Brother's best friend

2.6

Po našem divokém sexu v autě jsme to ještě chvíli vstřebávali a potom konečně jeden z nás promluvil. Samozřejmě to byl Justin.
"To co jsem říkal předtím, tak to jsem myslel vážně." Řekl a příjemně mě hladil po zádech.
"Kterou z těch věcí teď myslíš?" Podívala jsem se na něho a ruce si omotala kolem jeho krku.
"Všechny Emily. Nechci tajit to, co mezi námi očividně je a ani rok, který jsme se neviděli nám v tom nedokázal zabránit. Jsem rád, že máš teď možnost žít podle toho, jak sis představovala a rád bych s tebou byl. Chápu, že spolu nechodíme, ale přál bych si, aby ses přestěhovala se mnou. Chtěl bych se taky odstěhovat od rodičů. Nic mi tam nechybí, ale chtěl bych svůj klid. Zároveň mi je jasný, že to co se děje nebo dělo s Camilou se ti příčí, ale jak říkám, ji nepotřebuju s nechci. Chci jenom tebe sakra." Díval se mi hluboko do očí, přísahala bych, že mi viděl až do duše. "Vím, že řekneš, co Shawn, ale on to pochopí Em. Jednou jsme na tohle téma vedli řec. Vlastně hned po tom, co jsme si šli vyříkat věci. Řekl jsem mu, jak jsem to k tobě měl a že jsem se opravdu zamiloval. Uznal hodně věcí, které přehnal a já byl rád, že to pochopil. Samozřejmě viděl, jak jsem v prdeli z toho, že jsi pryč. Kolikrát se ujišťoval, jestli jsem v pohodě a pak jednou pozval Camilu na akci a od té doby to začalo s ní. Nejdřív jsem se bránil, ale pak.. bylo to jednodušší, než myslet na tebe a co asi tak děláš.
A když jsem tě uviděl po tom roce..."povzdechl si a pak zase pokračoval. "Bylo to zpátky, všechno, co jsem cítil, když si odjela, tak se vrátilo a já to tak nechtěl cítit, že jsem se snažil dělat, že jsi mi jedno, ale jak vidíš, moc se mi to nepovedlo." Uchechtl se a mírně se usmál. "Dělal jsem sračky, ale teď už nechci. Vím, že mi stojí za to investovat do času s tebou, protože mi to dává největší smysl."
Byla jsem překvapená z toho co říkal a zdálo se mi, že za ten rok dospěl ještě ve většího muže, než kterým byl předtím. "Justine...já nevím, co na to říct." Vydechla jsem a jemně mu jezdila rukou ve vlasech. "Nemusíš teď říkat nic, jen chci, aby si věděla, jak to mám. Jen prosím neutíkej. Dám ti čas, dám ti ho kolik chceš." Pohladil mě po tváři a v mých očích se začaly objevovat slzy. "Já už víc času nechci. Rok byla dlouhá doba na přemýšlení." Vydechla jsem a něžně jsem se mu přitiskla na rty. "Takže to znamená..?" Mírně se odtáhl a s jiskřičkami v očích se na mě podíval.
"Že s tebou půjdu bydlet a zkusíme to."
Jeho oči se najednou rozzářily štěstím a hned mě pevně obejmul.
"Tak jo, tak jo. Ale teď už bychom měli jet Justine." Zasmála jsem se a odtáhla se od něho.
"Hodím tě domů." Pohladil mě po tváři a já se přesunula na místo spolujezdce.
....
Zastavili jsme před barákem a já už chtěla vystoupit, ale ještě jsem se zarazila.
"Justine, mohli bychom to zatím nikomu neříkat? Já nechci, aby z toho všichni dělali haló a aby se něco pokazilo." Podívala jsem se na něho nervózně a on se mírně usmál. "Bude to zatím naše tajemství. Dokud nenajdeme byt, co by se nám líbil ano?" Stiskl mi ruku a já přikývla.
"Zavoláme si.." naklonila jsem se k němu a dala mu malou pusu. "Měj se bejb." Usmál se na mě a já potom vystoupila ven.
Připadala jsem si zase šťastná a přála jsem si, aby to tak zůstalo.
....
O měsíc později....
Uběhl měsíc a musím říct, že to byl jeden z nejnáročnějších měsíců vůbec.
Řešili jsme s Justinem byt, který jsme tedy úspěšně našli a včera si byli pro klíče, ale zároveň jsem řešila věci kolem studia a taky školu, jelikož bych se měla od září, což je za měsíc, vrátit do školy do 4.ročníku. Nicméně jsem se rozhodla, že si nechám dálkové studium.

