Prolog

18 2 1
                                    

Vítám vás u nového příběhu. 

Každý den budou vycházet dvě kapitoly. Doufám že si příběh zamilujete a bude vás bavit. 

Užijte si čtení. 


Vaše Jane




O 4 roky dříve:

Dívenka, je jí tak 13. let, sedí ve svém pokojíčku u psacího stolu a kreslí si. Miluje kreslení.


Je pár hodin odpoledne když se otevřou dveře od jejího pokoje. Dívka se otočí a uvidí že ve dveřích stojí její máma, ale.. pláče.

"Co se děje mami?" zeptá se dívka s roztřeseným hlasem. Stoupne si a obě dvě se posadí na postel.

"Co se děje mami, proč pláčeš?" zeptá se dívka znovu.

Matka jí obejme a drží jí tak silně že dívka skoro nemůže dýchat.

"Tatínek..." je jediné co matka řekne.

"Co je s ním?" zeptá se dívka vystrašeně když jí žena pustí z objetí. Žena třesoucí se rukou pohladí dívku po jejich tmavých, polodlouhých, rovných vlasech.

"Zastřelily ho." odpoví žena. 

V tom momentě se dívce zhroutí její celý svět. Její táta je... mrtvý. Nemůže tomu uvěřit.

Chvíli je ticho, pak se dívka rozpláče. Matka jí silně obejme.

Spolu tak sedí několik hodin.




O 3 roky dříve:

Uběhl rok co umřel její táta. Stojí na prahu domu. V očích má slzy.

Otevře branku a vyjde na silnici před domem.

Stojí tam chlapec, je mu tak 14. let, stejně jako jí. Stojí u velkého rodinného auta a v ruce má obrovský kufr.

Dívka ho pozoruje jak ho vkládá do otevřeného kufru auta. Zabouchne dveře od kufru a otočí se k ní.

Je to její přítel, nejlepší přítel. Potkala ho krátce po otcově smrti. Měli spolu jedno společné. Jednoho z jejich rodičů zabily.

Dax, její nejlepší přítel který tu pro ní byl v těch nejhorších časem a teď odjíždí pryč. Do jiného města, do jiného státu. Daleko pryč od ní. 

Udělají pár kroků k sobě a pak se rychle obejmou.

"Budeš mi psát, že ano?" řekla se slzami v očích dívka. Nesnášela loučení.

"Ano." odpověděl chlapec a pustil dívku z objetí.

"Slibuješ?" zeptala se dívka.

"Slibuju." odpověděl.

Chvíli jen mlčky stojí, když se opět chytí do posledního objetí.

"Budeš mi chybět." řekne chlapec.

"Ty mě taky." odpoví dívka. 


Pak už jen sleduje jak její kamarád nastupuje do auta. Zavřel za sebou dveře.

Naposledy se na ní ohlédl a zamával jí.

Ona mu zamávala také.

Pak se auto rozjelo a její nejlepší přítel byl pryč.




Současnost:

Budík se rozeřve do ticha.

Né, už zase další ráno na té pitomé škole.

Nahmatala sem rukou vypínač a zmáčkla ho, budík konečně ztichl. Zase bylo krásné ticho, ale já už byla díky budíku dokonale vzhůru.

Přetočila jsem se a zhoupla jsem nohy z postele. 


Po ranní hygieně, jsem na sebe hodila pohodlné džíny a volnější tričko. Nikdy jsem nebyla nějak extra na "sexy" věci.

Popadla jsem svůj batoh, který ležel u dveří v pokoji a seběhla jsem po schodech dolů.

"Dobré ráno mami." pozdravila jsem jí a ona mě políbila na tvář.

"Dobré ráno zlato. Jak si se vyspala?" zeptala se a podala mi talíř se snídaní.

"Mohlo by to být tak o dvě hodiny déle." pronesla jsem mezi žvýkáním snídaně a mamka se usmála.


 "Dneska přijdeš zase pozdě?" zeptala jsem se jí. Moje matka dělala dost náročnou práci sestřičky v místní nemocni a od doby co nám zemřel táta musela pracovat ještě víc.

"Ano, takže ze školy domů a žádné neplechy. Oběd máš v lednici a na večeři bych už měla být doma." řekla mi.

"Neboj mami, budu jako andílek." odpověděla jsem ji a zaculila se. Obě jsme se zasmály a ona mi podala sáček se svačinou.

"Už je čas." oznámila. Vzala jsem si od ní svačinu a objala jsem jí.

"Díky mami." řekla jsem, strčila si svačinu do batohu a vyrazila ke dveřím.

"Užij si to dneska." zavolala na mě ještě z kuchyně.


Bylo mi 17. let a chodila jsem na klasickou, nudnou střední školu. Každej den byl stejný jako ten předešlý.

Roztleskávačky, tupý sportovci kteří si mysleli že jim patří celá škola a pak já. Já jsem patřila do skupiny takových těch průměrných lidí. Nikdo mě zbytečně neotravoval, ale na druhou stranu si do mě uměly pěkně rýpnout když měli možnost.

Vešla jsem do budovy školy. Chodby byli plné lidí kteří se tlačily do svých tříd, nebo se jen poflakovaly kolem. Jak jsem říkala, každý den stejný.

Dnešek však měl být jiný. 

Krvavý Lov/(Tommy Clark, Dax) CZKde žijí příběhy. Začni objevovat