Neutečeš!

*24

Nevím jak dlouho,ale od té doby co jsem utekla sedím v nějaké šachtě.Je dost velká,takže se do ní v pohodě vejdu.Celou dobu co tu sem jen brečím.A to kvůli Thomasovi.Jsem rozčílená a zároveň nehorázně smutná.Chci už jen abych mohla domů.,,Eliso...Tady jsi." Uslyším Thoma.Ne....Kouknu se jak se ke mě blíží a já se začnu soukat víc do té šachty.,,Ne." Šeptnu.Nechci s ním být pak bych to nevydržela.Už ale nemám kam postupovat ta šachta zde skonšila.A on už se blíží.,,Eliso ....bál jsem se o tebe." Šeptne a pohladí mě po ranění.Jeho dotek je mi příjemný,ale i přesto jsem sebou cukla.,,Ne." Šeptnu znova.,,Co se děje??" Zeptá se a je vidět,že ho tato situace trápí.,,Nic...prostě mě nech!" Odseknu a snažím se abych nebrečela.,,Ale to nejde.Eliso....Sakra!..." Odmlčí se a já se bojím co mi řekne.,,Já tě mám fakt rád...a a hodně." Šeptne a já v tu chvíli propuknu ještě větší pláč než do teď.Musím ho nechat být pokud chci aby žil.,,Ale já ne...Já tě nenávidím...Takže odejdi!" Snažím se o silný hlas,ale na konci se mi zlomí a já znova propuknu v pláč.,,Nenechám...a nevěřím ti!" Řekne rozhodně.Bolí to a hodně tohle nechci udělat.Vím,že toho budu litovat,ale udělat to musím.Otočila jsem se na něj a jen šeptla.,,Bolí mě to,ale prostě vypadni!!" Rozkřikla jsem se na něj a dala mu facku.,,Nenávidím tě!" Znovu jsem mu to řekla,ale můj hlas už se nezlomil.Thomas na mě nevěřícně koukal a a..měl slzy v očích? Ne teď když jsem ho viděla tak sklamaného,tak smutného.Srdce se mi sevřelo tak a hrozně me to bolelo.On se odebral pryč a já tam zůstala sama.Znova jsem podlehla pláči a k tomu začala kopat do stěny šachty.,,Ne! Ne! Ne!" Řvala jsem a bylo to hrozný větší bolest jsem nezažila.

Enigma
V této chvíli jsem šťastnější být nemohla.Jejich pouto se roztrhlo a tím nebudou moct najít poutko a já tak mohu zůstat tady.,,Skvělí nápad,Enigmo.To bych neřekl,že výjde." Pochválil mě ON.,,No víš láska je největší bolest." Řekla jsem z vlastní skušenosti.,,Jak vidím....Nebude to dlouho trvat a zabijeme je.Bez pouta jsou slabí a skoro nic nedokážou." Zasmál se a měl pravdu.Vládci,který mezi sebou nemají pouto nedokážou nic. A po tom co jsme jí nakecali,že zemře pokud se s ním bude bavit tak mu zlomila srdce a sobě taky.Miluji když jsem tak zlá.,,No jo no....Nemají si zahrávat s někým jako jsme my." Řeknu s úšklebkem ve tváři.Kouknu se na stín,který právě sedí na mém křesle a zeptám se ho.,,Kdy myslíš,že Marcusovi a Enselovi dojde,že jsem tě vzbudila??" On se jen rozesmál.,,Oni teď budou mit plno práce s tím aby to jejich pouto dali znova dohromady a já jim budu skrytý." Znova se zasmál a pak zmizel.A já pomalu začala oslavovat.Dokázala jsem někomu zlomit srdce a jako mi to udělali oni a já byla velice spokojená,když někdo trpěl jako oni dva.

Ahojky.....
Tady máte díl poslaný z tábora...
Nejsem tady ani týden a co tu nestalo hej....
Kam neco s kotníkem....nemůžu na nej chodit...
A asi jsem se zakoukala do naprosto úžasného kluka....
No jo no....
A co vy a vaše tqborove či jiné problémy....???
-N