Krvavý Lov/(Tommy Clark, Dax) CZ

On je Evo!

Byl konečně pátek, poslední den před volným víkendem než to začne všechno zase na novo.

Vešla jsem do budovy školy. Lidi se na mě divně dívaly ale nevšímala jsem si toho. Ale něco si mezi sebou šeptaly.

Otevřela jsem svou skříňku a začala jsem se v ní přehrabovat.

Potřebovala bych si tu uklidit.

Vážně, měla jsem tu za poslední dobu mega bordel. Ale co? Pokrčila jsem and tím rameny a šla do třídy. 

Škola dneska měla zase končit o dost dříve. Čekala mě ale ještě poslední hodina. Matika.

Když jsem mířila ke své skříňce, uviděla jsem Tommyho jak přichází k té své.

Nechtěla jsem na sebe moc upozorňovat a tak jsem sklopila hlavu a co nejmíň nápadně jsem kolem něj prošla.

Tommy ale byl sám jiný. Choval se jinak, jakoby se něco stalo. 

Zabouchla jsem dveře od své skříňky když v tu chvíli jsem uviděla z rohu vyjít skupinku lidí společně s Emily. Mířily přímo k Tommymu.

 "Hele, tak ty seš fakt Evo, jo?" řekla jedna holka.

Tommy zavřel dveře své skříňky a nervózně se k nim otočil.

"Říkala jsem ti že je. Sám mi to řekl." promluvila Emily.

"Hele všichni! Tenhle týpek je Evo. Chodí mezi náma a ani se nám to neobtěžoval říct." začala křičet jedna.

Lidi na celé chodbě se zastavily a začali zírat na Tommyho. Někteří jen nevěřícně koukali, jiní zase začali utíkat do svých tříd a někteří na něho začali dělat blbý ksichty a křičet nějaké nadávky.

To je kráva!

Tommy se rozhlédl po ostatních a pak se sklopenou hlavou zamířil rychlým krokem do své třídy. 

Málokdo měl v pátek tolik hodin co já. Polovina školy už byla pryč. Na některých částí chodeb už bylo zhasnuté i osvětlení.

Procházela jsem jednou, teď už docela tmavou chodbou.

V rohu, kde byli dvě křesla pro studenty, někdo seděl. Nechtěla jsem toho člověka očumovat, ale přišel mi povědomí.

Jakmile jsem přišla blíž, uvědomila jsem si že je to Tommy. 

"Ahoj, proč tu sedíš tak sám?" zeptala jsem se když jsem došla až k němu. Odpověď jsem znala ale chtěla jsem si trochu rýpnout za ten včerejšek.

Tommy se na mě podíval se zvláštním výrazem v obličeji.

"Já? Spíš já bych se měl zeptat co tu děláš ty. Chápu když si budeš chtít do mě kopnout taky, protože jsem Evo." řekl trochu zklamaně.

Sundala jsem si batoh ze svých zad, položila ho na podlahu a sedla si do druhého křesla vedle něj.

"Tommy.." chtěla jsem začít větu ale on mě přerušil.

"Věřil jsem jim. Věřil jsem Emily.." řekl a podíval se na mě. V temnu chodby jeho výraz vypadal ještě víc ztrápeněji než trápení které šlo slyšet teď v jeho hlase.

"Promiň že jsem ti ublížil." řekl a sklopil zrak.

"Tommy." řekla jsem a položila mu svou dlaň na jeho ruku. Podíval se na mě s mírným překvapením. Pousmála jsem se.

"Řekla jsem že věřím že Evos nejsou zlí. To že jsi jeden z nich na tom nic nemění. Jsem na vaší straně." řekla jsem a pomalu jsem sundala svojí ruku z té jeho.

"Chtěl jsem prostě normální život. Myslel jsem že se to konečně podaří." řekl a rozhlédl se kolem. Nikdo nikde nebyl a tak pokračoval.

"Vždycky jsme se museli stěhovat. Neumím ovládat svojí schopnost a tím jsem pro všechny nebezpečný." teď už zněl naštvaně.

Chápala jsem ho. Byl naštvaný na sebe, na ostatní, na všechno.

"Tommy, pomůžu ti."

"Cože?" řekl překvapeně.

V tu chvíli ze dveří které byli kousek doprava, ze třidy vyšli dva učitelé.

"Vy jste ještě tady? Škola už skončila, jděte domů." řekl muž a my jsme se oba rychle postavily a popadly ze země své batohy.

"Ano, už jdeme." odpověděla jsem rychle.

Obrátila jsem se k východu ale ještě než jsem odešla jsem se obrátila na Tommyho.

"Tak zítra v deset hodin u nás." mrkla jsem na něho a vyšla chodbou pryč.

 Tommy tam ještě chvíli stál s nechápavým výrazem ve tváři.