Nenápadně sem vyklouzla oknem a doufala že mě neuvidí slenderman . Z prvního patra sem vyskočila . Z kolene mi vypadlo tkz. jablko . Už se rozpadam. Nechci se dívat do zrcadla . Vím , že to hezký pohled jistě nebude .
Běžela sem pryč z lesa . Trvalo to dlouho . ,, Proč odcházíš?" Zeptal se tichý vysoký hlásek a já strnula . Byla to Sally . Zastavila sem se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,, Musím si jen něco vyřešit , hned budu zpátky." ,, Dobře!" Odpověděla a objala mě . ,, A prosím - nikomu to neříkej . Ani Slendermanovi . Prosím-" pomalu kývla a zmizela . Musela sem ji věřit . Toto nebude dobré.
Na konci lesa a začátku silnice sem ucítila svědění na tváři . Poškrábala sem se a na prstech se objevila krev s kůží . Ze země sem vzala střep že zrcadla a v jeho odraze se uviděla . Sevřel se mi hrudník .
To je strašné! Nechci být mrtvá ! Toto nemůžu jít mezi lidi ! Obvázala sem si můj šátek okolo úst . Snad si toho nikdo nevšimne . A snad nezapacham .
I přez svůj poznamenaný osud sem se rozhodla pro dopravu stopem . Teď mě už nikdo zabit nemůže . Zastavil mi manželský pár v žiguligu . Odvezli mě na konec města . Neznala sem to tam . Poděkovala sem a vystoupila . Byli tak milí . Kéž bych je potkala když sem ještě byla žila ...
Sedla sem si pod most . Nevím , co sem čekala . K večeru se mi zjevila černá postava . Pomalu se ke mně blížila. Byla to žena . Žena s šaty a dlouhými černými vlasy . Zmocnil se mě strach . Ale toto musím vyřešit ...
