My god (Loki)

5.

Pohled Tonyho

Už je to skoro hodina, co se se mnou má přítelkyně odmítá bavit kvůli mé nově objevené dceři.
„Pepper, to, že půjde na internát, je to nejlepší, co jí můžu dát. Já nejsem připravený na to být otec," znovu jí vysvětlím, jak se vůči Letty cítím. Stále se mi nechce věřit tomu, že mám dítě. Šestnáctileté dítě. Jak mi mohla, tak dlouho unikat? Pepper sedí na opačné straně místnosti, zírajíc na mě s výrazem, který neumím úplně přečíst. Její ticho působí jako neproniknutelná zeď mezi námi.
„Tohle není jen o tobě, Tony. Ztratila matku a musí tenhle celý den prožít znovu. Letty tě potřebuje, potřebuje nějakou formu rodiny," říká tiše a pozvolna se zvedá z gauče. „A ty bys možná měl přestat utíkat před svými závazky."
„Neutíkám. Poskytl jsem jí ubytování, má založený svěřenecký fond a vyberu jí dobrou školu," odpovím jí a též se postavím.
„To jsou všechno materiální věci. Co emoce? Kdo jí dá tu rodičovskou lásku? Je jí šestnáct let, tobě bylo dvacet jedna, když tví rodiče zemřeli, a jak ses cítil ztracený. Nenech jí v tom se utápět taky." Nevím, co na to odpovědět. Moje mysl je stále v chaosu z nové situace, do které jsem se dostal.
„Tony, je čas změnit tenhle tvůj chladný přístup. Potřebuje tě stejně jako potřebuješ ty jí. Zvládneš být jejím otcem, věřím ti," promluví Pepper po chvilce znovu. Společně si sedneme na gauč, a já začínám váhat. Možná bych měl dát Letty šanci. Možná bych měl přijmout roli otce, i když mě to děsí. Je to nová odpovědnost, nový směr v mém životě, ale možná to bude i nová možnost najít smysl v tom, co jsem dosud považoval za prázdný a bezcílný život. Co když je tohle ale všechno podvrh? A někdo se mě jen snaží zničit? DNA testy nemohl nikdo zfalšovat, dělal to člověk, kterého mám prověřeného a neustále mnou sledovaného. Frustrovaně zatřepu hlavou.
„Jenom jednou jsem spal s Norou. Jenom jednou." Podívám se na Pepper.
„Potkal jsem ji na slavnostním večírku v Cambridge, bylo to mé první udělování cen studentům a ona tu cenu dostala. Dali jsme si pár skleniček a já si na její koleji vzal její tělo a už ji nikdy neviděl," sdělím Pepper veškeré informace, o kterých jsem si vědom, že vím o Noře. Mé vzpomínky na ni byly rozptýlené, ale teď se všechno vrací jako blesk. Její jméno, obličej, ten večírek v Cambridge – všechno, ale ten moment, kdy podepisuj Lettyin rodný list ne.
„Řekl ti Jarvis, co bylo pak?" zeptá se mě Pepper.
„Skončila se školou, když měla Letty. Žily v nějaké chudinské čtvrti v Anglii. Na škole byla jednou z nejlepších studentek, a poté, co otěhotněla studium vzdala. Nechápu, že mi nic neřekla. Mohl jsem jim aspoň posílat peníze. Žily v hrozných podmínkách. Letty má jen základní školu. Začala hned chodit do práce a Nora? Ta střídala jednu práci za druhou."
„Můžeš to napravit," pohladí mě se slovy Pepper.
„Půjde na internátní školu. Hned jak zjistím, jaké má IQ a v čem vyniká." Jsem rozhodnutý to udělat.
„Tony," vydechne nesouhlasně má přítelkyně.
„Jarvisi, chci vědět veškeré informace, co máš o té holce," poručím umělé inteligenci a otevřu svůj telefon, díky kterému se ihned přede mnou objeví různé fotky černovlasé dívky s informacemi v holografickém provedení.
„Jarvisi, mluv," rozkážu.
„V pěti letech nastoupila na Cann Hall Primary School, kam docházela do svých jedenácti let, než přešla do Clacton County High School, kde zůstala do svých šestnácti let. Tyto školy jsou v této oblasti považovány za kvalitní. Díky vysokým výsledkům v testech obdržela stipendium. Claton County High school však byla nucena minulý rok opustit, neboť se stala obětí šikany, kterou nebyla škola schopna zastavit."
„Ublížili jí?" zeptám se Jarvise, který mi ihned ukáže fotky Letty. Na jejím roztomilém obličeji se rýsoval fialový monokl.
„Oh Bože," vyhrkne Pepper a dá si ruku před pusu. Je stejně v šoku jako já. Před námi se začnou objevovat další fotografie mé zmlácené dcery.
„Letty nikomu nesdělila, kdo jí to provedl. Ředitel tedy ukončil její povinnou docházku a napsal jí doporučení. Ovšem to nikdy nevyužila. Co se týče studia, tak byla po celou dobu Letty nejlepší z ročníku. Ve volném čase dělala dobrovolníka v útulku pro zvířata a měla několik brigád. Po škole nastoupila na částečný úvazek jako uklízečka ve fast foodu a taky si přidělávala občasnými brigádami."
„Testovali jí někdy IQ?"
„Ano, v patnácti letech její IQ dosahovalo 180."
„To není moc vysoké," zamumlám si pro sebe. Já mám IQ 270, čekal jsem, že Letty to bude mít podobně, ale aspoň je nadprůměrná.
„Na MIT se s tím může dostat. Mám tam konexe. Půjde tam," řeknu po chvilce ticha. Nic lepšího pro ni udělat nemůžu.
„Tony," Pepper zklamaně vysloví mé jméno.
„Já ještě nejsem připravený na to být otec, Pepper."

