já a jeff

8.

Postupně se všichni přesunuli do svých pokojů . Blížil se den , během kterého spali . Clock mě představila Sally . Sally byla malá holka , mladší než já . Taky byla po smrti . Ta její se mému skonu podobala nejvíc .

Všichni usnuli , až na mě . Nemohla sem usnout . Jak sem zemřela ? Modřiny na krku naznačovali že mě uškrtil rukama . Ale moje šála byla na místech potrhaná . Škrtil mě první šálou ? Nebo to byl roubík ? Bylo to jednodušší dělat rukama ? Proč mi nechal boty ? Jak dlouho sem umírala ? Bolelo to ? Plakala sem ? Bránila sem se ? Moje nehty byly zlámané a za nimi se nacházela kůže . Je jeho ? Udělal to poprvé ? Zabil více lidí ? Bude to dál dělat ?

Z přemýšlení mě probralo bouchnutí vchodových dveří. Ostatní pořád spali , tak sem se rozhodla to prozkoumat na vlastní pěst. Sešla sem po starých dřevěných schodech dolů . Stál tam Jeff . Byl zraněný . Z levého ramene mu tekla krev , kterou se rukou snažil zastavit . Konečně mě zaznamenal.
,, Co se ti stalo ? Nech mě se na to podívat ...!" Řekla sem .
,, Nic to není , opravdu ..." Přecedil skrz zuby. Posadila sem ho na gauč . V rohu místnosti byla stará lékárnička . Nehody tu asi nebyly nic vzácného . Bylo v ní i šití. Bože , ta rána byla fakt hluboká . Vatičkou namočenou v dezinfekci sem mu ránu začala čistit .
,, Je to hluboké , budu to muset zašít..."
,, Zašít ?! Teda , no nevím , jestli je to fakt nudné ..."
,, Co ? Bojíš se?" Zasmála sem se a navlékla niť na jehlu . Polkl .
,, Ne.." odpověděl . Začala sem . Zakousl si jazyk a  druhou rukou pevně stiskl gauč .
,, V pohodě?" Zeptala sem se . Podíval se na mě skrze své dlouhé vlasy ,které mu překrývaly tvar .
,, Co myslíš ?"
,, Promiň , jen se myslela že ..."
,, Že jako necítím bolest ?! Na věčině těla ne , ale někde mám ty nervy pěkně v prdel.. No , však chápeš ..." Poprvé neznělo nafoukaně. Omluvila sem se mu a dokončila steh . Na to že sem si zatím v životě zašila jen ponožku dobrý . Poděkoval mi .
,, Nemáš zač Jeffe . Ale , kdo ti to udělal ?"