My god (Loki)

14.

Do očí mě udeří agresivně zářící světlo nad mojí hlavou, když otevřu oči. Pravou rukou se snažím si zakrýt obličej, ale nemohu jí odtrhnout od svého těla. Co to je? Otočím hlavu ke své ruce a překvapeně vykulím oči. Tlustá kovová pouta mi zabraňují v tom, abych s ní mohla. Má levá ruka je na tom naprosto stejně.
„Jak je ti Letty?" promluví ke mně Natasha, která sedí vedle nemocniční postele na bílém křesle.
„Fajn, kde to jsem?" kladu jí hned otázku. Můj hlas je chraplavý, a já se cítím jako kdyby mě přejel buldozér.
„Na ošetřovně," s klidem mi odpoví. Pečlivě si jí prohlédnu. Stále má na sobě černou kombinézu jako měla ráno. Vlasy má rozpuštěné a starostlivý výraz dominuje její tváři. Rychlím pohybe vypne přístroje, které monitorovali mé funkce.
„Proč?" nechápu. Cuknu svýma rukama. Proč ty pouta nedala ještě pryč?
„Něco se s tebou stalo při zkoušce, kterou bys prošla, kdybys nepřepla. Mlátila jsi do toho instruktora, jak kdyby to byla hadrová panenka. Začalas zase zářit. Fury do tebe musel napálit několik voltů, protože na pokyny si vůbec nereagovala. Převezli tě na ošetřovnu, aby monitorovali tvé funkce. Naštěstí ti ta elektřina nijak neublížila, ale museli tě spoutat, kdyby ses náhodou probudila a chtěla na někoho zaútočit." Po jejím vyprávění mě poleje studený pot.
„Žije?" špitnu vyděšeně.
„Ano, ale dost jsi ho poničila. Nějakou dobu bude mimo službu. Fury tě zastavil včas."
„Ne," povím zkroušeně a slzy se protlačí do mých očí. Co jsem to jen udělala?
„Poslyš, Tony dostal od Furyho za úkol pro tebe vyrobit tohle," se slovy ze země vezme šedivý batoh, který položí na mou postel, následně z něj vytáhne dva tmavě zelené náramky.
„Je to z titanu," vydechne a na chvíli zavře oči, „musím ti to dát na ruku, bude to bolet. V momentě, co se to dostane do tvé kůže z toho vyjdou jehly, které budeš mít neustále v těle," její hlas se lehce zachvěje, a já si všimnu té bolesti, kterou se snaží schovat, „nevím, jak přesně to funguje po technické stránce, ale mělo by to vysílat jakési signály do tvých nervů, aby ti to zamezilo ve schopnostech." Pohlédnu na ni s mírným napětím v očích, když domluví. Strachy se mi svírá žaludek.
„Bruce říkal, že to bude fungovat. Je to vytvořeno speciálně pro tebe," poví tiše.
„Já nejsem monstrum," vyjde ze mě roztřeseným hlasem. Neublížila jsem tomu instruktorovi schválně. Naučím se to ovládat.
„Já vím, holčičko," odpoví klidně. Její hlas zní jako šepot, který mi nabízí jemnou jistotu v nejistotě. Nadále jí však zoufale pozoruju.
„Takže moje schopnosti kvůli tomu zmizí?" zeptám se po chvíli ticha, kdy jí koukám do světlemodrých očí.
„Ne, ale když se je budeš snažit využít, tak do tebe naperou několik elektrických voltů," vysvětlí mi, a já hlasitě polknu.
„Mám vůbec na výběr?" Natasha záporně zakroutí hlavou a vyndá z kapsy o kombinézy klíček, kterým odemkne má pouta. Promnu si zápěstí a posadím se. Vrhnu po agentce vyděšený pohled.
„Moc mě to mrzí, Letty. Tony proti tomu bojoval, ale Fury na tom trval."
„Proč za mnou táta nepřišel?" smutně se jí zeptám. Jeho vynález mi bude ubližovat a on se tu ani neukáže.
„Myslím si, že si vyčítá to, co vyrobil, stydí se... nevím." Pohled jí padne na náramky. Natáhnu k ní své ruce. Zrovna teď bych Tonyho potřebovala víc jak Natashu, se kterou jsem se sice za poslední týden sblížila, ale není můj otec. Moje rodina.
„Do toho," pobídnu jí a zavřu oči čekajíc na bolest, která se brzy dostaví. Jehly se zabodnou do mé kůže. Silně se kousnu do spodního rtu, abych nevykřikla. Mám pocit jako kdyby mi někdo zápěstí rozřezával.
„Hotovo," špitne žena po chvilce. Rychle otevřu oči, pohled mi sklouzne na nový doplněk. Uprostřed něho září červené světlo. Asi to značí, že je to zapnuté.
„Je teď asi sedm večer, takže máš už volno. Zítra tě od sedmi bude čekat další testování v laborce pak bude střelecký výcvik, a od zítřka za pět dní z toho budeš mít zkoušky," oznámí mi další plány, u kterých nemám nárok na to je odmítnout. Tázavě povytáhnu obočí.
„Proč mě Fury pouští ke zbraním, když jsem nebezpečná?" ptám se, přemýšlejíc nad tím, proč by měl chtít vyzbrojit někoho, kdo má v sobě něco, co neumím zcela ovládat.
„Tvoje magie je nebezpečná, ne ty," vysvětlí.
„Neboj se, jednou to bude lepší," poví konejšivě, ale já jejím slovům vůbec nevěřím. Všechno se akorát znovu hroutí a já ztrácím samu sebe.