Spojení dvou světů. Spojení obyčejných lidí a Evos se rozpadne. Začne zuřit nenávist a začnou se lovit lidi kteří jsou pro ostatní nebezpečnými.
Tři lidé kteří mají toho tolik společného, více než si umí představit. Ale co když uteče vrah který dvě...
Pomalu jsme šli po schodech nahoru. Čím jsme byli výš, tím přibývalo krve. Schody které před chvílí byli ještě nádherně čisté jakoby ani nebyli z tohohle domu, byli teď špinavé od krve.
Dveře od sklepa byli vysazené. Nechápali jsme jak to někdo mohl udělat tak rychle a potichu.
Dax šel jako první a já šla vedle něj.
Před dveřmi které teď byli pryč, se hromadila krev. Když jsme vyšli úplně nahoru, stačilo nám jen pár kroků aby se nám naskytl pohled na tu hrůzu.
Na zemi ležela žena která měla sečnou ránu na hlavě, byla to ta kterou jsem sekla mačetou.
Teď ale ležela na zemi... rozřezaná na kusy.
Vyjekla jsem hrůzou, přiložila si v šoku ruku ke rtům a Dax mě okamžitě chytil do objetí.
Dax se snažil mě co nejvíce schovat ve svém objetí abych tu hrůzu neviděla. Ale ten pohled se mi zaryl hluboko do paměti.
Zavřela jsem oči a snažila se na to nedívat, Dax mě mezitím pevně držel a hladil mě po hlavě aby mě uklidnil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nesnášela jsem vraždy, krev, horory, ale vidět to takhle všechno na živo bylo o mnoho horší.
Moje panika se každou chvíli zhoršovala. To co jsem před chvíli řekla Daxovi ve sklepě o našem přežití, mi teď připadalo jako jedna velká lež.
Když tohle dokázali udělat svému komplicovi, co budou asi schopni udělat nám..
Dax mě pomalu dovedl zpátky ke schodům do sklepa, museli jsme zůstat tam.
Když jsme byli znovu dole, posadily jsme se společně na zem. Hlavu jsem měla položenou na Daxovém rameni. Bylo mi špatně.
Dax evidentně věděl na co myslím a tak mi pošeptal do ucha.
"Nemysli na to, ano? Už je to pryč. Nesmíš na to myslet, to oni chtějí." řekl a já nepatrně kývla hlavou.
"Co budeme dělat Daxi?" zeptala jsem se ho zoufale.
"Počkáme, čím víc času získáme tím líp. Přežijeme, neboj." řekl a opřel si svou hlavu o mou.
"Tak na to bych nespoléhal." ozvalo se na druhém konci sklepa. Oba dva jsme byli okamžitě na nohou.
Ze stínu vyšli tři postavy. Když je Dax uviděl, stoupl si před mě aby mě chránil s mačetou v ruce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byli to tři muži v rudých maskách s obřími noži. Dax jakoby lehce znejistil a muži se postavily do řady vedle sebe.
"Vzpomínáš si kluku? Na ten osudný večer a rudou masku?" řekl jeden z nich a Dax dal v ruce v pěst.
Osudný večer? Takže jeho matku zabil muž v rudé masce..
"Co od nás sakra chcete?" řekl frustrovaně Dax a dal mačetu před sebe.
"Myslíš že jeden malej kluk s mačetou kterou ani neumí používat a jedna malá holka která nemá nic a jen se bojí, nám něco udělají?" řekl ten uprostřed a hlasitě se zasmál.
Rozhlédla jsem se rychle kolem sebe. Hledala jsem něco čím bych se mohla bránit.
"Je nás víc než vás, nemáte šanci." řekl někdo další.
Přímo zamnou byla krabice. Nenápadně jsem udělala krok dozadu. Byla tam nějaká výbušnina..
"Dnes zemřete tady!" vykřikl jeden a skočil po Daxovi. Muž ho povalil na zem a teď ležel na něm.
Na nic jsem nečekala a sáhla jsem pro jednu tu věc a odjistila jsem pojistku.
Daxovi se právě podařilo toho chlapa nějak zázrakem odkopnout ze sebe.
Hodila jsem tu věc směrem k ostatním.
"Daxi pozor!" zakřičela jsem když ta věc dopadla na zem a vybuchla.
Všude byl prach a pach krve. Mžourala jsem očima mezi oblakem prachu když jsem uviděla kousek od sebe ležet na zemi Daxe.
Zvedal se!
"Daxi!" křikla jsem a běžela jsem k němu.
Dax se hlasitě rozkašlal a snažil se zvednout. Tričko a obličej měl celý od krve. Byl blíže u těch chlapů a tak většina krve skončila na něm.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se když jsem k němu přiběhla.
"Jo." řekl a těžce se postavil.
"Co je? Co ti je?" řekla jsem vyděšeně. Dax měl očividně něco s nohou.
"To je dobrý." řekl ale když se snažil udělat krok, málem spadl.
Zachytila jsem ho a pomohla mu se pořádně postavit.
"Musíme nahoru, zvládneš to?" zeptala jsem se a on přikývl. Byl pořád evidentně otřesený.
Podepírala jsem ho a společně jsme pomalu vyšli ke schodům nahoru.
Našla jsem jednu prázdnou místnost kde nikdo nebyl a posadila jsem Daxe na židli.
"Musíš si odpočinout. Promiň že jsi celý od krve." řekla jsem udýchaně. Byla to pro mě velká námaha ale nemohla jsem ho tam nechat. Strop ve sklepě by se mohl každou chvíli propadnout. Sice jsme ztratily všechny zbraně ale i tak jsem nechtěla Daxe nikde nechávat samotného aby ho zabily.
Dax se na mě zvláštně podíval.
"Co?" zeptala jsem se když jsem si jeho pohledu všimla.
"Proč si to udělala? Proč si mě zachránila?" zeptal se překvapeně.
"Nemohla jsem tě tam nechat, udělal by si to samé pro mě. Vlastně už jsi to udělal v tom obýváku, vzpomínáš?" zeptala jsem se a on přikývl.
"Fajn, pokud by jsme je nezabily my, zabily by oni nás. Sice to bylo hnusný a ztratily jsme tím zbraně ale musela jsem to udělat." řekla jsem a on se na mě díval s dost zvláštním výrazem. Jakoby nevěděl co dál říct.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Usmála jsem se posadila se vedle něj.
"Přece bych tě nikdy neopustila Daxi, to víš." řekla jsem pořád s úsměvem.
Byla jsem unavená jak fyzicky tak psychicky a možná to bylo tím večerem a nebo Daxem, ale ani trochu mi nevadilo že máme na sobě tolik krve. Opřela jsem se opatrně o jeho rameno a zavřela na chvíli oči.
Odpočinek ale netrval ani deset minut, když se za dveřmi z chodby ozvaly další hlasité zvuky.
