Neutečeš!

*36

Elisabeth
,,Oky....Takže prostě se budem jen soustředit?" Zeptala jsem se znova po tom co už asi po 50 skoušíme oživit tu holku.Kývne.,,Jdem na to??" Zeptá se a já přikývnu.Chytnem se za ruce a každý tu druhou dá na její srdce.Kouknu se na Thoma,který se povzbudivé usměje a mě v tu chvíli proběhne vzpomínka na ten úsměv.Ale zatřesu hlavou a snažím se soustředit.Zavřu očí a prostě myslím na to jak se ta holka probouzí a kouká na nás.Po chvilce očí otevřu a kouknu na Thoma,který se na mě taky kouká.Má rudé oči,ale najednou se kolem nás tvoří vír z vody a ta holka se nadechla.Rychle se kouknu na Thomase,který se usměje a já mu ten úsměv oplatim.,,Dokázali jsme to." Šeptne.Já se rozesměju.Fakt jsme to dokázali.Thomasovi se zase vrací oči k normalni barvě a tak koukni na tu holku.Pomalu otevírá oči.,,Kdo jste??" Zeptá se vystrašeně.,,Tvý zachránci." Řekne šťastně Thom.Za chvilku se tu oběví ten její otec.A začne ta klasická obímačka.Já se jen usměju.,,Moc vám děkuji." Řekl ten její otec a já se hned otočila a šla za Nickem,kterého jsem našla hned.,,Nicku...Potřebují aby jsi mi řekl všechny vzpomínky co máme na Thomase." Vyhrknu na něj hned jak se u něj zastavím.,,P-proč?" Zeptá se.,,Chci si vzpomenout." Šeptnu.,,Ale neznám je všechny." Řekne.,,To nevadí." Usměju se na něj.A jdem si sednout ke stromu.Říká mi vše.Vše co jsme prožili.A já zjišťují,že si na něj vůbec nevzpomínám a všechny ty vzpomínky mám jiné.Řekl mi všechno a já ho jen naslouchala.,,To je vše." Řekne a je na něm vidět,že ho to docela vyčerpalo.,,Děkuji." Šeptnu a obejmu ho.Nevím jak dlouho tak jsme,ale po chvilce usnu.

Rozhlížím se.Jsem na tý louce jak jsem tam byla už několikrát,ale je to tu zamlžené a pak uvidím někoho sedět na zemí kousek od demě.Jsou to dva lidi.Pomalu jdu blíž a pak poznám kdo to je.Thomas a já? Jak to? To je vzpomínka.Proběhne mi hlavou.A ano.Poznávám to.To je to jak jsme se políbili.Ale nechápu proč brečím.A pak mi to dojde.Nick říkal,že jsem se s ním musela přeci přestat bavit,protože jsem ho chtěla ochránit.Chodím furt kolem nás okolo a snážím se víc vzpomenout,ale najednou se všechno zatočí a já se ocitnou teď v lese.Vidím tam zas Thomase a mě jak se na sebe usmíváme a Thomas je napůl slečený.A něco mi říká a já se na to začervenám.Je to úžasné.Když se rozhlídnu zahlédnu Nicka v tom rybníku.Už vím.Nick říkal,že jsme tady zažili bytvu ve vodě jak jsme po sobě cákali.Pak se to zatočí znova,ale objevím se znova na té louce.Ale jediný co vidím jsem já.,,Ne." Šeptá.,,Nechci na něj zapomenout." Šeptne a rozbrečí se koukne se na mě.,,Prosím." Šeptne a furt se na mě kouká.,,Nesmíš to dopustit.Já ho miluji." Znova šeptne a já to nechápu.Cože?? Jak jako? To právě řeklo mé dvojče? Nebo to jsem já?

S trhnutím se probudím a všechno si pomatuji,ale to co jediný me nejvíc zajímá a chci zjistit i když nevím jak,když si na něj nepamatuji je jestli ho vážne miluji.

Wow....
No děkuji za Vote a občasný commenty....
A no...a ahoj...:-D

Jo a jestli máte nejake otazky....tak se klidne ptejte....
-N