Spojení dvou světů. Spojení obyčejných lidí a Evos se rozpadne. Začne zuřit nenávist a začnou se lovit lidi kteří jsou pro ostatní nebezpečnými.
Tři lidé kteří mají toho tolik společného, více než si umí představit. Ale co když uteče vrah který dvě...
Bylo pondělí odpoledne a Mia s Daxem seděli u jídelního stolu v kuchyni a povídali si. Její matka ještě nepřišla domů. Musela být celý den v práci a tak s ní byl doma Dax.
Tommy který se rozhodl přijít za Miou domů, zazvonil na domovní zvonek.
"Kdo to je?" zeptala se Mia když uslyšela zvonek.
"Nevím." odpověděl Dax a dívka se zvedla že půjde otevřít, ale chlapec jí zastavil.
"Počkej, půjdu já. Ty seď a odpočívej. Vyřeším to." řekl a odešel ke vchodovým dveřím.
Tommy čekal že otevře Mia, ale když uviděl Daxe, míchaly se v něm znovu emoce.
"Ahoj, je doma Mia?" snažil se říct co nejklidněji.
"Čau, je." řekl Dax a natáhl k Tommymu ruku. "Mimochodem, jmenuju se Dax." řekl a potřásl si s Tommym rukou.
"Já jsem Tommy." řekl a Dax najednou nasadil úplně jiný výraz a tón.
"Tommy? Tommy Clark?" zeptal se a přeměřil si Tommyho očima.
"Jo." odpověděl Tommy.
"Takže tvoje máma srazila Miu?" zeptal se znovu Dax. Tommy přikývl a Dax přivřel vchodové dveře aby je Mia neslyšela.
"Hele, nehraj to na mě. Vím že jsi Evo." řekl šeptem Dax a probodl Tommyho pohledem.
"Cože?" řekl překvapeně Tommy.
"Viděl jsem tě, před rokem a půl. Tommy Clark který nechal zmizet studenta. Nebylo toho i víc?"
"Hele, to bylo dávno. Teď je všechno jinak. Mia mi dost pomohla a.." větu nedokončil protože mu do řeči skočil Dax.
"Miu nech na pokoji. Vytrpěla si toho už dost. Je moc hodná aby ti to řekla sama. Nech ji na pokoji." řekl rázně Dax a bouchl Tommymu dveřmi před nosem.
"Daxi, s kým si to tak dlouho mluvil?" zeptala se Mia, která přišla do chodby když se Dax dlouho nevracel.
"Ale s nikým, byl to jen nějakej Tommy." řekl Dax a Mia vytřeštila oči.
"Tommy? A ty si ho poslal pryč? Co si mu řekl?" rozrušila se Mia ale na odpověď nečekala. Otevřela vchodové dveře a vyběhla z domu ven.
Pohled Mii:
Vyběhla jsem na chodník před domem. Zahnula jsem doprava. Naštěstí nebyl tak daleko a rychle jsem ho doběhla. Šel ale dost rychle a já neměla tak rychlé nohy.
"Tommy!" zavolala jsem na něj ale on dělal že neslyší.
"No ták Tommy, počkej!" zavolala jsem ještě jednou a on se konečně otočil a začal zpomalovat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo na něm vidět že je dost naštvaný ale i tak jsem nečekala že mi řekne zrovna to co řekl.
"Co je? Přece ti už mám dát pokoj. Jen jsem čekal že to uslyším aspoň od tebe a ne od toho tvého kamaráda..."
"Dax.." řekla jsem za něj.
"Jo." řekl.
"Promiň Tommy, není to tak jak si myslíš. Chce mě jenom chránit."
"Proč si mi ale neřekla že tě pustí z nemocnice?" řekl mrzutě.
"Promiň, neměla jsem mobil u sebe. A k tomu mi máma řekla že si za mnou byl jen jednou a pak už si nepřišel. Nechtěla jsem tě otravovat když jsem viděla že nemáš zájem." řekla jsem smutně a on se na mě podíval se zvláštním výrazem. S výrazem zklamání, překvapení a zlosti.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Vím že mě srazila tvoje máma. Pamatuju si že jsem tě viděla jak sedíš vedle ní." řekla jsem po chvíli ticha.
Nic neříkal. Jen tam stál a díval se na mě.
"Ale chci aby si věděl že se nic nemění. Pořád jsi můj přítel a chci ti pomáhat."
"Vážně?" řekl nakonec a já přikývla.
"Vím že si to neudělal ty. Vím že si neudělal nikomu nic špatného." řekla jsem upřímně.
"Příští týden bych se měla už vrátit do školy." řekla jsem když jsem šla zpátky domů a Tommy mě doprovázel.
"To je super, bez tebe je tam nuda." řekl posmutněle Tommy a já se usmála. Bylo to milý.
"Otravujou tě moc ti idioti?" zeptala jsem se a Tommy zavrtěl hlavou.
"Ani ne."
"Neboj, až se vrátím tak každýmu kdo se na tebe jen špatně podívá nakopu prdel."
