Brother's best friend

8.

Po škole jsem se ještě zastavila za Jeremym ve studiu, protože mi volal, že potřebuje s něčím pomoct, ale teď už jsem na cestě domů.
Otevřela jsem vchodové dveře a vydala se do obýváku, kde byli všichni členové naší úžasné rodiny. "Mami já prostě o víkendu nemůžu." Řekl Shawn a rozhodil rukama do vzduchu. "Tak ho nech, je dospělý, nikdo ho tady nemůže držet." Zastal se ho táta a obrátil stránku své knihy, kterou četl. Tím pádem je mi jasné, že vnímal tak napůl. "No tak alespoň Emily tady bude." Řekla máma naštvaně a ukázala na mou maličkost, která se právě zjevila v kuchyni. "No víš.." začala jsem potichu a podívala se na Shawna, který určitě věděl o co ho žádám. "Jsem taky pozvaná na tu oslavu kam jede Shawn." Máma odložila nůž, kterým krájela zeleninu a významně se na mě podívala. "Tak ty tam ale nejedeš. Musíš se učit a má přijet sestra." Samozřejmě se uvnitř mě začala vařit voda, ale stále jsem se snažila zůstat v klidu. "Já se učím pořád a nevidím důvod, proč bych tu měla zůstávat s vámi, stejně bych byla opět terčem posměchu." Shawn se na mě překvapeně podíval a potom přejel pohledem na mámu, která se už šklebila. "Řekla jsem ne a to bez diskuze." Zamračila jsem se a odložila tašku, která začala padat z mého ramene. "Řekni mi lepší důvod než je ten, že se musím učit. V knížkách ležím od rána do večera a to jen kvůli tobě." Založila jsem si ruce na prsou a čekala na její reakci. "Nemusím ti dávat důvod. Jsem tvoje matka a to jako důvod stačí!" Vyjekla naštvaně na což táta odložil knihu, protože se už více asi nedokázal soustředit. "Ne to teda nestačí! Já tu s těmi slepicemi nebudu." Řekla jsem jedovatě a narážela na tetu se sestřenicemi. Shawn se nad mojí poznámkou uchechtl, ale máma vypadala ještě víc naštvaně. "Takhle o své rodině nemluv!"
Musela jsem se zasmát nad výrazem rodině.
"Jako vážně? Myslíš, že je beru jako rodinu? Vždyť o mně nic neví. Stejně jako ty! Nezajímáš se o to, co mě zajímá. Ani co zajímá Shawna. Vždycky řešíš co zajímá tebe, ale na nás kašleš!" Řekla jsem zvýšeným hlasem na což mě táta okřikl. "To by stačilo Emily!" Nezajímalo mě, že se jim nelíbí to co říkám. Byla to pravda.
"Ne nestačilo. Celou dobu nás chcete umlčet penězma, který nám posíláte jako úplatek a myslíte si, že to perfektně funguje ale ne. Od mala nás strkáte chůvám nebo svým kamarádům a proto nevíte, co nás skutečně baví. Se Shawnem jste to vzdali, protože je starší a hůř se vám s ním manipulovalo k obrazu svému a tak jsem to odnesla já! Nechci být podělaná právnička jasný! Ani krysa z kanceláře! Neměli jste si nás dělat, když se jen zajímáte kam pojedete na dovolenou a nikdy vás nenapadne nás vzít s sebou a nebo se alespoň zajímat o naše sny a přání!" Dořekla jsem svůj monolog a myslela jsem si, že to třeba něčemu pomůže, ale pomohlo to jen ke štiplavé bolesti, která se objevila na mé tváři. "Tati!" Vyjekl Shawn a chytl ho za rameno. "Tohle si nebude dovolovat!" Vyštěkl naštvaně a má máma přikývla. "Byla jsem asi málo přísná." Oba byli jak roboti, kousek empatie by jste v nich nenašli.
