Spojení dvou světů. Spojení obyčejných lidí a Evos se rozpadne. Začne zuřit nenávist a začnou se lovit lidi kteří jsou pro ostatní nebezpečnými.
Tři lidé kteří mají toho tolik společného, více než si umí představit. Ale co když uteče vrah který dvě...
Zamířila jsem ke své skříňce ale už cestou jsem si všimla něčeho zvláštního.
Kousek od mé skříňky, stál kluk. Nikdy předtím jsem si ho nevšimla. Musel být určitě nový, ale je zvláštní přestoupit po měsíci školy.
Zakroutila jsem nad tím hlavou a dál pokračovala ve své cestě.
Ten kluk mě ale natolik zaujal že jsem z něho nemohla odtrhnout oči.
Byl mi něčím povědomí a zároveň tak neznámý. Zmateně se rozhlížel kolem sebe a přitom se přehraboval ve své skříňce.
Někdo velké postavy prošel kolem mě.
Ale né, sportovci.
To byli ti nejhorší kluci ze školy. Jak už jsem řekla, mysleli si že jim patří celá škola. Jenže tenhle mířil hned k tomu novému klukovi.
"Ale, ale, máme tu nováčka." řekl.
Ten novej kluk se na něho otočil. Evidentně nechtěl vyvolávat žádné problémy, ale sportovec ho popadl za košili a přimáčkl ho ke skříňce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Hej!" zakřičela jsem ale dřív než jsem to stihla doříct, praštil toho nového do břicha a ten se skácel k zemi.
Všichni okolo jen blbě čuměli, smály se a nebo dělali že nic nevidí.
Já se ale rozeběhla k němu. Tyhleti sportovci měli ze všeho nejradši kopání do lidí...
"Hej!" zakřičela jsem znovu když jsem doběhla k nim. Chlapec nějak znepokojeně k němu natáhl ruku..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nepřemýšlela jsem nad tím a pokračovala jsem.
"Co kdyby sis našel někoho sobě rovného, hm?" řekla jsem tvrdě. Sportovec jen protočil očima a odešel.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se toho kluka který pořád ještě seděl na zemi. Podala jsem mu ruku a pomohla mu vstát.
"Ano.. díky." vykoktal. Usmála jsem se.
"Nic si z toho nedělej. Je to debil tak jako každý sportovec na téhle škole. Myslí si že jim patří celá škola." odpověděla jsem a otáčela jsem se ke své skříňce. Byla jen asi deset skříněk od jeho.
Otevřela jsem na ní zámek a do batohu jsem si vložila učebnice na první hodinu.
Skříňku jsem opět zavřela a pohledem jsem zaletěla k novému klukovi.
Batoh který mu spadl na zem si znovu nasadil na záda, skříňku měl pořád otevřenou a díval se na mě.
Nervózně jsem se usmála. Bylo to po třech letech co o mě měl někdo tak velký zájem. S nikým ze školy jsem se moc nekamarádila a byla jsem celkově radši sama. Jediný nejbližší člověk byl pro mě Dax...
Vydala jsem se směrem do třídy, dál chodbou. On ale zabouchl v rychlosti skříňku a zastavil mě jakmile jsem ho obešla a udělala pár kroků.
"Počkej prosím." zavolal a rozběhl se ke mě.
"Ano?" řekla jsem mile. Nechtěla jsem být na něho nějak hrubá, i když si stoupl předeme a já nemohla pokračovat v cestě dál.
Evidentně ho překvapilo že jsem k němu tak milá a tak mu chvíli trvalo než znovu promluvil.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se nakonec.
Uf, bála jsem se že to bude něco horšího.
"Jmenuju se Amelie, Amelie Harrisnová ale můžeš mi říkat Mio." odpověděla jsem mu.
Mio mi mohli říkat jen ti nejbližší, a ikdyž jsem tohodle kluka znala sotva pět minut, přišlo mi správné mu to dovolit.
Usmál se.
"Já jsem Tommy." řekl.
"Tak dobře Tommy, těší mě. Doufám že se ti v naší škole která je plná blbců bude líbit." usmála jsem se a vyšla směrem do třídy, protože za chvíli mělo zvonit.
"Díky." řekl ještě než jsem odešla. Otočila jsem se na něho a usmála se.
Otáčel se mým směrem a šlo vidět že je rád že někoho poznal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
