Neutečeš!

*37

,,Tak tady je ta mapa a na ní je vyznačená cesta do tábora Šelů."Podá nám tu mapu ten jeden z těch týpků.,,Díky." Poděkuje jim Thomas.,,Ne to my děkujeme vám." Usměje se ten hlavní týpek-furt si nepamatuji jejich jména-a obejme svojí dceru.,,Tak jo.....Nashledanou." Zamává Nick,,Jo a díky,že jste přijali Luka." Usměju se na ně a můžeme vyrazit.
Jdeme po tý mapě už asi hodinu....a už mě to nebaví.,,Nechcete si dát přestávku?" Zeptám se a zastavím se.Nick souhlasně kývne a sedne si na zem.Hned jdu k němu a sednu si vedle něj.,,Měli bychom jít dál.Není čas." Skoro odsekne Thomas a zamračí se na nás.,,Je to jen už kousek tak nás těch 20 minut nezabije." Řeknu a taky se zamračím.,,No právě....Proto by jsme měli pokračovat." Sykne.,,Se snad bojíš?!?" Rýpnu si s úšklebkem na tváři.,,Ne,ale jen říkám,že je zbytečný si dělat přestávky." Začne znova a i v jeho hlase je slyšet naštvanost.,,Ne není." Zvednu se a jdu k němu.,,Já nemůžu za to,že jste líný....Ale snad těch ani ne 5 kilometrů ujdete ne." Sykne.,,Hele víš,že ne...Já sem prostě líná jak veš." Řeknu s klidem a založím si ruce na prsou.,,Hmm...sem si všiml tvá postava tomu odpovídá." Řekne a já bez váhání mu vlepím facku.,,Víš co Thomasi.Jsem hrozně ráda,že si tě nepamatuji.Takovýho vola." Křiknu a snažím se zadržet slzy tam kde mají být.Nečekám na jeho odpověď a otočím se na podpadku a jdu kousek od nich.,,Kam jdeš?" Slyším ještě Nicka,ale neodpovídám.Hned jak vím ,že nejsem moc v dohledu se opřu o strom a svezu se až dolů.,,Proč?!" Šeptnu a rozbrečím se.Nevím co mě na tom tak vzalo,ale docela to bolí.Nechci ho už vidět a už ani si na ně vzpomenout.Vím,že to jedno musim,ale to druhý nehrozí.,,Eliso?" Šeptne Thomas.,,Nech mě." Řeknu rozechvělím hlasem.,,Promiň....Já..." Nenechávám ho domluvit.,,Ne....Svůj názor si řekl...Tak běž!" Řeknu a pomalu se snažím uklidnit.,,Beth...Já to tak nemyslel." Já se ironicky zasměju,zvednu se a otočím se k němu.,,Jo a jak tedy??To mě totiž hrozně moc zajímá." Skoro se mu vysmějí do tváře.Jen sklopí pohled.,,Mrzí mě to." Šeptne.,,Nech mě být." Jen řeknu a chci se otočit,ale on mě chytne za ruku a přitáhne si mě k sobě.,,Ale to nejde." Znovu šeptne blízko mých rtů.Jsem jako přimrzlá.Nevím,co mám dělat.Pozoruji jeho oči,které kmitaji mezi mýma očima a rtama a to mě donutí se kouknout na ty jeho.Jsou tak růžové a plné.Kouknu se mu do očí a zničeho nic mě políbí.Nevím co se stalo,ale najednou jako by ve mě něco explodovalo.Bylo to úžasné.Hned sem začala spolupracovat.A najednou se mi hlavou začeli promítat nějaký momenty a v tom sem si vzpomněla.Proto sem se od něj odtáhla.,,Promiň..." Chtěl asi něco říct,ale já mu dala prst na rty a tím ho přerušila. Na to sem se zářivě usmála.,,Thome....Já si na tebe vzpomněla a už si tě pomatuju." Taky se usmál a bez váhání mě políbil.,,Ani nevíš jak sem rád." Pošeptá a já se pousměju.,,Já taky." Šeptnu si pro sebe a obejmu ho kolem pasu a jen prostě se nechávám unést těma vrácenýma vzpomínkama.

Omlouvám se,že jsem dlouho nepřidala ......Byli to asi 3 dny...:-D
Tak ale co....:-D
-N