Krvavý Lov/(Tommy Clark, Dax) CZ

Autonehoda

Nastal den kdy jsem se měla po své rekonvalescenci vrátit do školy.

Celou noc pršelo a ani přes den se déšť neuklidnil.

 "Hej Harrisnová!" zakřičel na mě nějaký pitomec když jsme šli s Tommym z hodiny po chodbě.

"Ty se bavíš s někým kdo je Evo jo?" řekl ale já ho ignorovala.

"Nemusíš být semnou, zvládnu to." řekl Tommy.

"Neboj, chci." odpověděla jsem a usmála se.

"Hej Harrisnová! Mluvím s tebou!" zařval a chytl mě za rameno. Byl to dost vysoký týpek, ale asi stejně tak tupý.

"Žádná špína jako je tady Clark, mě nebude ignorovat když s ním mluvím." zahřměl znovu.

"Fajn, bude ti stačit tohle?" řekla jsem a praštila jsem ho pěstí do obličeje. On se za něj chytl a se skučením se sesunul na podlahu. Skrz dlaně a prsty mu stékala krev.

Otočila jsem se na Tommyho.

"Utíkej!" zakřičela jsem a oba jsme se rozběhly ven ze školy.

Když jsme vyběhly ven, oba jsme se rozesmály. Bylo nám jedno že prší a že nám oblečení máčí déšť.

"To bylo hustý." řekl Tommy.

"Díky." odpověděla jsem.

"Thomasi Clarku!" ozval se ženský hlas za námi. 

Otočily jsme se a u auta na chodníku stála Tommyho máma.

"Co tady děláš?" zeptal se překvapeně Tommy.

"To je jedno, nastup do auta. Hned!" rozkázala. Tommy bez žádného dalšího slova nastoupil do auta. Bylo to divné.

"A ty," řekla a ukázala na mě prstem. "se od něho drž dál." řekla výhružně, nastoupila do auta, zabouchla dveře a odjela.

Mě tím pádem nezbývalo nic jiného než se vydat domů. Byl to zajímavý a divný návrat do školy. 

Pohled Tommyho:

"Tohle si nemusela dělat." řekl jsem naštvaně když jsme odjížděly od školy.

"Ale musela, věř, že to dělám jen pro tvé dobro." odpověděla mi. Povzdechl jsem si.

Déšť přes den ještě zesílil, teď už byl doslova liják.

"Zpomal mami, klouže to." řekl jsem když při brzdění auto sebou lehce cuklo do strany.

"Blbý chodci! To nemůžou chodit jen po chodníku?" zanadávala si pro sebe.

"Nemůžeš se uklidnit?" řekl jsem otráveně. Nebavilo mě to.

"Ne nemůžu." odpověděla mi.

Přejeli jsme odbočku k našemu domu.

"Mami!" zakřičel jsem. "Kam to jedeme?"

"Pryč. Musíme pryč. Nemůžeme se vrátit domů." řekla mi a celá se třásla.

"Mami jsi v pohodě?" zeptal jsem se. Začínal jsem mít docela strach.

Neodpověděla mi.

Mířily jsme na světelnou křižovatku. Auto které jelo zprava se zastavilo na semaforu.

Když jsme ale zastavily na červenou, semafory se vypli.

"No ták sakra jeď už!" nadávala.

"O co tady jde?" zeptal jsem se ale bylo to jako bych ani nic neřekl. Ignorovala mě.

"Jeď sakra!" zakřičela celá roztřesená.

Když cizí auto pořád stálo, mamka rozjela naše auto.

Šlápla na plyn aby co nejrychleji křižovatku přejela.

Ve stejnou chvíli se ale rozjelo i auto zprava.

Pohled třetí osoby:

Auto narazilo do auta které jelo plnou rychlostí.

Auto se otočilo párkrát ve vzduchu. Čelní sklo se roztříštilo.

Auto skončilo na střeše. Chlapci se podařilo otevřít dveře od auta a vylézt ven.

Nebyl na tom nijak špatně. Měl jen velký krvavý šrám na hlavě a pár odřenin.

Jeho matka ale na tom byla o hodně hůř. 

Žena která seděla za volantem byla teď v bezvědomí. Z hlavy, kterou měla položenou na volantu,  jí stékal pramen rudé krve.

Všude kolem bylo plno střepů.

"Mami!" zakřičel zděšeně chlapec když uviděl v jakém stavu se nachází jeho matka.