My god (Loki)

27.

Sobota 30. 6. 2012

22:58

„No počkej, celou dobu mě vedeš k tomu, že všichni, i ti nejkrutější vrazi, mají právo na život, ale chceš po mně, abych zneškodnila toho, kdo stojí za Lokim? Zlo neexistuje bezdůvodně, Rae," povím nechápavě průvodci. Zemi opět ovládl měsíční svit a já upadla do prázdného světa, kde komunikuji se svým ochráncem. Rae mi pěkně leze na nervy, ale učí mě tolika věcem s obrovskou trpělivostí, což mě dost překvapuje, protože se s ním věčně hádám. Nakonec však stejně udělám, co chce. Místo, kde se nacházím teď, se jmenuje Nihil – což dost vysvětluje. Překlad toho slova je nicota. Je to prostor mimo čas, kde cokoliv se stane, není reálné, takže nikomu nemůžu ublížit. Mé vědomí je mimo tělo. Můžu tu být hodiny, a přesto neuplyne ani vteřina. Trvalo mi několik lidských hodin se naučit sem vkráčet, kdy mě napadne, a ne čekat, až si mě Rae zavolá. Byla to jedna z prvních věcí, co mě naučil. Ovšem, stále nejsem schopna se sem dostat přes den. Nejlépe se soustředím v noci. Můj ochránce mi také často rád připomíná, jak jsem zpomalená v porovnání s ostatními ženami, které si prošly tím, co já. Moc o nich nevím, Rae stále mlží, když se na ně zeptám. Každopádně, můj názor je ten, že se učím rychle a dobře. Už skoro dokážu Lokiho uklidnit, když se dostane do toho svého „všechny zničím" stavu. Je vidět, že s tím sám bojuje. Je v něm tolik světla, které je lapené v kleci. Kdybych měla přístup ke všem svým schopnostem, mohla bych mu už pomoct, ale Rae mi to nepovolí. Prý bych se z toho zbláznila. Jeho slova sice dávají smysl, ale moje ego s ním nesouhlasí. Každým dnem se více srovnávám s tím, co se se mnou děje, ale stále mě hryže ten fakt, že se jednou ze mě stane někdo úplně jiný. Má duše postoupí na další level, abych mohla chránit celý vesmír, ale nebudu to já. Nepříjemně se mi z toho svírá žaludek.

