Spojení dvou světů. Spojení obyčejných lidí a Evos se rozpadne. Začne zuřit nenávist a začnou se lovit lidi kteří jsou pro ostatní nebezpečnými.
Tři lidé kteří mají toho tolik společného, více než si umí představit. Ale co když uteče vrah který dvě...
Mamka přišla domů zase dost pozdě, takže si naštěstí nevšimla že jsem skoro celé odpoledne probrečela.
Večer jsem si jen dala sprchu, udělala úkoly a usnula.
Dnes jsem měla první hodinu v zadní části školy. Mohla jsem tedy v klidu projít venkem a nemusela jsem jít dovnitř mezi ty všechny lidi.
Když jsem byla už skoro u dveří, zastavil mě Tommy.
"Mio!" zavolal když se mě snažil doběhnout.
"Ahoj Tommy." pozdravila jsem ho. Bylo mi trapně že jsem ho tam včera nechala jen tak, samotného.
"Jak ti je?" zeptal se a vypadal dost ustaraně.
Vážně se o mě někdo jiný zajímal?
"Už líp, děkuju." odpověděla jsem.
"Mrzí mě to co ti včera udělali."
"To je v pohodě. Od nich se ani nic jiného čekat nedá." řekla jsem a pousmála jsem se.
"Jo, to chápu." odpověděl.
"Hele, už musím jít. Tak zase zítra?" zeptala jsem se a pomalu jsem odcházela. Bylo mi příjemné si s Tommym povídat, ale chtěla jsem být pryč od všech lidí, v tichu třídy.
Tommy jen přikývl a usmál se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dneska se škola dost protáhla a tak když jsem odcházela, už tu skoro nikdo nebyl.
Vyšla jsem ze školy a nadechla se zhluboka čerstvého vzduchu.
Bylo něco kolem třech hodin odpoledne a ulice byli skoro prázdné.
Ale i tak mě tu přece jen někdo čekal.
Když jsem ušla pár metrů, proti mě vyšel usměvavý Tommy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Tommy, co tu děláš?" zeptala jsem se překvapeně a ze široka se usmála. Bylo to pro mě milé překvapení.
"Chtěl jsem tu na tebe počkat." řekl a já se znovu začervenala.
"Ale škola ti skončila přece o hodně dřív než mě. Musel si tu čekat dlouho." řekla jsem provinile.
"To nevadí, chtěl jsem." odpověděl a mě už tvář rudě hořela.
Tommy se nabídl že mě doprovodí až domů. Prý nechtěl aby mi zase někdo něco udělal. Bylo to od něho tak milé.
Cestou, i když byla dost krátká protože jsem nebydlela zas tak daleko, jsme si povídali o různých věcech.
Zjistila jsem třeba že Tommy žije od malička jen se svou mámou a že brzo bude mít narozeniny. Nebo třeba že je blázen do komiksů. Prostě takový normální, fajn kluk.
"Hele, nechci aby to vyznělo hnusně, ale.. včera ten kluk.. měl pravdu? S tím co říkal o tvém tátovi." zeptal se opatrně.
Svěsila jsem hlavu a povzdychla si.
"Bohužel ano." řekla jsem tiše.
"Co se mu stalo?" zeptal se a v vzápětí hned dodal "Teda pokud je to v pohodě, nemusíš to říkat jestli nechceš."
Podívala jsem se na něho a smutně se usmála.
"Je to v pohodě. Zastřelily ho když mi bylo 13. let." odpověděla jsem.
"To mě mrzí."
"To je dobrý. Občas je to těžký, ale nějak to s mamkou zvládáme." řekla jsem na vysvětlení. Chápavě přikývl a dál to nerozváděl.
Byli jsme už u našeho domu a tak jsme se rozloučily.
"Nechceš zítra zajít třeba do kavárny?" zeptal se mě když jsem už odemykala vchodové dveře. Otočila jsem se.
"To bych moc ráda." řekla jsem.
"Po škole samozřejmě." dodal a já se usmála.
"Dobře." řekla jsem se smíchem.
"Dobře." odpověděl a já pak vešla dovnitř.
Po tak dlouhé době, jsem měla asi konečně někoho s kým si můžu povídat. Doufala jsem v to.
