Spojení dvou světů. Spojení obyčejných lidí a Evos se rozpadne. Začne zuřit nenávist a začnou se lovit lidi kteří jsou pro ostatní nebezpečnými.
Tři lidé kteří mají toho tolik společného, více než si umí představit. Ale co když uteče vrah který dvě...
Druhý den jsem měla mít první hodinu i výjimečně s Tommym.
Před školou ale nestál, tak jsem šla dovnitř. Ani u skříněk kde jsme se většinou scházeli, nebyl.
Seděla jsem na hodině. Tommyho židle byla prázdná a já jako obvykle zírala z okna ven.
"Kdo chybí?" ozval se učitel.
"Clark."
Jaká novina.
"Píšu si. Nevíte někdo co s ním je?" zeptal se učitel znovu.
Jo, to bych taky ráda věděla.
"Je prý v nemocnici." ozval se někdo vzadu.
Cože?!
Zbystřila jsem.
Tommy byl v nemocnici?
"Nevíš co se mu stalo?" řekl učitel.
"Nějaká autonehoda nebo co." řekl ten někdo vzadu lhostejně a dál nejevil o učitele zájem.
Zkoušela jsem Tommymu psát, volat ale na nic neodpovídal.
Sakra!
Po škole jsem si rychle hodila batoh domů a běžela jsem do nemocnice.
V nemocnici byl úplný chaos. Všichni všude pobíhaly. Sestry, doktoři, pacienti.
Snažila jsem se protlačit davem lidí. Uhýbala jsem jim a párkrát jsem do někoho vrazila, ale nakonec jsem ho uviděla.
Seděl tam ztrápený na židli.
"Tommy!" zavolala jsem na něj.
Překvapeně se na mě podíval. Konečně jsem se dostala až k němu.
Bez dalšího rozmýšlení jsme se okamžitě objaly.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Jsem ráda že jsi v pořádku." řekla jsem když mě pustil.
"Díky že si přišla." řekl a já se usmála.
"Jak je na tom tvoje máma?" zeptala jsem se opatrně. Tommy okamžitě sklopil zrak.
"Je v kómatu. Já možná z toho vyvázl jen s rozbitou hlavou ale ona je na tom hůř." odpověděl mi.
"To mi je moc líto Tommy." odpověděla jsem a chytla ho za ruku.
"Tommy Clark?" ozvalo se za námi. Byl to doktor.
"Ano." odpověděl Tommy.
"Vaše matka utrpěla těžké zranění. Je stabilizovaná ale ztratila hodně krve. Potřebuje dárce." vysvětlil doktor.
"Dobře."
"Musíte jít na krevní testy. Pokud se budou krevní testy shodovat, můžete být dárcem vy."
"Chápu." odpověděl Tommy. Nervozita na něm šla vidět.
"Počkám tu na tebe." řekla jsem s úsměvem.
"Můžeme jít?" zeptal se doktor a Tommy přikývl.
Skoro po hodině se Tommy vrátil.
"Tak co?" zeptala jsem se nedočkavě. Tommy vypadal dost sklesle.
"Mám jinou krevní skupinu." odpověděl.
Nevěděla jsem co na to říct.
"Potřebuje co nejrychleji dárce nebo umře. Ale žádnou krev její skupiny tu nemají." řekl smutně.
"Tommy, to vyřešíme..."
"Tommy Clark?" ozval se za námi mužský hlas a přerušil mě.
Oba jsme se otočily. Stál tam muž v oblek, s odznakem v ruce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Komisař Janson. Potřebuji s vámi mluvit." podíval se na mě, "O samotě." řekl a Tommy se podíval na mě a chytl mě za paži.
"Běž domů, zvládnu to." pak mě chytil do objetí a pošeptal mi do ucha aby to komisař neslyšel.
"Děje se něco divného, vím to. Buď opatrná prosím." pustil mě z objetí a já přikývla. Podívala jsem se ještě jednou na komisaře, otočila jsem se a odešla jsem z nemocnice pryč.
Uběhly asi dvě hodiny co jsem dorazila domů.
Seděla jsem na posteli a byla jsem docela nervózní. Tommy neměl u sebe svůj mobil a nemohl se mi ozvat. Doufala jsem že je v pořádku.
V rohu u okna se něco pohnulo. Zbystřila jsem. O sekundu později se tam objevil Tommy.
"Tommy!" vykřikla jsem. Trochu jsem se lekla ale zároveň jsem byla ráda že je v pořádku.
Vypadal ale naštvaně.
"Co se stalo? Co ti řekl ten komisař?" zeptala jsem se. Tommy se na mě podíval.
"Jsem adoptovaný. Moje máma není moje máma, ani prý nikdo neví kdo jsou mojí skuteční rodiče. Proto máme úplně jinou krev. A ani se prý nejmenuju Tommy."
Wow, tolik informací.
"Mrzí mě to." řekla jsem smutně, pak mě ale něco napadlo.
"Mám nápad, možná vím jak tvojí mamce, teda nevlastní mamce pomoct."
"Jak?" zeptal se podezíravě Tommy.
"Počkej na mě zítra po škole v nemocnici. Budu tam tak kolem jedné hodiny odpoledne. Mám plán."
