Spojení dvou světů. Spojení obyčejných lidí a Evos se rozpadne. Začne zuřit nenávist a začnou se lovit lidi kteří jsou pro ostatní nebezpečnými.
Tři lidé kteří mají toho tolik společného, více než si umí představit. Ale co když uteče vrah který dvě...
Seděli jsme na židlích které byli v místnosti. Všude bylo ticho. Chtěli jsme někomu zavolat, ale ani jeden z nás neměl signál.
Bylo něco kolem osmé hodiny večer. Venku už byla úplně tma a světlo v místnosti dělala jen slabě svítící stará žárovka a měsíc z venku.
Žárovka z ničeho nic praskla. Oba jsme se lekly. Z ticha které tu do teď bylo, byl slyšet sebemenší zvuk. A prasknutí žárovky ticho prořízlo jako nic.
"Tohle už nerozsvítíme." řekl Dax když se díval na lampu, která byla připevněná na zdi.
Najednou něco zavrzalo. Oba jsme se v rychlosti postavily a otočily jsme se na dveře.
Byli pootevřené, jakoby ani nebyli nikdy zamčené.
Dax vyšel pomalu k nim a já se držela za ním.
Na zemi před dveřmi v místnosti ležely dvě baterky.
"Ty tu ale předtím nebyli." řekla jsem a zvedla je. Zkusila jsem je rozsvítit.
"Svítí." řekla jsem když jsem obě zkusila a pak jednu podala Daxovi.
"Myslím že se nám budou hodit. Je tu tma jako v pytli." zašeptala jsem a Dax přikývl. V té tmě a tichu byl sebemenší šepot jako hlasité řvaní.
Dax pomalinku otevřel dveře na chodbu. Všude byla tma.
Dax našel baterkou vypínač a zmáčkl ho.
"Nefunguje." řekl.
"Měl by tu být někde hlavní jistič." řekla jsem zamyšleně a přejela světlem baterky po zdech. Nikde nic nebylo.
"Možná bude venku. Tyhle starý baráky je maj většinou někde venku."
Prošli jsme dlouhou chodbu zpět ke vstupním dveřím.
Dax otevřel dveře a pak mě zastavil.
"Počkej tady, jen chvíli. Porozhlédnu se venku a hned se vrátím." přikývla jsem a on vyšel ven.
Ticho se zdálo být čím dál hlasitější. Slyšela jsem vlastní dech.
Za mnou na schodech něco zavrzalo. Okamžitě jsem se otočila a posvítila tam baterkou.
Nikdo tam nebyl.
Dveře zamnou se otevřely a Dax se vrátil. Byl pryč asi jen minutu ale byla to ta nejdelší minuta v mém životě. V ruce držel starou lopatu.
"Na co to máš?" zeptala jsem se podezřele.
"Na obranu. Nikdy nevíš kdy se bude hodit. Našel jsem ten jistič. Je vzadu u starého stromu."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Baterkou jsem svítila na cestu. Venku začala být docela mlha a tráva byla mokrá.
Došli jsme k velkému, starému stromu. Byla na něm malá krabice.
Otevřela jsem jí a Dax stál za mnou a hlídal.
Posvítila jsem si baterkou, zmáčkla jsem pár páček a bylo hotovo.
"Tak, teď už by to mělo fungovat." řekla jsem a krabičku jsem opět zavřela.
Když jsme se vrátily zpátky dovnitř, cvakla jsem hlavním vypínačem u dveří. Všechna světla se rozsvítila.
Vyjekly jsem radostí ale v tu chvíli světla párkrát zablikala a znovu zhasla.
"Ale né." řekla jsem naštvaně.
Vyšla jsem pár kroků dopředu a rozhlédla jsem se do chodby.
"Vypadá to že to nesvítí nikde." řekla jsem a ve dveřích cvakl zámek.
"Co to sakra bylo!?" řekla jsem a Dax vyběhl ke dveřím.
Pomalu se na mě otočil a ve světle baterky jsem viděla zděšení v jeho očích.
"Někdo nás tady zamknul." řekl a z chodby se ozvala rána.
Namířila jsem tím směrem svojí baterku a Dax si stoupl vedle mě.
"Měli by jsme se tam jít podívat." řekla jsem a podívala se na Daxe.
"To je příšerný nápad." odpověděl mi.
"Já vím, ale asi nám nic jiného nezbyde." řekla jsem a oba jsme vyšli směrem do chodby ze které se před chvíli ozval ten neznámý zvuk.
Šli jsme pomalu dlouhou chodbou která se teď zdála nekonečná. Dveře od místnosti ze které jsme odešli před pár minutami, byli opět zavřené.
"Proč jsou zavřené?" zeptal se potichu Dax, mě ale zaujalo něco jiného.
Na stěně kousek před dveřmi byl nápis.
"Daxi." řekla jsem potichu. Otočil se ke mě.
Tapeta na stěně byla potrhaná. V jednom místě i kus chyběl a přesně v tom místě byl nápis.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Zemřeš tam." přečetla jsem nápis polohlasem. Nápis byl čerstvý, ještě z něho stékala barva. Nebo to byla krev?
Krev, stejně jako vzkaz který měl ten zavražděný muž v ruce.
"Co to znamená?" zeptal se Dax zamyšleně. Ale mě to v té chvíli celé došlo. Tohle všechno byla jen past...
"Znamená to tohle.." ozvalo se za námi. Oba jsme se v šoku otočily.
Dveře od místnosti byli znovu otevřené teď dokonce dokořán. Stál v nich muž, nebo to aspoň mužskou postavu připomínalo.
Stál tam a v záři baterky se odráželi jen jeho oči. Byli plné šílenství. Zbytek jeho těla byla zakryta látkou, i zbytek jeho obličeje. V ruce měl něco co připomínalo mačetu.
"Čekali jsme na vás tak dlouho." řekl muž a švihl svou mačetou směrem k nám.
Dax ale nezaváhal a sekl toho muže lopatou kterou si přinesl z venku. Muž to evidentně nečekal a skácel se k zemi. Daxova rána byla ale tak velká že muži začala z hlavy vytékat proudem krev.
"Vidíš, říkal jsem že se bude hodit." řekl udýchaně Dax a já se i přes všechen šok neubránila úsměvu.
Rychle jsem se zohnula pro mužovu mačetu která mu pádem vypadla z ruky na zem.
"Tohle se bude evidentně hodit taky." řekla jsem. Dax se usmál ale pak řekl.
