Neutečeš!

*26

Už jdeme skoro hodinu.A jdeme tak,že Thomas jde skoro 10 metrů před náma a já s Nickem za ním.,,On tě má asi fakt moc rád jak koukám." Poznamená po chvíli Nick.,,Ani se neznámé." Namítnu.,,Láska na první pohled ti nic neříká?" Skoro to zazpívá.,,Prosím tě...Co by na mě asi viděl?" Nemůžu si to prostě přiznat.Bude to bolet víc než teď.Než stačil Nick něco namítnout Thomas se zastavil.,,Děje se něco??" Křiknu na něj.Furt jen stojí a neodpovídá.,,Thomasi, Je  vše v pořádku??" Zeptám se Nick.Thomas jen přikývne,,Pojď se kouknout." A mě píchne u srdce.Do očí se mi dostanou slzy,ale já je zaženu.Nick na mě koukne lítostivím pohledem.,,Neboj..." Šeptne a pousměje se.Skusím taky úsměv,ale myslím,že se mi moc nepovedl.Pak jsme tedy šli za Thomem.,,Tak co je tu tak....." Nestihl to ani do říct,protože nás ohromilo to co bylo před námi.Byl to hřbitov.Stoprocentně to byl hřibitov.Všude byli náhrobní kameny,ale to nejpodivnější bylo upřostřed.Byl tam vyroben velkej kříž a na něm byli dva lidi,kteří byli rozpáraní a jejich vnitřnosti byli pohozené venku.Nemohla jsem na to dýl dívat,tak jsem se otočila,ale hned sem se lekla.Stáli tam asi 4 muži s potetovanými tvářemi a oštěpi v rukou.Rychle jsem šťouchla do Thoma.,,Co chceš?!?" Praskl na mě,ale když si všiml mého viděšeného výrazu,koukl se.,,Nicku." Šeptl a Nick se taky otočil.Stáli jsme tam asi 5 minut a jen zírali na sebe.Pak ten nejvíce potetovaný promluvil.,,Výtáme vás vládci." A uklonil se.,,Chceme po vás jednu prozbu a pak vám pomůžem." Mluvil pomalu a zřetelně.,,Proč by jsme to měli dělat??" Zeptá se podezíravě Thomas.,,Chci aby jste mi zachránili dceru a za to já vám dám nápovědu k vašemu úkolů." Mluví tak hrozně vážně až tomu nejde nevěřit.Než Thomas stačí za se namítnout něco blbého vlezu jim do rozhovoru.,,Dobře bereme to.." Ani to nestačím doříct a Thomas mě hned chytne za rameno a trhne semnou surově k němu.,,Co to jako děláš?!?!" Zeptá se značně naštvaně.,,Já...Nám pomáhám." Syknu a vrátím se k tomu potetovanýmu.,,Dobře tedy...půjdem vám pomoct,ale za to by jsme u vás chtěli dnes přespat." Navrhla jsem i když bylo teprv ještě ráno,tak stejně.,,Dobře...Vládci jsou u nás vždy výtáni." Kývne hlavou ať jdeme s nima.Ale než stačím vykročit Thomas mě znovu stáhne k sobě.,,Nechápu o co ti jde??" Zeptá se a já nechápu o čem mluví.,,Nedělej....Ty nás jako rovnou posíláš na smrt...Ani nevíme jestly jim máme věřit." Sykne.Já protočím očima.,,No a co Thome....Mě už je stejně všechno jedno." Řeknu a cítím jak se mi.do očí hrnou slzy.,,Jo...i To,že Nick zemře....Chápu,že budeš ráda až chcípnu...Ale přece Nicka máš ráda a nebo už ne?" Zeptal se jedovatě.,,Co to zase meleš? Já nechci aby jsi zemřel nechápu kde jsi to vzal?!?'' Vůbec to nechápu.Jeho chování.,,Ale prosím tě...Nedělej...Určitě to spolu s Nickem táhnete a ze mě jste si udělali prdel." Řekl bez emocí a já tomu nemohla uvěřit.Než jsem stačila odpovědět tak mě předběhl.,,Nenamáhej se." Otočil se a šel za nima.Já už se neudržela a prostě nechala zadržované slzy aby si našli svojí cestu po mých tvářích.Ohromili me hrozně velké vzlyky.Posrala jsem to.Že já to udělala.Měla jsem mu to říct.Padla jsem na kolena a nechala se ovládat vzlykama.Ale najednou jsem ucítila hroznou bolest v rameni.A když jsem se koukla co to bylo.Šipka?? Ptala jsem se sama sebe.Najednou se mi zamotala hlava a já stratila pojem o všem.

Tak co na to říkáte...???
-N