"Nenávidím vás! Rozumíte, nenávidím!" S pláčem jsem se rozeběhla do svého pokoje, kde jsem se svalila na postel. Naštvaně jsem odhodila tašku do rohu místnosti a můj pohled padl na zeď, kde vyselo několik fotek z rodinných oslav.
Rychle jsem k nim přešla a začala je shazovat dolů. "Prý rodina! To určitě!" Shazovala jsem jednu za druhou a s každou ránou o zem, se rozbilo sklo rámečku, ve kterým fotky byly.
Když už jsem neměla co shodit ze zdi sedla jsem si na zem s začala trhat fotky, které z rámečku vypadly. Po tvářích mi tekly slzy, které nešly zastavit a já se o to ani nesnažila. Měla jsem v sobě tolik hněvu, který se za ty roky nahromadil a teď chtěl ven. Byla jsem naštvaná na mámu, tátu, Shawna a i sebe. Ani jsem si nevšimla, že se dveře od mého pokoje otevřely a kolem mého pasu se objevily ruce, které mě vytáhly na nohy. "Neplač"
Byl to Shawn, který si mě přitáhl do pevného objetí. Tak moc mi tohle chybělo. "Omluvám se" řekla jsem ubrečeně a pevně se ho držela, aby mě nemohl pustit. "Neomlouvej se, nemůžeš za to." Nesouhlasně jsem zakroutila hlavou. "Můžu, je to moje chyba. Všechno jsem pokazila Shawne. Tak moc mi chybíš. Nemám nikoho o koho bych se mohla opřít. Nikoho kdo by pochopil jak se cítím." Narážela jsem na tu věc s Tylor samozřejmě. Shawn si povzdechl a otřel mi tváře od slz. "Máš mě Emily. Nikdy jsem neodešel."
Znovu jsem zakroutila hlavou. "Odešel si. Ale já bych asi taky odešla. Zachovala jsem se hrozně a to k člověku, který pro mě znamenal všechno. Vlastně ke dvěma lidem, kteří pro mě znamenali všechno. Byla jsem sobecká." Odtáhla jsem se od něho a posadila se na postel. "To já se zachoval jako sobec. Měl jsem ti to říct. Nikdy jsem ti neměl zatajit takovouhle věc a ještě v tom podporovat tvou nejlepší kamarádku." Nad oslovením nejlepší kamarádku jsem se musela uchechtnout. "Ne Shawne, byla to vaše věc. Jo mohl si mi to říct, ale to co jsem udělala pak, to se nedá odpustit." V mých očích se opět objevily slzy, které jsem se snažila zahnat, ale marně.
"Přála bych si, aby si mi odpustil, nebo aby si mě alespoň přestal nenávidět." Vyhledala jsem jeho oči, do kterých jsem se zahleděla a doufala, že z nich něco vyčtu. Pomalým krokem ke mně přišel a posadil se na postel. "Já už ti dávno odpustil, byl jsem sice naštvaný, ale nikdy bych tě nemohl nenávidět. Jsi moje mladší sestřička. Miluju tě celým svým srdcem a neměl jsem nikdy dát přednost Tylor před tebou. Ne v případě, když jsem ji nemiloval. Neměl jsem dovolit, aby ti takhle lhala. To ty si moje rodina a ona byla moje chvilkové poblouznění. Teď to vím."
Pevně jsem ho obejmula a nehodlala jsem ho pustit. "Ve tvé situaci bych se zachoval možná i hůř. Byla to tvoje nejbližší osoba a já ti jí vzal. I když jsem věděl, že ji nemiluju a nemám v plánu s ní budovat něco většího. To je jako kdyby si mi ty tajila, že máš něco s Justinem a on by na mě začal úplně kašlat a lhal by mi o tom kam chodí a s kým."
Uchechtl se a já nervózně polkla. Věděla jsem, že by to nikdy nepřežil, ale teď jak to řekl, to bylo ještě víc reálné.