,,Hele první musíme vysvobodit Thoma." Řekla jdem Nickovi.,,A dál??" Zeptal se.,,No dál.....nic." usmála jsem se nevinně a Nick vykulil oči.,,To je jako vše...To je celý tvůj plán??" Zeptal se nevěřícně.,,Jop." Znovu jsem se nevinně usmála.On jen vybuchl smíchy a pak nahodil vážný výraz.,,V životě už tě nenechám nic plánovat." A společně jsme se zasmáli.,,Ale teď vážně.....Jdem ho vysvobodit." Řekla jsem s pokusem vážného výrazu.,,Okey." Souhlasil Nick a my se vydali tou chodbou.,,Ty víš kde to je??" Zeptala jsem se šeptem.,,Možná." Řekl trochu zamyšleně.,,Tak nás veď." Řekla jsem a nechala ho aby mě předběhl.Ani ne do deseti minut jsme se dostali do vězení.Cestou jsme nikoho nepotkali a to bylo docela divný.,Jen u jeho celi stál jeden ten chlídač.,,Co teď??" Zeptal se Nick a já přemýšlela jak by jsme ho mohli třeba aspoň omráčit.A pak jsem na zemí uviděla misku s vodou.,,Koukej." Pošeptala jsem Nickovi.Jako vždy jsem zavřela oči a soustředila se.Pak je otevřela a ukázala na tu misku.Po chvíli se z té misky zvedl proužek vody.Pomalu se blížil k tomu hlídači.A pak ho začal dusit.Ale než se úplně udusil tak jsem ho stáhla zpět a ten proužek se rozprskl po podlaze.,,Ty si ho zabila??" Zeptal se vystrašeně Nick,když se ten hlídač skácel k zemí.,,Ne...jen jsem ho trochu jako omráčila." Koukla jsem se něj.Ale on vypadal ještě víc vyděšeně.,,T-tvoje oči..j-jsou mo-modrý." Řekl rozklepaným hlasem.,,Jo promiň." Omluvila se a rychle je zavřela a znova otevřela.,,Jak to??" Zeptal se znova nevěřícně.,,No to bude asi kvůli tomu jak "kouzlíme". Chápeš....Ty Thomasovi jsou určitě strašidelnější než moje...věř mi...on je má vždy rudý." Už jsme stáli u jeho celi.,,Eliso...Nicku." Usmál se na nás.,,No konečně..kde jste tak dlouho...To jste si šli ještě pro oběd.." Zasmál se.,,Hahaha...hele buď rád,že jsme vůbec tu." Poslal mu Nick vražedný pohled.,,Jak to mám otevřít??" Zeptala jsem se a lomcovala se zámkem.Nick si odkašlal a já se na něj otočila.V ruce držel klíče.Já se jen podívala stylem.-Tos mi je nemohl podat dřív- a vzala jsem si je od něho.Thomas z nás nemohl.,,Vy jste ale dvojka." Smál se nám.Já jen po něm mrskal ty klíče.,,Dělej...už chci být pryč!" Řekla jsem s trochou uražeností v hlase.On se jen uchechtla klíče hodil po to hlídači.Pomalu jsme šli zase nahoru ,ale tou cestou,která vedla pryč.Pomalu jsme otevírali ty dveře a doufali,že tam nikdo nebude.Byla tam docela hustá tma a já skoro nic neviděla.A tak jsem usoudila,že tam asi nikdo není.Tak jsme pomalu ty dveře zavřeli a chtěli jít dál,ale v tom se rozvítili světla a mi viděli jak se nás všichni včetně Ensela a Marcuse dívají.,,Kam pak???" Zeptal se Ensel a vstal.Mávl rukou a my měli připoutané ruce.,,Vy odtuď neodejdete." Zakřičel na nás a Marcus jen mávl rukou a nám se zatmělo před očima.
Tak tu je zde další kapitola.
Tak co k tomu dodat.Jen asi,že to je trochu taková uklidňujcí kapitolka.No a co prázdniny?
No doufám,že se díl líbí a že se těšíte jal to bude dál,protože je to fakt boží.*-*
-N
ČTEŠ
Neutečeš!
AcakKdybych věděla,co se stane,nikdy bych se nenechala přemluvit. Co se skrívá hluboko v lese? Nikdo neví,ale co když to někdo zjistí? Co se stane pak?
