Neutečeš!

*53

Všechno se seběhlo tak rychle.Slyšela jsem křik,ale já se soustředila jen na tu červenou šipku předemnou.Ale před tim než me to mohlo zasáhnou se předemnou objevili dvě postavy.Thomas s Ademem.Jeden z nich to chytil za mne.Oba se na mě povalili.Na nic jsem neváhala a vstala.Oba si je prohlížela,když jsem zjistila kdo to dostal podlomili se mi kolena.Začala jsem hystericky brečet.Do plazila jsem se k němu a šeptla.,,Thomasi ne..." Snažila jsem se zastavit krvácení,ale nešlo.,,To je v pořádku." Šeptl.Já zběsile vrtěla hlavou.,,Ne není." Brečela jsem čím dál víc.,,Miluju tě" Šeptl.A to mě dostalo ze všecho nejvíc.,,Já tebe taky...Tak neumírej prosím." Třásla jsem s ním.A když se jeho výraz stal skleněným a oči dostali tu jeho typickou barvu rozbrečela jsem tak jak v životě ještě ne.,,Thomasi!" Vykřikla jsem.Podívala jsem se na Nicka,který taky brečel.,,Brácho." Šeptl.Koukla jsem se na Adema.,,Promiň..." Šeptl.,,Měl jsem být rychlejší." Sklopil hlavu.,,Ne...to neříkej." Šeptla jsem.Přišel ke me objal me.Nick se k nám taky připojil.Nevím jak dlouho jsme tam tak byly,ale bylo to to nejhorší co jsme zažili.Z níčeho nic se to s náma začalo točit a my mizeli.,,Skončilo to.Můžete jít.Zachránili jste les.A tato ztrata vás posílila.Můžete jít po svých a zapomenout.Jste volný a my vám děkujem za všechno.Zachránili jste nás." Šeptal nějaký hlas.Nechápala jsem to.Jak nás tahle ztrata mohla posílit.Vzedmul se ve me vztek,ale dlouho nevydržel.Po chvíli jsme se objevili na normální silnici.Nikde žádný les ani skaly,ani kopce.Prostě jen silnice u prostřed polí.Rozbrečela jsem se.Kolem nás projelo auto a kousek od nás zastavilo.Byla to nějaká paní.,,Stalo se vám něco?" Zeptala se.Já se na nic nezmohla.Adem byl poprvé mimo les a tak se slova ujal Nick.,,Chceme jen už domů." Zašeptal.Thomasovo tělo tu nebylo.A to mě dost naštvalo,ale hned me za se zaplavili vzlyky.Bylo to hrozný.Ta bolest.Nevšímala jsem si nikoho.Chtěla jsem umřít.To já jsem měla zemřít.A ne Thomas.Ta paní zavolala policii.A ta nás chtěla vyslechnout,ale nikdo nebyl schopen slova.Adem to tu absolutně neznal a nevěděl co má dělat nebo jak mluvit s lidmi,Nick byl mimo z toho,že stratil svého nejlepšího přítele.A já jsem ztratila kus sebe.Ztratila jsem milovanou osobu.A taky dva nejlepší kamarády.Elena s Marcusem k tomu přibil Thomas.Ne nebyla jsem schopna slova,i když nás zachránili.Proto nás posadili do aut a jeli s náma na zachytku.Nevím co bude dál,ale už to nebude jako dřív.Bude to stoprocetně jiné.Nejsem připravena za se na normální život.Na život bez Eleny a Marcuse.A bez Thomase me první opravdové lásky.

Tak tady je před poslední díl.Doufám,že se vám aspoň trochu líbil ten dnešní a taky doufám,že jsem vás moc nepřekvapila....
Taky chci jen zmínit,že jsem začala psát nový příběh je s Lukem Hemmingsem a bude trochu o něčem jiném....
-N