,,Eliso??"Zaslechla jsem.Pomalu jsem otevírala oči a rozhlédla se.Byla jsem na tom paloučku a vedle mě- spíš pritiskli na me-spal Adem.A pak jsem zahlédla Thoma.,,Thomasi..." Šeptla jsem.,,V pohodě....Chápu...Už jsem tě přestal zajímat...Ani ne před dnem si si vzpomela a už mě výměňuješ.." Uchechtl se a dodal.,,Musíme vyrazit....tak to vaše "probouzení" zrychlete.."Řekl a odešel.Já čuměla a nevěděla co to mělo znamenat,ale na nic jsem nečekala a rychle vstala a šla za ním.,,Můžeš mi vysvětlit co to bylo?!" Hned jsem na něj vyhrkla jak jsem ho předběhla.,,No to mi spíš vysvětlí ty." Já nad ním jen pokroutila hlavou.,,Jen jsme edle sebe spali.Nechápu co za se vyvádíš." On jen svěsil ramena a sklonil hlavu.,,Bojím se,že tě znovu ztratím." Šeptne a já se pousměji.,,Neboj." Šroubů mu jako odpověď a zvednu mu hlavu.Koukáme se do očí a on se kousek nahne a tím spojí naše rty.Úžasný pocit je zase cítit.Jsou tak teplé a sladké. Užívám si každý detail.Všechny emoce co ve mě se odehrávají.Po chvilce se musíme otrhnou a nadechnout.Oba jsme se pousmáli a byli aspoň na chvíli šťastný.
Adem
Už jí mám skoro v kapce.No skoro.Spíš trochu.Včera jsem jí trochu ovládl,ale dnes ráno jak jsem je viděl se to trochu rozbořilo.Štve mě to.A proto musím něco vymyslet.Nějak tak aby jsme se rozpojili.A aspoň na chvilku.No trochu delší chvilku.Musí to být dřív než dojdeme do toho dalšího tábora.V ten moment se předemnou objevila Enigma.,,Zatím docela dobrý." Pochválila mě.,,Něco slyším vymyslet." Pokračuje.,,Ale rychle...Máme před sebou jen asi 7 kilometrů." Trochu víc si dovolím,ale ona si toho skoro nevšimne.,,Neboj.Hlavně se u ní drž co nejblíž." Pošeptala a zmizela.Nevím,jestli se mi to povede.Bude si teď dávat větší pozor.A to je špatný,ale vím,že to víde,protože já dokážu cokoli.
ČTEŠ
Neutečeš!
RandomKdybych věděla,co se stane,nikdy bych se nenechala přemluvit. Co se skrívá hluboko v lese? Nikdo neví,ale co když to někdo zjistí? Co se stane pak?
