované ruce a v zahýbu mého krku se objevil jeho obličej. Nedokázala jsem se pohnout, nedokázala jsem promluvit, nedokázala jsem vůbec nic. Pevně se ke mně tisknul a já se snažila utlumit nával emocí, který se ve mně kupil.
"Já už nemůžu..." vydechla jsem nalomeným hlasem a snažila se od něho odtáhnout.
Nerozuměla jsem ničemu, co dělal.
Dokázali jsme se poprat jak psi, ale následně jsme si navzájem přišli lízat rány. "Neplakej prosím." Vydechl do mého krku, když se po mých tvářích opět kutálely slzy. "Já ti nerozumím Justine." Šeptla jsem a otočila se v jeho náruči směrem k němu. "Řekl si mi, co si očividně myslíš a jak to cejtíš, tak proč jsi tady. Měl bys jít za Camilou." Strčila jsem mu mírně do hrudi a on nesouhlasně zakýval hlavou. "Neustále plácám nějaký kraviny a to, co jsem řekl dnes večer byla jedna z těch největších. Bože Emily, nepřežil bych, kdyby ses nevrátila. Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo. Nenávidím se za to, že jsem nepoznal hned, co se děje, než si odjela pryč. Jsem takovej idiot. Dneska jsem neměl dovolit, aby si musela vidět, jak se na mým klíně vrtí Camila. Bože vždyť já to dělal všechno naschvál. Chtěl jsem, aby si žárlila, ale místo toho jsem ti tak moc ublížil..." jeho oči byly plné slz a něhy, že jsem nedokázala poslouchat dál. Namísto toho jsem spolkla svoje ego a i když se na jeho rty dnes večer tiskly rty jiné ženy, musela jsem to udělat.
Přitiskla jsem se k nim, jako kdyby to bylo poprvé a udělala první pohyb, při čemž si mě Justin hned posadil na sebe. Netrvalo to moc dlouho a odtáhli jsme se od sebe.
"Nenávidím se za to, že jsem ti dal pocit, že už tě nemiluju." Dokončil to, co začal před chvíli a opřel si čelo o to mé.
"Už si nechci dál ubližovat. Nechci nám ubližovat." Šeptla jsem a přejela po jeho bezchybné tváři, po které se kutálelo pár slz.
"Já taky ne, ale nevím, co mám dělat." Vydechl vyčerpaně a podíval se znovu do mých očí. Kousla jsem se do rtu, protože jsem začala být nervózní. Především také proto, protože jsem seděla přímo na jeho mužnosti, která se začala probouzet.
"Dnes už to řešit nebudeme." Šeptla jsem mu do tváře, když se přiblížil a rty se znovu otřel o ty mé. "Na tom se shodneme." Mírně se usmál a potom vyplnil mezeru mezi námi.
Začali jsme se líbat a mé ruce zabloudily pod jeho tričko, které po chvilce letělo dolů. Justin drtil v rukou mé boky a já si přála, aby už mezi námi nebyl jediný kousek látky, ale když se jeho ruka dostala pod mé triko, zastavila jsem ho. "Co se děje?" Řekl udýchaně a oblízl si rty. "Já...já asi nejsem připravená." Sklopila jsem hlavu a chtěla si nafackovat, ale moje hlava mi nechtěla dovolit, aby jsem ho k sobě pustila blíž. "Tvoje tělo říká opak bejb. Cítím to." Řekl zadýchaně a já kývla.
"Já vím Justine, ale nejde to. Nemůžu, když pomyslím, co si dělal s..."chtěla jsem to doříct, ale rukou mi zakryl pusu. "Tak nebudeme nic dělat. Nemusíme, pokud nechceš." Překvapeně jsem se na něho podívala a pohledem zabloudila na jeho nahou hruď. Milovala jsem jeho tetování a možná proto na ní můj pohled zůstal déle, než by měl. "Nezlob se." Mé tváře nabraly červenou barvu a on mi hned zvedl hlavu.
"To je v pohodě. Stačí mi, že tě můžu držet v náruči." Jen jsem přikývla a on si mě přitáhl do objetí, ve kterém jsme zůstali po zbytek noci.