Neutečeš!

*50

Ráno se probudím asi kolem poledne.Poznávám to kvůli slunci,které mě i probudilo.,,Konečně" Uslyším se uchechnout Nicka.Nic neříkám a pomalu se zvedám.V tu chvíli si vzpomenu na ten sen.Co to bylo? Ptám se sama sebe,ale nechávám to plavat,protože kolem mne je připraveno jídla jak na hostinu.,,Co to...??" Zeptám se.,,Nevím takhle jsem se probudil a to tu bylo.Už jsem něco snědl." Ušklíbne se.,,Co když to bylo otrávený??" Napadne mě.,,Snědl jsem to víc jak před 2 hodinama." Řekne a jí si dál.,,A proč si mě vlastně nevzbudil?" Ptám se dál.,,Nevím a není to jedno?" Koukne na mě.Já myknu rameny a protože mi nehorázně zakručelo v břichu taky jsem si teda něco dala.
,,A kam teď??" Zeptá se Nick.,,K Fontáně s mořskými pannami." Vyhrknu než si to stačím rozmyslet.Nick na mě kouká jako na zjevení.,,A to je....a jak to vlastně víš....??" Podezíravě si mě prohlíží.,,Je to na náměstí a já nevím.." Vůbec netuším jak jsem na to přišla a ani nevím jak to,že znám cestu,ale vím kudy jít.Nick na mě furt divně kouká,ale jde za mnou.Ještě nejsme v tý vesničce takže jdeme chvilku po takový louce.,,Bojím se." Šeptne Nick.,,Čeho?" Trochu se uchechtnu.On se zastaví a špitne.,,Budoucnosti."Nečeká ani na mou odpověď a jde dál.Nechápu co tím myslel.Nevím co si pod tim představit,ale děsí me to.Konečně jsme se dostali do ty vesničky,ale co nás překvapilo bylo to,že tu nikdo nebyl.Prostě prázdno.Na ulicích nebylo ani živáčka.Když jsme šli dál všimla jsem si,že všechny okenice byli zavřené.Byli to dost divné.Najednou z ničeho nic mnou projel nával energie a kousek od nás vystříkla voda.Já i Nick jsme se lekli.,,Co to by..." Nedořekl to a jen na mě zíral.,,Co je Nicku?" Zeptám se s obavamy.On jen kuňkne,,Tvoje oči." Trochu se vyděsím.Jdu se kouknout do nejbližšího okna.Moje oči jsou modrý.Dokonale modrý.Ale jak to? Ptám se sama sebe.Najednou další vlna energie a kousek od nás znova vystříkne voda.Nechápu to a Nick taky nevypadá moc dobře,když to vidí.,,Půjdem dál." Šeptnu.A jdeme dál beze slova.Na každém rozcestí či křižovatce vím kam jít.Jako kdybych tu už byla.Čím blíž jsme se blížili našemu cíli,tak ty návalu energie byli častější a silnější.Nick ode mne byl vzdálený tak 5 metrů.Bál se me.Ale před nama se už rýsovalo to náměstí i s tou fontánou.Nevěděla jsem proč mě to sem tak táhne a pak mě to drklo.,,To poutko." Šeptla jsem.Ano....To je ono.To poutko musí být tady.Najednou jsem byla tak šťastná.Pak jsem ale viděla postavy.Jak u fontány tak i na druhé straně náměstí,ale než mi došlo kdo to je tak Nick pošeptal.,,To je Enigma." A byla to pravda.Na druhé straně byl Thomas s Ademem a u té fontány stáli Enigma s tím stínem.

Tak do konce zbývají asi jen 3-4 kapitoly....
-N