Spojení dvou světů. Spojení obyčejných lidí a Evos se rozpadne. Začne zuřit nenávist a začnou se lovit lidi kteří jsou pro ostatní nebezpečnými.
Tři lidé kteří mají toho tolik společného, více než si umí představit. Ale co když uteče vrah který dvě...
Bylo tu pondělí. Dax zamířil na svou novou brigádu a já do školy.
Po tak úžasném víkendu se mi nikam nechtělo.
Před školou na chodníku na mě čekal Tommy.
Zamávala jsem mu a šla jsem k němu. Pozdravily jsme se a šli jsme společně dovnitř.
Chodby byli opět skoro prázdné. V pondělí se nikomu nechtělo do školy.
Zastavily jsme se u mé skříňky.
"Jaký byl víkend?" zeptal se mě Tommy když jsem odemykala zámek na své skříňce.
"Super, Dax se vrátil a byli jsme na koncertě. Bylo to fakt skvělý." řekla jsem nadšeně. Tommy se jen spokojeně usmál.
"A co tvůj víkend?" zeptala jsem se.
"Normálka." odpověděl.
Otevřela jsem konečně dveře skříňky a tam na mě čekalo překvapení.
Ze široka jsem se usmála.
"Co je?" zeptal se mě Tommy když jsem chvíli hleděla do skříňky.
"Podívej se." řekla jsem a kousek jsem ustoupila aby se mohl podívat i on.
Ve skříňce byla položená květina. Ta květina kterou Tommy nechal zmizet.
Tommy se na mě podíval a s úlevou se usmál.
"Vyšlo to." řekl.
"Co?" řekla jsem nechápavě.
"Ten experiment. Když si mi řekla že se mám dotknout té květiny, myslel jsem na naše první setkání. Naše první setkání bylo přece tady, u skříněk." vysvětlil a mě to došlo.
"Máš pravdu, takže to bylo úspěšný. Dokázal si to!" vykřikla jsem a nadšeně povyskočila. Měla jsem opravdu radost.
Po škole se postupně začala šířit informace o tom že je Tommy Evo. Lidi ho začali urážet, šikanovat a chovat se k němu jako kdyby za všechno na světě mohl jen on.
Když nám skončila poslední hodina, sešli jsme se s Tommym znovu u skříněk. Vyšli jsme před budovu školy, chtěli jsme jít společně domů. Začalo být už docela pozdě a obloha se zatáhla. Začalo mrholit.
Ušli jsme teprve pár kroků když u nás zastavilo auto. Byla to Tommyho matka.
"Tommy, nastup do auta." oznámila mu když stáhla okýnko u řidiče.
"Ale mami, chtěl jsem doprovodit Miu domů." namítl Tommy, ale jeho matka se nenechala odradit.
"Nastup do auta, hned!" zakřičela. Tommy se nahnul k jejímu okýnku.
"Nemůže Mia aspoň jed s námi?" řekl potichu ale stejně jsem ho slyšela. Nechtěla jsem se do toho plést abych to moc nezhoršila.
"Ne, určitě si poradí sama." řekla dost sarkasticky a Tommy se naštvaně otočil.
"Promiň." omluvil se mi Tommy.
"To nic." řekla jsem a podívala se na jeho matku. "Zvládnu to sama paní Clarková, domů je to kousek."
Tommy probodl svou matku naštvaným pohledem a obešel auto aby si sednul na sedadlo spolujezdce.
"Tak zítra." řekla jsem a pomalu jsem pokračovala dál cestou domů. Déšť se ale postupně zhoršoval.
Pohled třetí osoby:
Potom co Tommy nasedl do auta, zabouchl naštvaně za sebou dveře.
"Chovej se slušně." řekla přísně jeho máma. Chlapec se na ní nepodíval.
"Nevím kdo by se tu měl chovat slušně." řekl s velkou dávkou ironie. Pak se na ní naštvaně podíval.
"Mohly jsme ji zavést domů, začíná dost pršet."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kapky deště čím dál víc bubnovali na přední sklo auta.
"Vždyť ona to zvládne, sama to řekla, ne?" odpověděla mu. Tommy neodpověděl. Nechtěl říct něco nevhodného.
Jeho matka se pomalu rozjela po mokré silnici a Tommy jen pozoroval cestu.
K dešti se přidal silný vítr. Obloha byla teď už úplně černá.
Auto Clarkových jelo rovně a mířilo k světelné křižovatce. Vítr však narušoval elektrický proud. Světla všude kolem problikávala a bylo těžké se soustředit na cestu.
"Kam tak spěcháš?" zeptal se Tommy když jeho matka pořád zrychlovala. Zdála se nervózní.
"Přece domů." odpověděla.
Auto zastavilo na přechodu. Paní Clarková blikla světly na člověka který stál na kraji a dala mu tím signál že může přejít. Semafory se už vyply úplně.
Byla to dívka. Její tmavé vlasy byli zmáčené deštěm a její oblečení bylo promoklé. Bylo jedno jak vypadala, ale Tommy by jí poznal všude. Byla to Mia.
V rychlosti mávla na řidičku jako poděkování a spěchala přes cestu která byla plná vody.
Do bot si nabírala vodu.
"Co jí tak trvá?" zahřměla Tommyho matka. Nečekala ani na Tommyho odpověď. Šlápla na plyn a rozjela se.
"Mami stůj!" zakřičel Tommy ale bylo pozdě. Auto chytlo konec dívčiného batohu na zádech a strhlo ji k sobě.
Dívka přepadla na kapotu auta a skutálela se po ní dolů na zem.
Přes puštěné stěrače které byli puštěné aby stíraly přebytečnou vodu pryč, viděl Tommy přímý náraz dívčiného těla na kapotu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sanitka dívku převezla do nemocnice. Byla v bezvědomý, měla pohmožděniny na celém těle a pár krvavých ran.
Když její matka zjistila že auto které srazilo Miu, patří Clarkovým, nechtěla je ani vidět. Po ztrátě manžela byla její dcera všechno co měla.
