Spojení dvou světů. Spojení obyčejných lidí a Evos se rozpadne. Začne zuřit nenávist a začnou se lovit lidi kteří jsou pro ostatní nebezpečnými.
Tři lidé kteří mají toho tolik společného, více než si umí představit. Ale co když uteče vrah který dvě...
Než jsem šla do nemocnice, zastavila jsem se ještě doma. Mamka byla podle plánu v práci.
Do nemocnice jsem přišla přesně na čas. Tommy seděl na jedné ze židlí.
Mrkla jsem na něho a nenápadně jsem mu podala přeložený papírek.
Bylo na něm napsáno:
Až vyjdu z té malé místnosti, mrknu na tebe a sejdeme se venku za nemocnicí.
Než jsem zašla za roh, otočila jsem se na něho. Dočetl poslední slovo, podíval se na mě a nenápadně kývl.
Šla jsem chodbou dokud jsem nenarazila na mamku.
"Mio, co tu děláš?" zeptala se překvapeně.
"Ehm, byla jsem venku a zapomněla jsem si doma klíče." odpověděla jsem.
"Ale já se vrátím domů až v noci, máme toho zase hodně."
"Já vím, můžu si vzít tvoje?" Mamka si mě přeměřila očima a pak přikývla.
"Jo, mám je vedle v kabelce. Ty víš kde." přikývla jsem, otočila jsem se a vrátila se do malé společenské místnosti pro všechen personál.
Otevřela jsem dveře a v místnosti seděli dvě sestřičky.
"Ahoj Mio." pozdravily mě.
"Dobrý den, nevíte kde má mamka kabelku? Zapomněla jsem si doma klíče. To víte, kluci." řekla jsem aby jsem odvedla jejich pozornost.
"No jo, to známe." řekla jedna z nich.
To určitě.
"Támhle je, vzadu na židli." odpověděla druhá.
"Díky." řekla jsem a šla jsem do zadní části místnosti.
Kabelka opravdu ležela na jedné ze židlí. Nahnula jsem se nad ní a rozepla jí.
V jedné z kapes byli klíče od domu. Byli tam ale společně s klíči od místnosti kam jsem potřebovala.
Nenápadně jsem se podívala za sebe. Ty dvě si něco horlivě ukazovali na svých mobilních telefonech.
Vzala jsem klíče a rychle jsem si je strčila do kapsy. Pak jsem vzala klíče od domu, zapnula kabelku a odešla jsem z místnosti pryč.
Když jsem vyšla, napravo od dveří seděl Tommy. Okamžitě jsem na něj mrkla, přikývl a já jakoby nic jsem odešla z nemocnice pryč.
Stála jsem za nemocnicí u jednoho malého domku. Ani ne za dvě minuty se tam objevil Tommy.
Přišel ke mě.
"Tak co?" zeptal se. Vytáhla jsem z kapsy klíče a zacinkala.
"Klíče?" zeptal se nechápavě. Přikývla jsem.
"Jsou od místnosti kam potřebujeme jít. Zvládneš nás tam přemístit oba?" zeptala jsem se ho a on přikývl.
"Zkusím to."
Vysvětlila jsem mu místo kam se potřebujeme dostat a jak to tam přesně vypadá. Dotkl se mého ramene a pak své hrudi.
Oba jsme zavřeli oči.
Ovál mě příjemný vzduch a když jsem otevřela oči byli jsme opravdu na tom místě kde jsme měli být.
"Zvládl si to." řekla jsem nadšeně.
"Díky, ale co tu budeme dělat?" zeptal se Tommy.
Bez odpovědi jsem vzala jeden z klíčů a odemkla dveře.
Dveře jsem otevřela a Tommyho jsem zatáhla dovnitř.
"Heej." vyjekl když málem skončil na zemi. Když se ale pak rozhlédl po místnosti, byl celkem překvapený.
"Jak o tomhle víš?" zeptal se nakonec.
"Moje mamka mi kdysi říkala že nemocnice má dost krve všech skupin, ale mají jí tady aby jí nemuseli dávat každému. Převáží jí do nemocnice jen pro výjimečné lidi. A pokud všichni už ví že jsi Evo, včetně toho komisaře, nechtějí schválně aby tvá adoptivní matka žila. Pak by měli větší možnost si s tebou dělat co chtějí." vysvětlila jsem.
Tommy se na mě vděčně usmál.
"Pojď, musíme najít co hledáme." řekla jsem a vešla jsem mezi obrovské regály.
Všude na policích bylo plno pytlíků s krví. Byli tu všechny skupiny které existovaly.
Až úplně vzadu, v poslední polici byla skupina 0.
"Tommy, mám to." řekla jsem potichu. Vzala jsem jeden ze sáčků a vyšla jsem z uličky.
Tommy se podíval na pytlík v mé ruce. Pak se mi podíval do očí.
V místnosti byla docela tma ale i tak jsem věděla že se na mě dívá.
Byl vyšší než se zdál být. Naklonil se pomalu ke mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Věděla jsem co chce udělat a nebránila jsem se tomu. Možná to bylo trochu bizarní, líbat se v místnosti plné krve, ale v tu chvíli mi to nevadilo.
Byl velmi blízko mých rtů, když se za dveřmi ozvaly hlasy.
Oba jsme se okamžitě lekly a ohledly jsme se na zamčené dveře. V zámku zarachotil klíč. Podívali jsme se na sebe.
"Co budeme dělat?" zeptala jsem se vystrašeně. Tommy se usmál.
