My god (Loki)

4.

Mé ruce se klepou, nohy mám jako ze želé, a srdce mi buší jako kdyby závodilo s Usainem Boltem. Jsemvystrašená. Hlava se mi točí tak moc, že mám pocit na omdlení.
„Nemusíš mít strach," promluví na mě Pepper. Asi si všimla mého psychického rozpoložení.
„Tony možná bude ze začátku chladný, ale zvykne si. Stejně i ty. Nejsi tady sama,ano? Jsem tu pro tebe," jemně mě pohladí po rameni. Než jí stačím odpovědět,otevřou se dveře od výtahu, a já nechápavě povytáhnu obě obočí.
„Proč máte výtah přímo do obýváku?" Přijde mi to docela nebezpečné. Kdokoliv sesem může dostat. Pepper jen zmáčkla nejvyšší tlačítko, a výtah se rozjel bezjakékoliv autorizace.
„Na to samé se ptá i Tony," pobaveně odpoví na mou otázku, ovšem neřekne mi to,co chci vědět.

„Zdravím, Pepper a slečno Drakness." Překvapeně vykulím oči. Odkud jde ten hlas? Nikdo další v dohlednu tu není. Nechápavě se kolem sebe rozhlédnu.
„To je Jarvis. Umělá inteligence, která hlídá tenhle dům. Právě on nás na tebe dnes upozornil." Na to, že je se jedná o AI má Jarvis dokonale lidský hlas, které mu však chybí emoce.
„Aha," odpovím zaraženě. Musel to být pro ně příjemný budíček.
„Sám jsem ho vynalezl," pochlubí se vysoký muž stojící za barem, který se nachází po mé levé straně. Tiše zalapám po dechu. Je to on. To je můj otec. Moje krev. Zkoumavě si prohlédne mé tělo a rozejde se k místu, kde stojím.
„Pěkně jsi nám ráno zavařila, holčičko," promluví na mě, když se přede mnou zastaví. Srdce mi vynechá úder a jen na něj mlčky zírám.
„Neumíš mluvit?" zamračí se na mě. Začínám mít pocity, že atmosféra v místnosti zhoustla. Můj otec. Tony Stark. Ten, o kom jsem tolik četla, ale neměla šanci poznat. Ten, kdo mě stvořil přede mnou právě stojí a hledí na mě povýšeneckým výrazem.
„Promiňte," vydechnu nakonec, snažíc se udržet rovnováhu mezi překvapením a nervozitou. „Jmenuji se Leticia Felicité Drakness," se slovy k němu natáhnu ruku, kterou však zavrtěním hlavy odmítne.
„Tony!" okřikne ho Pepper. S pocitem trapnosti svou ruku stáhnu zpátky k tělu.
„Pamatuji si tvoji matku," řekne po chvilce ticha, kdy si navzájem hledíme do očí. V čem jsme si sakra podobní? Můj obličej ke kulatý, narozdíl od toho Tonyho. Rty mám plné, a můj nos není tak špičatý.
„Nora, že?" zeptá se, a já kladně kývnu hlavou.
„Blondýna, velké zelené oči, vysoká?" položí mi další otázku.
„A-Ano," špitnu.
„Po kom jsi tak malá?" Nechápavě se na něj podívám a pokrčím rameny. To opravdu bude řešit mou výšku?
„Mám průměrnou výšku žen v Anglii," odpovím stroze.
„Nevím, co s tebou mám dělat," řekne upřímně.
„Připravila jsem ti pokoj," vloží se do naší trapné konverzace Pepper. Na tváři jí sídlí úsměv, ale je vidět, že je nesvá stejně jako já a Tony.
„Děkuju."
„Nezvykej si na něj, chci abys pak nastoupila na internátní školu. Tady nemůžeš být." Slova Tonyho mě trefí jako rána do žaludku. Tušila jsem, že zde nestrávím příliš času, přeci jenom, Stark si nevybral být mým otcem a má mě u sebe jen z jakési povinnosti.
„To nemyslíš vážně?!" zakřičí na něj Pepper. Ruce založí na hrudi a naštvaně se na něj podívá.
„To není nic ve zlém, děvče," podívá se na mě Tony, „ale já nejsem připravený na to být otec, navíc si opravdu neuvědomuji, že bych někdy podepisoval něčí rodný list, a kdybys mi nebyla tolik podobná, tak ti ani neudělám ty krevní testy. A to, že je naše DNA shodná, mi opravdu vyrazilo dech. Ano, s tvou matkou jsem spal, ale myslel jsem, že jsem byl dost opatrný. Každopádně za tebe převezmu zodpovědnost, ale pouze po finanční stránce. Nastoupíš na soukromou školu, která bude odpovídat tvé inteligenci. Vše ti budu financovat, již jsem ti otevřel svěřenecký fond. Po dokončení studia do něj budeš mít přístup," jeho hlas je drsný a nekompromisní. Zatímco já se snažím zpracovat jeho slova na něj Pepper naštvaně zírá.
„M-Můžu odejít," vykoktám, snažíc se skrýt svůj zlomený hlas. Slzy si znovu protlačují cestu ven, ale já je zvládnu potlačit. Blondýnka na mě přesměruje lítostivý pohled, ale Tony jen s chladným výrazem pozoruje situaci, jako kdyby byl na obchodní schůzce, a ne se svou dcerou.
