Neutečeš!

*8

Za se jsem na té louce.Nechápu to.Ale dnes jsou ty kytky modré.Nic se neděje.Žádný hlas,žádné krvácení těch kytek,jen prostě stojím.Nevím jak dlouho,ale pak za se zazní ten hlas.,,Vidíš.." Odmlčí se.,,Jaký to je,když musíš na někoho čekat." Nerozuměla jsem mu.Jak to myslel.,,Měla bys pohnout." Řekne a zmizí. A z těch kytek se začne vytékat voda a zachvilku i když to není možně se topím.

S trhnutím se probudím.Jsem celá mokrá.,,J-jak to??" Zeptám se sama sebe.,,Eliso."Slyším Thomase.,,Beth...sakra kde si???" Uslyším i Nicka.,,Tady." Zařvu.,,Sakra Beth....víš jak jsem se o tebe bál." Přiběhne ke me Nick a obejme mě.,,Můžeš nám říct,co tady děláš???" Zeptal se Thomas.,,Já nevím." Odpovím jednoduše a zvednu se.,,Proč si mokrá." Zeptá se znova Thomas.,,Sakra já fakt nevím." Skoro to zaječím.,,Okey....to je dobrý..."Začne mě utěšovat Nick a chce mě obejmout.,,Kurva to není dobrý." Zaječím a rozbrečím se.Thomas ke mě příjde a vezme si mě do náruče,sedne si semnou a začneme mi znova šeptat ta konejšivá slova.A já se zase uklidňuji.Nechápu to.Jak to že on me dokáže uklidnit.,,Vyrazíme tedy??" Zeptá se Nick ,když už jsem tak nějak uklidněná.A vyrážíme.Jdem potichu nikdo nic neříká.Občas já a Nick něco prohodíme,ale jinak je ticho.Konečně dojdeme k tomu kopci.Není tak strmý,jak jsem si myslela a tak se po něm dá docela v pohodě vylézt.Ještě než začnu lést rozhlídnu se,protože mám takový dívný pocit.,,Tak šup Eliso...musíme se vrátit sem do tmy." Křikne Thomas,který je už skoro nahoře.,,Jo dělej,Beth....já tam s těma vlkama nechci být." Řekne trochu víc vystrašeně Nick.A tak začnu šplhat.Nakonci mi Nick pomůže a my můžeme jít zase po rovince.Nevím jak dlouho jdeme,ale mám dojem,že by už měli být na místě.,,Jsme tady." Řekne Thom.,,To těžko...kde jsou ty auta a ten...její kluk." Skoro by se dalo říct,že se mu vysmál.A já se jen rozhlídnu.,,Má pravdu Nicku." Zašeptám ,ale vím,že me slyšeli.Poznala jsem to kvůli tomu stromu který kluci svým autem narazili a taky jsou tam furt stopy od aut a i Carlosova krev.,,Ty vole...ale jak..." Ani to nedopovi.A uslyšíme za sebou prasknout větvičku jako by na ní někdo šlápl.Rychle se všichni tím směrem otočíme,ale nikdo tam není.,,Já se docela bojím."Šeptne Nick.Znova uslyšíme křupnutí větvičky,ale na opačné straně.Za se se všichni otočíme,ale nikdo nic.,,Hledáš mě." Šeptne někdo u mého ucha.A rychle se otočím nikde nikdo.,,T-to bylo jako v tom snu." Vykoktam a jsem celá roztřesená. ,,Co??" Zeptá se Thomas.Ale to už nestačím odpovědět.,,HAHA...." Zasměje se někdo.A já se otočím tím směrem.Je to ten stín,ale mění se.Thom a Nick se ke me víc přimáčkly a sledují co se děje.Z toho stínu se stal člověk a když vidím kdo to je,zatají se mi dech.Už dneska po druhé.Je to Elena.

-N