Mladý muž se na mě dívá s klidným výrazem, který ve mně vyvolává směs frustrace a zvědavosti. „Chápu tvé obavy. Není snadné přijmout takovou zodpovědnost. Ale musíš pochopit, že někdy je nutné obětovat jednotlivce, aby bylo zachráněno mnohem více životů. Ten, kdo ovládá Lokiho, je hrozbou pro celý vesmír. Pokud nezakročíš, jeho temnota se rozšíří a zničí vše, co znáš a miluješ." Přimhouřím na něj své smaragdově zelené oči.
„Na tohle jsem se neptala," odseknu podrážděně. Jsem tu s ním už asi hodinu, kdy s ním projednávám, co se vlastně po mně chce v budoucnu.
„Hele, já ty pravidla nevymyslel. Musíš se přestat ptát." Nesouhlasně zavrtím hlavou. Založím si ruce přes prsa.
„Tohle na mě vůbec nezkoušej. Tvrdil si mi, jak je důležité, abych nezasahovala do dění, a hlavně nebrala nikomu život. Teď je jako v pořádku to udělat?"
„Tvoje svobodná vůle nikdy neodejde," poví, skočím mu do řeči dřív, jak se stačí nadechnout. „Zařaď zpátečku, moje svobodná vůle odešla už hodně dávno. Dali jste mi tuhle moc bez toho, abych o tom mohla rozhodnout! Jediný, co dělám je, že se podřizuji vašim stupidním pravidlům, co nedávají ani ten sebemenší smysl! Nejdřív je to nezabij nebo budeš zabita, a teď je to zab nebo zemřou všichni okolo! Rozhodni se už sakra, co po mně vlastně chcete!" naštvaně na něj zakřičím. Ruce mi visí podél těla. Dlaně mám zaťaté v pěst. Blbec jeden. Prudce vydechnu.
„Vím, že jsi frustrovaná, máš strach, ale jednou to pochopíš. Jenom musíš ještě pokračovat ve své cestě." Mám chuť mu dát pěstí, za to, jak klidný neustále je. Jeho kamenná tvář přímo láká k tomu si z ní udělat boxovací pytel.
„Já nemám čas! Říkal si, že se blíží a ani jeden z nás neví, jak to zastavit. Tvrdíš mi, jak Matky mají stále ohromnou moc, i přestože jsou mrtvé několik staletí, a ty mi nejsi schopný vysvětlit, kdo je ten, co Lokiho ovládá!" znovu na průvodce zvýším hlas. Hrudník se mi zběsile zvedá, jak rychle dýchám.
„Jejich moc je omezená. Každá Matka po svém zániku po sobě zanechala stopu. Jenom ty je dokážeš vidět a komunikovat s nimi. Nemám na všechno odpovědi, Letty. Jsem tu proto, abych tě učil tvým schopnostem. Mám teď naučit rozumět tvé historii. J-Já nevím, ano? Byl jsem zrozen ten den, kdy se tvá moc probudila. Od té doby jsem tady. Narodil jsem se a do hlavy mi bylo vpraveno všechno, co ti teď říkám. Mám ti přinášet klid, ale cítím, jak napjatá neustále jsi. Tenhle strach bys už dávno cítit neměla. Ony se ti taky snaží pomoc, víš? Musíš je k sobě pustit, nechat se ukonejšit jejich klidem. Nejsi na to sama."
„A co to pravidlo?" zcela ignoruji jeho srdcervoucí monolog. Chladně na něj hledím. Jestli mám neomezenou moc, měl by to být on, kdo mě bude poslouchat. Rae si povzdechne.
„Každá Matka jednou zasáhla. Každá Matka jednou porušila tohle pravidlo," odpoví po několika minutách ticha, kdy na něj naštvaně civím. Jeho slova se do mě vpálí.
„To proto zemřely?" povím přiškrceným hlasem. Můj ochránce kladně kývne hlavou. Cítím, jak se mi podlamují kolena. Zhluboka se nadechnu, snažím se zpracovat to, co mi průvodce právě řekl. Myšlenka na to, že jsem odsouzena k smrti, mě paralyzuje.
„Takže jsem jen prase na porážku," řeknu si tiše pro sebe. Nepříjemně mě píchne u srdce. Já umřu.
„Já bych ti to nakonec řekl," jeho hlas je plný lítosti.
„Co mám teď podle tebe dělat? Pokračovat i přesto, že mě za chvíli čeká smrt?" ptám se zoufale.
„Matky nikdy zcela nezemřou, zůstane tu po nich stopa," snaží se mě ukonejšit.
„Každý mrtvý taky někam jde. Já vím," povím naštvaně. Těžce v sobě potlačuji všechny ty slzy, které chtějí ven.
„Ale každá duše už nikdy není naživu. Je v Limbu, na místě, kde ani neví, že existují. Bez emocí, bez lásky, bez bolesti. To já nechci. Já chci cítit bolest, Rae. Já chci milovat," sdělím mu zoufale. Slzy se protlačí ven. Pomalu mi stékají po tvářích. Ochránce ke mně přejde svižným krokem. Ruku položí na mé rameno. Jemně ho stiskne. Zakloním hlavu, abych mu viděla do očí.
„Tvůj osud je větší než tvůj strach. Máš možnost změnit osudy mnoha. Smrt je jako omdlení, nevnímáš to. Nic neucítíš,"
„Ale teď to cítím. Ten strach," vzlyknu. Oh bože, cítila tohle i moje maminka? Věděla, že jí čeká konec? Srdce mi buší v hrudi, jak si představuji, jaká hrůza musela přepadnout mou mamku, když čelila svému konci.
„Proč já? Proč jste vybrali mě? Já-Já tohle nedokážu," šeptem mu položím otázku. Otřu si slzy a hlasitě posmrknu. Rae ze mě sundá jeho ruku. Je na něm vidět, že neví, co dělat.
„Protože vesmír, který do tebe vložil tyhle schopnosti ví, že máš dost síly se obětovat. Navíc, můžeme se mýlit, a ten jenž Lokim manipuluje dorazí až za tisíce let, kdy ty už dávno najdeš svůj klid." Rae se jemně pousměje.
„Loki je tady teď a snaží se sem něco přivést. Vsadím svoje boty, že to bude to stvoření," můj hlas se třese strachem.
„Omlouvám se, že jsem ti tuhle informaci sdělil tak brzo, Letty. Věř mi, smrt pro tebe není konečná. Budeš tady, abys provázela další Matku." Kladně kývnu hlavou. Začínám se uklidňovat.
„Co, když se nestihnu dostat na ten level jaký mám, abych se stala tím, čím chceš, abych byla?"
„Ne já, Letty. Vesmír, osud, říkej tomu, jak chceš, chce, aby ses stala bohyní."
„Odpověz mi," skoro až zakňučím.
„Neznám na tohle odpověď. Ty jsi jiná. Ty... ten kdo přichází se objevil z nenadání. Nebyl čas na to, abys měla staletí na svůj vývin. Drtivá většina Matek svého nepřítele poznala až po miliony světelných letech. Ale ty... ta zrůda se objevila tak rychle. Máš ráda Buffy přemožitelku upírů, viď?" Kladně kývnu hlavou.
„Matky jsou zjevení v době krize, kdy je ohrožen život nebo existence světů. Na rozdíl od přemožitelek mají Matky dostatek času na osvojení si svých schopností a jsou vázány pravidly vytvořenými první Matkou, nebo abych byl přesnější, pravidly, která vznikly, když byla první Matka zrozena. Jejich úkolem je dohlížet na rovnováhu vesmíru. Přemožitelky jednaly nezávisle, zatímco Matky jsou pozorovatelky, co mají jiné bytosti, které mohou pomáhat udržovat pořádek, ale mají stále svobodu rozhodování o svých činech. Jednají až v největší nouzi." Tak tady je ta klička. Můžu nechat zabít, ale sama nesmím. Možná se mi tak povede přežít.
„Ne, nemůžeš dát nikomu rozkaz. To stvoření musí chtíti samo někomu ublížit," vysvětlí Rae, který opět četl mé myšlenky. Vlna naděje, co před chvílí připlula je zase zpátky za útesy strachu.
„Mrzí mě to," špitnu. Jen zavrtím hlavou a zmizím z jeho světa do toho svého.

Prudce se posadím na posteli. Chytnu se za místo, kde mi ještě pořád bije srdce. Jestli ta nestvůra má přijít teď. Tak jí zastavím. Musí mít někde slabost. Všichni jí máme. Něco ho dohnalo k tomu chtít nás všechny zničit. Možná se Matky i mýlí. Možná ten Lokiho manipulátor potřebuje taky pomoc.