„Nejsem monstrum. Kam bys šla? Zůstaneš tady, dokud neotestujeme tvoje IQ a nenajdeme vhodnou školu. Teď by sis měla jít odpočinout. Časový posun na tebe brzy dopadne, a já tě potřebuju mít při vědomí, až budeme spolu řešit tvoji budoucnost." Tonyho slova mě znovu srazí na zem. Můj osud se zjevně překlopil do úplně jiného směru, než jsem si, kdy představovala. Jsem tady, ve světě, který jsem dosud neznala, a v srdci mého vlastního otce jsem jen něco jako projekt, na kterém se musí pracovat a optimalizovat.
„D-Dobře," odsouhlasím mu. Nejsem schopna přemýšlet, bránit se před jeho chováním. Jsem tak vyčerpaná.
„Jarvis tě tam dovede," řekne mi Tony, a já se hlasem bez těla nechám navigovat do svého nového pokoje. Mé tělo přepne na autopilota, abych se mohla ponořit do svých myšlenek. Můj pohled je ztracen v prázdnu, negativní myšlenky ovládají můj mozek. Nevím, co mám dělat. Tony mě odmítá a Pepper vypadá, že by si mě tu nechala, ovšem možná se jen přetvařuje, protože jen vůči mně cítí lítost. Kdo vůbec je? Je to jeho přítelkyně?
Jarvis mě dovede k černým matným dveřím na konci dlouhé chodby, které pomalu otevřu. Samým překvapením pootevřu svá ústa. Moderní pokoj je laděn do světlých barev, tedy až na tmavou podlahu. Uprostřed místnosti se nachází veliká postel s nízkým rámem a pohodlně vypadající matrací. Postel je ozdobená elegantními povlaky a polštáři. Vedle ní je stylový noční stolek s černou lampičkou. Na stropě jsou LED světla, a přímo přede mnou je obrovské okno, díky kterému je v místnosti tolik vidět. Kousek od něj je psací stůl se židlí, která vypadá velice pohodlně. Pokoj zahrnuje další dvoje dveře, které teď však prozkoumávat nechci. Odhodím svou starou zelenou tašku na zem, než si sundám ochozené tenisky a položím je vedle dveří. Do bosých nohou mě okamžitě udeří příjemné teplo vycházející z podlahy.
„Je Vám teplo, slečno?"
„Ano," odpovím Jarvisovi a rozejdu se k obrovskému oknu, které mi poskytuje výhled na ošklivý New York. Všude je tolik budov. Lidé na chodnících vypadají jako mravenci. Všichni někam spěchají. Po chvilce se od okna vzdálím a obejmu své tělo rukama. Těkavě si znovu prohlédnu místnost. Potřebuji se umýt.
„Kde najdu koupelnu?" je tak divné mluvit do prostoru, kde jsem sama a čekat na odpověď, která se mi reálně dostaví.
„Za těmi bílými dveřmi před Vámi," odpoví. Má příjemný hlas, ale chybí mu život.
„Wow," vydechnu s úžasem. Koupelna je větší jak můj starý dům. Podlahy jsou pokryty vyhřívanými dlaždicemi v neutrálních odstínech, stěny zdobí elegantní, mramorový obklad, který odráží světlo a dodává místu vznešený nádech. Z levé strany, pár metrů ode dveří, se nachází vajíčková vana a na druhé straně je skleněná sprchová kabina s matnými dveřmi. Sprchový prostor zdobí moderní, dešťová sprcha a nástěnné trychtýře, které přidávají do prostoru luxusní atmosféru. Vedle sprchy se nachází designový umyvadlový stůl s nerezovým umyvadlem, který spočívá na elegantní bílé skříňce s dostatkem úložného prostoru. Prostor je prosvětlen stropními LED světly, které vytvářejí jasné bílé světlo. Koupelna disponuje také dotykovým ovládáním pro nastavení teploty vody a intenzity světla. Kolik tohle sakra Starka stálo?
„Vidíš, co dělám?" zeptám se AI v momentě, co ze sebe sundám černou oversize mikinu.
„V soukromých prostorách nejsou žádné kamery, slečno."
„Dobře, děkuji." To by mi ještě chybělo, aby někdo pozoroval mé nahé tělo.
Špinavé oblečení složím na hromádku ke dveřím a vlezu si do prostorné sprchy. Mlčky jí zkoumám, abych zjistila, kde vůbec pustím teplou vodu. Netrvá to dlouho, a já přijdu na všechny její funkce. V momentě, co na mě dopadnou první kapky horké vody, se mé tělo pod váhou emocí zlomí a já dopadnu na kolena, nevnímajíc bolest, kterou mi pád způsobil. Nečině hledím před sebe. Horké kapky barví mou kůži do rudé barvy, ale já si toho nevšímám. Po chvilce má ústa konečně opustí první vzlyk. Rukama si zajedu do vlasů a silně za ně zatahám křičící bolestí ze ztráty maminky. Slzy se míchají s vodou a odchází pryč, avšak má bolest mě stále pohlcuje. Vzlyky mi nejdou zastavit, stávají se hlasitějšími. Ruce si tisknu mezi prsy nechávajíc všechno to utrpení vyjít ven a v momentě, kdy ze mě vyjde poslední bolestný výkřik se ve mně cosi změní a mým tělem projede nepříjemný brnící pocit, který donutí má záda se nepřirozeně prohnout. Zorničky se mi rozšíří a má mysl skončí v temnotách.