6.6. 2012
New York
10:00

Poté, co mě Jarvis spěšně vzbudí kvůli neočekávané návštěvě, vyskočím z postele a rozeběhnu se do obýváku, kde však najdu stát svou dceru. Havraní dlouhé vlasy jí spadají přes ramena, a oči, které jsou tak podobné těm mým, si mě zvědavě prohlížejí. Bledé tváře má propadlé, což zvýrazňuje její rudé plné rty. Staré oblečení na jejím těle visí a nijak nelichotí její postavě. Musím jí nakoupit nové věci. Nemůže se v tomhle cítit dobře. Chci, aby má dcera byla šťastná.
„Kde je Pepper?" promluvím na ní.
„Říkala, že někam letí na dámskou jízdu," odpoví mi nakřáplým tichým hlasem. Přejdu k ní blíž. Až teď si všímám, že její velké oči jsou opuchlé. Musela celou noc proplakat.
„Tohle je pro Vás," natáhne ke mně desky.
„Tony, jsem Tony," řeknu spěšně a dívka přede mnou se pousměje. Převezmu si od ní ty dokumenty.
„Donesl je sem pan Coulson, Jarvis ho přesvědčil, že mi to tu může přenechat. Je v nich něco o programu Avengers. Nekoukala jsem do toho. Ty desky mi spadly a otevřely se," poví nevině. Překvapený výraz se objeví na mé tváři.

Pohled Letty

„Co všechno víš?" zeptá se mě Tony.
„Nic moc, viděla jsem jen jednu stránku," povím popravdě.
„Jedla si?" položí mi jednoduchou otázku, kterou mě však překvapí. Nemám na jídlo ani pomyšlení. Celé tělo mě bolí a jsem unavená, chci spát. Od včerejší sprchy mám temno. Jarvis mi řekl, že si u mě nevšiml ničeho neobvyklého. Žádný zvýšený tep nic. O půlnoci jsem se vzbudila nahá v posteli plačící po noční můře, která se mi zdála. Znovu jsem našla ležet svou maminku mrtvou. Od té doby si vše pamatuji, ale těch několik hodin před tím... nic.
„Ne," stydlivě odpovím.
„Pojď, udělám nám míchaná vajíčka," oznámí mi a rozejde se do moderní kuchyně.
„Poslyš, Jarvis mi o tobě všechno zjistil. Kdo tě tak zmlátil, Letty?" položí mi otázku, jakmile vyndá z lednice vajíčka.
„To není tvoje věc," naštvaně odseknu. Chci na tuhle část svého života zapomenout. Nikomu do toho nic není.
„Proč jsi neřekla, kdo ti to udělal?"
„Protože bohatým svět přeje. I kdybych je napráskala, tak s tím nikdo nic neudělá. Jejich rodiče byli zazobaný."
„Můžeme je potrestat teď," navrhne s šibalským úsměvem. Snaží se teď o vytvoření nějakého otcovského pouta nebo co?
„Je to minulost. Nech to být. Kdo jsou ti Avengers?" položím mu protentokrát otázku já. V té složce se mi otevřela jen stránka na Natashe či jaké bylo její jméno.
„Je to program a víc ti neřeknu," přísně odpoví. Nervózně na místě přešlápnu. Zvědavost je moje slabá stránka. Chtěla jsem si v té složce prolistovat, ale Jarvis by určitě vše Tonymu řekl. I přestože bych na Tonyho ráda zatlačila, se rozhodnu to neudělat. Přeci jen, teprve včera mě poznal. Má důvod mi nevěřit.
„Poslyš, můžeš si dát rok od školy volno jestli chceš. Zůstaneš tady, abys mohla poznat město," řekne Tony a zvedne na mě pohled od vajíček v misce.
„Nechci tu být na obtíž," přiznám své pocity. Chci zůstat tady, a ne se hned přesunout na nové místo. Chci mít čas truchlit.
„Nejsi na obtíž. Omlouvám se za včerejšek. Budu se tady snažit pro tebe být, ale musíš vědět, že na tohle nejsem připravený. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad dětmi a najednou jsi tady ty. Nevyčítám ti to. Nemůžeš za to, ale jsem v šoku," vyhrkne ze sebe slova. Chvíli na něj mlčky zírám neschopna ze sebe vydat ani hlásku.
„No, já jsem v šoku taky," povím na konec a Tony se pobaveně zasměje. Ve vzduchu však stále visí napětí a já si sednu na barovou stoličku, přemýšlejíc o všem, co se událo. I přestože se se vzpomínkami snažím bojovat prohrávám. Stále mám vše před očima kolem dokola.
„Nemusíš se rozhodovat teď. Můžeš zůstat tady tak dlouho, jak budeš potřebovat," dodá Tony, jeho hlas je laskavý, avšak to může být jen milosrdná přetvářka.
„Já tady stejně nebudu často. Mám nějakou důležitou práci," oznámí Tony a jeho oči na chvíli spočinou na složce, v níž je zřejmě něco, co upoutalo jeho pozornost. Určitě si je vědom toho, co všechno tam může nalézt.
„Důležitá práce?"
„Ano," vydechne.