Momentálně si balím poslední věci a chystám do do našeho nového bytu. Je vtipný, že o tom nikdo neví. Jediný kdo to ví, tak je Abby a Fredo, před nimi se nám to s Justinem nepodařilo utajit.
Co se týče vztahu mezi mnou a Justinem, tak je to divný. Nevím, jak to mám popsat, nic vážného se neděje, dáváme tomu čas, jen prostě pořád spolu nechodíme. Jo za poslední měsíc jsme se spolu několikrát vyspali, ale ani jednou mi neřekl, že mě miluje nebo se nezeptal, jestli s nim budu chodit. Mrzí mě to, protože já jsem do něho zamilovaná až po uši a chtěla bych být jeho holka, ale nechci být trapná a ptát se ho na to.
"A jsi si jistá, že to zvládneš?" Zeptala se máma, která stála opřená o linku. "Jasně, jsem v pohodě." Usmála jsem se nuceně a už si přála abych vypadla.
"Pomůžu ti s věcma k autu." V kuchyni se objevil brácha a já se pousmála. "Děkuju."
Z podlahy jsem vzala tašku a ukázala Shawnovi co potřebuju ještě vzít. On poslušně všechno vzal a vyšli jsme ven k zaparkovanému autu, které mi půjčil Fredo. Všechno jsem naskládali do kufru a pak z hlasitým bouchnutím kufr zavřeli.
V bytě je už Justin s Fredem a Abby. Nabídli se totiž, že nám pomůžou s pár věcma, za což jsem ráda.
"Tak opouštíš hnízdo dřív než já." Řekl Shawn a nervózně se poškrábal na hlavě. "To už jsem opustila před rokem Shawne." Zasmála jsem se a v rukou si zatočila s klíčema od auta. "Jsem na tebe pyšný Em. Opravdu moc." Přitáhl si mě do objetí, což jsem nečekala, ale vrátila jsem mu to.
"Přeju si, ať Vám to tentokrát vyjde." Šeptl mi do ucha najednou a já se překvapeně a zároveň zařazeně odtáhla. "V-vám? Jak to myslíš?" Jen se uchechtl a protočil očima. "Myslíš, že jsem si nevšiml dřívějších odchodů Justina z práce? A nebo tvé pravidelné bolesti břicha, když jsme šli s partou někam ven a následně to zrušil i Justin, jelikož se mu udělalo zle a nebo musel hlídat sourozence, které jsme náhodou potkali v parku s rodičema? A pak, když se jeho mamka prokecla, že Justin hledá byt, aby se mohl přestěhovat? Že by mi ani potom nedošlo, co se děje?"
Uchechtl se a já sklopila hlavu. "Omlouvám se, když já..." chtěla jsem něco říct, ale Shawn mě zastavil. "Ne Em, za nic se neomlouvej. To já bych měl. Přeju si, abychom tohle ještě někdy spolu probrali. Teď už jeď, určitě na tebe čeká."
Pousmál se na mě a já měla bradu až na zemi.
"No nekoukej na mě tak. Nemůžu zabránit něčemu, čemu očividně zabránit nejde. Táhne vás to k sobě i po tom roce. Já si myslel, že tě Justin jen využije, ale když jsem viděl, jak reagoval, když si přijela...to není jen tak a já už to vím. Stydím se za to, jak jsem se choval. K tobě i k němu." V očích jsem měla slzy a hned ho rychle obejmula.
"Ale teď už vážně jeď. Probereme to jindy." Odtáhl mě od sebe a začal mě strkat ke dveřím.
"Děkuju Shawne." Šeptla jsem a dala mu rychlou pusu na tvář.
....
Dojela jsem před bytový komplex, kde Justin našel krásný střešní byt s terasou. Do ateliéru to budu mít 10 minut pěšky, což je skvělý, protože nebudu muset jezdit ani autem, které zatím stejně nemám, takže alespoň to nemusím řešit.