Brother's best friend

2.5

Asi si myslíte, že jsem blázen, ale ráno jsem se probudila s lepší náladou. Je těžké držet si od těla někoho, koho milujete a ještě těžší je držet si od těla někoho, kdo vám ublížil, ale vy ho i přes to milujete.

Pozorovala jsem Justina jak klidně spí a přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych neodjela.
Byli bychom spolu pořád, nebo by nám to nevydrželo? Přemítala jsem si v hlavě různé scénáře a aniž bych si to uvědomila, koukala jsem už do dvou probuzených karamelek.

"To nad čím přemýšlíš musí být hodně důležité..." řekl pobaveně a ruku si přehodil přes můj pas a přitáhl si mě blíž k sobě. Byla jsem překvapená, ale nechala jsem se. "Jak to teď s námi bude?" Zeptala jsem se hned, protože celé ráno nemyslím na nic jiného.
"Jak bys chtěla, aby to bylo?" Pousmál se a příjemně mě hladil po zádech. "Chtěla bych tebe." Řekla jsem tiše a podívala se mu do očí.
Viděla jsem, jak mu v nich poletují jiskřičky a s mým tělem to dělalo velké divy. "Taky bych to chtěl." Vydechl a naklonil se blíž ke mně.
"Ty úryvky textu, co jsi jednou dával na stories, to bylo o kom?" Zeptala jsem se najednou, protože mi to často běhalo v hlavě. Chtěla jsem vědět, jestli skutečně patří mně.
"O tehdy ještě 16-leté holce, do které jsem se zamiloval jako puberťák." Šeptl mi těsně u rtů a potom mezeru mezi námi vyplnil. "Hmm J-Justine..." zamručela jsem mu do rtů a potom mu do spodního kousla, abych se od něho mohla odtáhnout. "Au ty mrško.." vypískl a povalil mě pod sebe. "Měli bychom vstát, za chvíli se určitě začnou probouzet ostatní." Jen protočil očima a začal mě líbat na krku. "J-Justine" hlavu jsem zaklonila a snažila se překonat svojí touhu po něm skočit. "Chci s-se stěhovat." Řekla jsem rychle, aby jsem upoutala jeho pozornost.
"Cože?" Rychle se odtáhl a překvapeně na mě koukal. "No, přemýšlela jsem nad tím už v Itálii. Antonio má přijet a pomoct mi zařídit studio a najít nějaký byt." Řekla jsem a při slově Antonio se Justinovi udělalo na čele několik vrásek od toho, jak se zamračil. "Kdo je Antonio?!" Zeptal se a já se uchechla. "To je ten chlap u kterého jsem ten rok byla a hlídala jsem mu děti. Zároveň jsem u něho sbírala praxi, kvůli grafice a designu." Pohladila jsem ho po tváři a on se trochu uvolnil. "A proč tohle všechno? Já myslel, že děláš u táty ve studiu." Zeptal se a ruku mi zapletl do vlasů. "To dělám, ale chci se osamostatnit a na to mi plat ze studia nestačí Justine. Chci začít něco svého. Tím, že má Antonio v Itálii podnik rozjetý, tak ho napadlo, že by ho mohl přesunout i do Ameriky, aby se mu rozrostla klientela a pro mě je to veliká příležitost." Řekla jsem s úsměvem a on chápavě přikývl. "A to by si chtěla bydlet sama?" Zeptal se a zamyšleně se na mě díval. "No ano." Řekla jsem a pokrčila rameny. Chvíli bylo ticho, jako kdyby se Justin nutil něco říct. "A nechtěla by si se mnou?" Zeptal se tiše a nervózně se kousl do rtu.
"Cože?!" Zeptala jsem se překvapeně a zároveň jsem trochu zvýšila hlas. "Nekřič ty blázne." Vydechl a pusu mi zakryl rukou. Já se musela uchechtnout a potom jsem se pomalu zvedla z postele, protože se na chodbě ozývaly tlumené hlasy. Nevím, zda-li ještě všichni spí, ale dřív nebo později se bude vědět, kde Justin je a s kým.
"V téhle debatě jsme ještě neskončili." Řekl Justin a automaticky se postavil taky. "Probereme to jindy." Usmála jsem se na něho a on si mě ještě přitáhl do polibku. "Jasně bejb." Nad jeho oslovením jsem se uculila a potom ho vyšoupla ze dveří mého pokoje.
Opřela jsem se o dveře a zavřela oči. Je to šílený. Tohle co se děje, je šílený. Nevím, jak se rozhodnout a co udělat, abych potěšila všechny, ale především bych měla potěšit sebe a proto si musím zařídit to studio a pak hledat byt. Jediné, co mi teď utkvělo v hlavě byl Justinův návrh. Myslel to vážně, nebo si dělal srandu? Vždyť spolu ani nechodíme.
Povzdechla jsem si a rozhodla se, že to zatím nebudu řešit.

O týden později....
Scházela jsem schody dolů, když se domem ozval zvonek a Shawn se na mě tázavě podíval, jestli někoho čekám. Jen jsem nad ním mávla rukou, protože si absolutně nic nepamatoval. "Ahoj Tony." Řekla jsem, když se ve dveřím objevil Antonio společně s dětmi, které se na mě hned pověsily. "Mio Dio, konečně. To byla cesta!" Řekl dramaticky a děti si přitáhl zpět k sobě. "Nesápejte se tak po Emily, máme spolu spoustu práce." Usmál se a v předsíni se objevil Shawn.
"Oh Antonio, tohle je můj bratr." Řekla jsem a Antonio spěšně natáhl ruku k Shawnovi.
"Antonio jméno mé." Řekl s úsměvem a Shawn mu ho opětoval. "Těší mě." Řekl a asi čekal, že už vypadnu, jelikož se opřel o futra a sledoval mě.
"Jdeme se podívat na to studio jak jsem ti říkala." Trochu jsem se usmála a on kývl. "Jasně, já pojedu za klukama." Pokrčil rameny a já radši neřešila jeho chování a soustředila se na dnešní den.