Krvavý Lov/(Tommy Clark, Dax) CZ

Hádka

Pohled Tommyho:

Byl večer. Dal jsem si sprchu a převlékl se do pyžama.

Nevěděl jsem přesně co se stalo to odpoledne že Mia odešla. Ale něco mi říkalo že to bylo kvůli mojí mamě.

"Tak co ti dala?" ozvala se za mnou mamka. 

"Cože?" zeptal jsem se překvapeně. Zbytek dne za mnou nebyla a teď za mnou přišla.

"Líbil se ti komiks?" zeptala se znovu. Nechápal jsem.

"Viděla jsem ho na posteli když si byl ve sprše. To je ten co sis tak hodně přál?" Přikývl jsem.

"Je to milá holka že? Ta Mia." Znovu jsem přikývl. Nechápal jsem kam tím míří.

"Možná je to dobrá kamarádka." řekla a já se usmál "Ale ne pro tebe." dodala a mě úsměv zmizel.

"Cože?" zeptal jsem se znovu.

"Musíš být opatrný Tommy. Co kdyby tě nahlásila?"

"Ona není jako ostatní a ani neví že jsem Evo. A kdyby tě to náhodou zajímalo, je na naší straně. Na straně Evos." snažil jsem se jí to rychle vysvětlit a zůstat v klidu, ale moc to nešlo. 

"Takže ty si jí to neřekl?" zeptala se.

"Ne, neřekl. Neboj, nejsem tak blbej jak si myslíš." řekl jsem a obrátil oči v sloup. Už mě to štvalo. Chápal jsem že se bála, ale někdy to dost přeháněla.

"Nemůžeš nás tak ohrožovat Tommy. Chápeš že se bojím? Nemůžeš mě tak ohrožovat."

Tak tohle mě už naštvalo. Byla to moje máma, ale tohle přehnala.

"Tebe? Všechno je jen podle tebe. Když si najdu kámoše, hned se musíme stěhovat. Chápu že svoje schopnosti neumím ještě ovládat, ale snažím se. Chci už konečně normální život!" rozčílil jsem se.

"Normální život? Ten nemůžeme mít, jestli sis všiml. Já nemůžu ani pořádně chodit do práce, nemůžu se s nikým v okolí bavit." odpověděla mi.

"A co já?" řekl jsem naštvaně. Nechtěl jsem se s ní hádat, ale tohle mě už nebavilo.

"Mysli si co chceš Tommy, ale nemůžu dovolit aby nás zase něco ohrozilo." odpověděla a já ze sebe těžce vyfoukl vzduch. Otočil jsem se a šel jsem ke skříni. Chtěl jsem odvést pozornost a přestat o tom mluvit.

"Myslíš že když se budeš přehrabovat ve skříni tak už o tom nebudeme mluvit?"

Zabouchl jsem dveře od skříně a povzdychl si.

"Jak chceš, ale s ní se už vídat nebudeš." řekla, zabouchla za sebou dveře a ozvalo se zamknutí zámku.

"Cože?" zeptal jsem se sám pro sebe a otočil jsem se.

Běžel jsem ke dveřím, vzal jsem za kliku ale nic se nedělo. Byli zamčené. Dělala to tak vždycky když nevěděla jak mě potrestat.

Kopl jsem vztekle do dveří.

Fajn, možná si mě tu bude držet, teď, ale s Miou mi nezakáže se vídat.

To mi nemohl zakázat nikdo. Možná ještě o mě nevěděla moje největší tajemství, ale byl to po hodně dlouhé době člověk se kterým jsem se mohl normálně bavit. 

Pohled Mii:

Další den jsem přišla do školy a hned u skříněk na mě čekal Tommy.

"Ahoj." pozdravila jsem ho. Doufala jsem že se mu dárek líbil a tak jsem lehce znervózněla.

"Ahoj Mio." odpověděl mi.

Jak se ho mám zeptat? Je vůbec slušné se ptát někoho jestli se mu líbil dárek?

"Děkuju za komix. Bylo těžké ho sehnat?" zeptal se mě a mě se ulevilo.

"Ani ne." odpověděla jsem.

"Díky, byl to ten nejlepší dárek který jsem kdy dostal." řekl a já se znovu začervenala. 

Šli jsme pomalu k mé skříňce. Otevřela jsem jí a vzala si zase učebnice.

Když jsem jí zavřela, prošla kolem nás skupinka lidí. Nesli obrovský nápis Halloweenský ples.

Protočila jsem očima.

"Co? Nemáš ráda plesy?" zeptal se Tommy.

"Plesy, Halloween, nic z toho."

Plesy jsem opravdu nesnášela ale Halloween jsem kdysi měla ráda. Dokud mi nezabily tátu..

"Mio? Jsi tu?"

"Jo, promiň. Nějak jsem se zamyslela." odpověděla jsem.

"Jdeme do třídy?" zeptala jsem se protože už jsem nechtěla stát na chodbě plné lidí. Tommy přikývl a tak jsme šli.