já a jeff

2.

Když sem konečně uslyšela bouchnutí dveří auta a jeho odjezd , tak sem konečně vstala . Převázala sem si obvazy na rukou . Vysypala matčin popelník plný cigaretových nedopalků do koše . Obcházela pitle s odpadky . Ty už se staly jakýmsi způsobem součástí našich životů . Srostly s tímto domem a my se jim pouze vyhýbali jako koně překážkám .

Ve 2. třídě sme dostali za úkol nakreslit náš domov . Nakreslila sem naši starou bytovku - nejlépe jak to jen 7mi leté dítě dovede . A na střeše obří hovno . Můj obrázek vystaven nebyl - učitelka jej nazvala nevhodným .

Tento dům je nesmírně špinavý. Špinavý jako špinavé ruce mého otce . Tady se to stalo . V mém pokoji . Nemohli sme se odstěhovat . Vše mi to tu připomínalo věci co mi udělal . Příbory v kuchyňi byly tehdy stejné jako teď . Fotky na stěnách . Nábytek . Vše . Jen povlečení sem si převlékla. Nosím to stejné "provokativní" oblečení , kterým sem mě matce údajně přebrala může . Bylo to ale jen moje pyžamo ...

V tomto domě mi nic nepatří . Jen můj starý notebook, ale i ten koupil ON. Nebylo komu se svěřit , ke komu utéct . Nejhorší byla představa, že se budu muset vrátit do školy. Bude to zase to samé . Ten stejný koloběh . Z té představy se mi postavily chlupy na rukou .

Uklidila sem a šla se vykoupat . Koupelna byla stará a malá. S malým zrcadlem do kterého se moje matka nikdy nemohla vlézt. Dveře nešly zamknout . Takže sem se nikdy nemohla opravdu uvolnit . Do vany sem vždy nalila mýdlo - to vytvořilo bubliny. Zjistila sem že přez tu pěnu nejde moje tělo vidět . To už nikoho neprovokuju , ne ?

Dveře koupelny se pootevřely .