*16

91 6 1
                                        

Co mám dělat??Začnu panikařit.Ale nesmím! Musím ho zachránit.Začala jsem se soustředit.Začala jsem myslet na jeho úsměvy a ty mi dodali odvahu.Zavřela jsem oči.A jen se soustředila.A pak zařvala.,,Nech ho být!!" A pomalu otevřela oči.Všude byli gejzíry vody.A Enigma stála a už Thomase nesržela.,,Cos to udělala?!?" Zeptala se rozčíleně.Já sama vlastně nevím.Znovu soudila šáhnout na Thomase,ale jako by jí něco praštilo.Dál už sem se jí nevěnovala a rychle přiběhla k Thomasovi.Ale nic jsem necítila.Začala jsem znova panikařit,ale pak jsem si vzpomněla.,,Zachraň ho!" Rozkázala jsem Enigmě a ta se na mne vyděšeně podívala.,,Ne!" Zakřičela.,,ZACHRAŇ HO!!" Zdůraznila jsem.A ona poslechla bylo vidět,že se snaží aby to neudělala,ale klekla si k němu a položila mu ruku na srdce.Najednou jí zrudli oči.A pak se Thomas prudce nadechl.Já hned k němu přiběhla a začala ho obímat.,,Pane bože ty žiješ,žiješ." Opakovala jsem furt do kola a začala brečet.Nešlo se tomu ubránit.,,Co se stalo..." Odmlčel se a koukl se mi do očí.,,A proč máš tak modré oči...a kde se tady sebrali ty gejzíry...a kam zmizela Enigma??" Vyptával se a mě udivila ta poslední otázka.A fakt tu nebyla.Proto jsem znovu zavřela oči a snažila se uklidnit.Když jsem je znova otevřela tak gejzíri zmizeli.,,Co se to tu kurva děje??" Zeptal se viděšeně Thomas.A já mu vše řekla.Vše co mi řekl Ensel a i Enigma,protože si to nepamatoval.

Konečně jsem mu vše řekla.Nevím jak dlouho to trvalo,ale když jsem to odřekla vypadal jako že neví jestly se mi má vysmát do obličeje nebo začít brečet.,,Okey.." Jen na to řekl.,,To je všechno co k tomu řekneš?!?" Zeptám se ho rozčíleně.,,A co ti k tomu jako mám říct....Že jsme v nějakým podělaným lese buch ví kde a ty mi tady začneš říkat,že jsme nějaký vládci...a buch ví co ještě umíme.....a já ti na to mám jako odpověď..." Rozesmál se,ale byl to takovej ten smích,který říká,že si smutný a že chceš prostě skončit.,,To už je na mě fakt moc,Eliso.." Já na to neodpovídám.Jen k němu přistoupím blíž.Jeden druhému se koukáme do očí.Má je tak nehorázně hezký modré,ale pak se mi zrak upře na jeho rty a já mám strašnou chuť ho políbit.

Neutečeš!Kde žijí příběhy. Začni objevovat