Neutečeš!

*35

Elisabeth
Po tom divném rozhovoru s Nickem a tím Thomasem jsem prostě odešla.Furt ale musím myslet na toho Thomase.Je mi hrozně povědomý.Hlavně ty očí.Nevím co se tu děje,ale chci to zjistit.Na oběd na place dvou vládců.Najednou se mi ozvalo v hlavě.Cože? Začala jsem se zběsile otáčet jestli tu není někdo semnou.Musela jsem se opřít o strom,protože se mi zamotala hlava.

,,Elisabeth??" Koukla jsem se na Ensela.,,Ten protijed neexistuje." Zašeptal a já si hned uvědomila o čem mluví.,,Ne." Dala jsem si ruku před pusu a snažila se dýchat.,,Ne." Začala jsem kývat hlavou.A pomalu začala brečet.Podlomila se mi kolena a já spadla na zem.Nemůžu tomu uvěřit.Já zapomínám na Thomase.Ne!,,Musí přece existovat něco co by to vrátilo zpět." Zařvu na něj.,,Ne...Jedině,že ty sama si na něj vzpomeneš." Řekl s lítostí v hlase.,,A jak to mám asi udělat?!?" Zakřičela jsem ironicky,protože jen tak si na někoho vzpomenout,když jste na něj zapomněli úplně vše co jste měli společné   je prostě nemožné.Jen sem zakroutila hlavou a zavřela oči.

Zakroutila jsem hlavou.To byl divný sen.Všechno si pomatuji.A nechápu to.Zvedla jsem se ze země na které jsem až do teď ležela.,,Beth." Přiběhl ke mě Luke.,,Ano??" Usměju se na něj.,,Rychle pojď." Vyhrkne a začne mě tahat někam.Příjdeme k tomu velkému stanu.,,Takže Thomasi a Elisabeth.Za touhle plachtou je má dcera.Máte maximálně 2 dny na její vyléčení." Odmlčel se a já vím,že to byla naše dohoda,ale nechápu proč semnou musí jít i on,když to zvládnu sama.,,Pak to nebude dobrý.Takže měli by jste se dát do práce." Řekne a odhrne kus plachty.Já se kouknu na Nicka,který se na mě ani nepodívá.Nechápu to.Thomas už tam vešel a tak jdu za ním.Vejdu do tmy.Nebo spíš do nějaké jako chodby.Plachta za mnou se zatáhne a tak vykročím.Chvilku jdu rovně než se dostanu do nějáké místnosti.Ta místnost je dobře osvětlená proto vidím jak uprostřed je postel,když k ní příjdu leží v ní ta jeho dcera.,,Je překrásná." Zašeptám a byla to pravda.Úhledně bílou tvář s víraznými lícními kostmy a plnými rty jí lemujou černé rovné vlasy,které jsou dlouhé někam asi k pásu.Vypadá jako sněhurka.Musím se nad tím přirovnaním pousmát.,,Myslím,že hezká je,ale ne překrásná." Moje přemýšlení přeruší Thomas.A já si hned vzpomenu proč tu jsme.,,A kdo je podle tebe překrásný?" Zeptám se ho.On jen zakroutí hlavou.,,To je jedno. Jsme tu proto abychom jí uzdravili." Zakroutí hlavou.,,Ale jak?" Zeptám se.,,Nevím pokrčí rameny a jde si sednout na zem ke zdi.Nevím co mě to popadlo,ale jdu za ním.Mám pocit,že ho znám,i když vůbec nevím kdo to je.

Mám na vás jednu takovou otázku....
Nevím kolik kapitol bude mít tahle story,ale tak nějak vím jak skončí a chtěla bych se zeptat,jestli by jste pak chtěli i druhou sérii....protože by k tomu šlo udělat jakoby pokračování....
-N