Krvavý Lov/(Tommy Clark, Dax) CZ

Telefonát

Nebylo to tak že by se mi noční můry nikdy v životě nezdály. Kdysi jsem noční můry měla, když táta zemřel. Když ho zabily...

Od té doby co se to uklidnilo jsem spala dobře. Můry se vracely jen tehdy když se mělo stát, nebo se dělo něco špatného.

Zbytek noci jsem už neusnula. Zůstala jsem vzhůru a při světle stolní lampičky jsem si projížděla fotky v počítači. Fotky se vzpomínkami s Daxem.

Kolem šesté hodiny ráno jsem vzala do ruky telefon. Otevřela jsem náš společný chat s Daxem.

Nebyl online ale i přesto jsem mu napsala.

Ahoj, nemůžu spát. Jak se máš? Ozvi se prosím, až budeš mít čas.

Zpráva odeslána. Nad ní bylo dalších pět zpráv z posledních dní. Nepsal mi, nevolal, neozval se.

Lehla jsem si zpátky na postel a zavřela jsem na chvíli oči.

 V sedum hodin ráno jsem se už chystala do školy. Mamka už byla dávno v práci a tak jsem si snídani a svačinu udělala sama.

Dneska jsme měli mít jen tři hodiny. Doufala jsem že je nějak přežiju.

Po příchodu do školy jsem zamířila hned ke své skříňce. Otevřela jsem jí a vyměnila si učebnice. Podívala jsem se na mobil který jsem měla v kapse.

Nic, žádná zpráva. Těžce jsem ze sebe vyfoukla vzduch a strčila si mobil zpátky do kapsy.

Okolí jsem nějak nevnímala, byla jsem unavená a neměla jsem náladu s kýmkoliv přijít do styku.

Ale něčí pohled jsem přece na sobě ucítila.

Okem jsem nakoukla napravo ode mě, zpoza dvířek skříňky.

Tommy stál u své otevřené skříňky a pozoroval mě.

Když si všiml že ho vidím, sklopil zrak zpátky ke skříňce.

Povzdychla jsem si. Byla jsem ráda že ho vidím, ale byla jsem z dnešní noci opravdu unavená.

Zabouchla jsem dveře skříňky a podívala se znovu na displej mobilu.

Pořád nic.

Otočila jsem se a zamířila jsem do třídy. Pořád jsem cítila ten jeho pohled na mých zádech. 

Po škole jsem šla přímo domů. Byl pátek, začínal víkend a tak jsem se mohla zbytek dne jen tak flákat.

Převlékla jsem se do pohodlného oblečení a plácla sebou na postel. Zavřela jsem oči a snažila jsem vypnout mozek. Nad ničím nepřemýšlet.

Když se mi to konečně povedlo, začal mi zvonit mobil.

"Božee." zaklela jsem nahlas. Převrátila jsem se z postele a nahmatala jsem mobil který jsem měla na nočním stolku.

Neznáme číslo. Pokrčila jsem rameny a zvedla to.

"Halo?" zeptala jsem se otráveně. Ať to byl kdokoliv, neměla jsem na něho náladu.

"Mio? Seš to ty?" ozvalo se a já okamžitě vystřelila do sedu.

"Daxi?!" vyjekla jsem. Byla jsem tak ráda že ho slyším. 

S Daxem jsme si povídali asi tři hodiny. Omluvil se za ten ignor který mi poslední dny dával na zprávy. Říkal že má pro mě nějaké překvapení.

Samozřejmě mi nic neřekl ani po mém velkém přemlouvání.

Nakonec když kolem čtvrté hodiny odpoledne přišla mamka z práce, jsme se šli společně najíst a všechno jsme si společně řekli.

O mých nočních murách jsem ale mámě ani Daxovi neřekla.