My god (Loki)

18.

Fury se na mě podívá s nelibostí, když vejdu do řídící místnosti. U stolu sedí všichni Avengeři kromě Bannera. Asi se soustředí na to, aby rozluštil to žezlo.
„Co je?" zeptám se nevinně, ale cítím, jak se mé svaly napínají. Kolem nás je dusno, a já cítím blížící se hádku. Fury stojí kousek od centrálního monitoruje, který zobrazuje real-time informace o světových událostech.
„Za dvě hodiny jsi nezjistila nic užitečného," odvětí s odstupem v hlasu.
„To není pravda," odseknu, cítím, jak se mi zvedá hladina adrenalinu.
„On není zlý," bráním boha lží.
„Je to vrah!" vykřikne můj otec v momentě, co větu dořeknu. Na čele mu vystoupla žilka vzteku. No, tohle bude ještě zajímavé. Thor mezi námi tiká pohledem a Steve má hlavu sklopenou, asi mu ten stůl přijde zajímavější. Natasha má jediná uvolněný výraz.
„Nikdo z vás tady nemá čisté ruce," opáčím naštvaně. Má slova jsou ostrá, ale mám dost toho, jak se tady všichni chovají, a nemám v úmyslu nechat jimi Lokiho odsuzovat. Fury mě zkoumavě pozoruje, ale já neuhnu pohledem.
„Jak nemůže být zlý, když zabíjel, Letty?" zavrčí ředitel, pohlížejíc na mě s přísným výrazem.
„Vy jste taky zabil, Fury!" oponuji mu. Moje hlasová odezva má v sobě mírný nádech zoufalství.
„Zabil jsem jen ve sebeobraně," odvětí s klidem, který málokdo dokáže udržet v této situaci. Můj hrudník se zběsile zvedá, jak ve mně roste vztek. Všichni tady si hrají na nevinné, a přitom je jejich minulost temnější než vesmír.
„Chci ho zítra vidět znovu," změním rychle téma.
„Nepřipadá v úvahu. Byla chyba tě tam vůbec pouštět. Nic jsi nezjistila a jsi jím akorát víc posedlá."
„Otevřel se mi! Když mi bude věřit, tak nám řekne vše, co potřebujeme. Třeba se mi ho pak povede zachránit!" povím zoufale. Moje srdce bije jako splašené. Cosi uvnitř mě potřebuje bohu lží pomoci.
„Loki je nebezpečný, je to manipulátor. Já mu tu šanci dal a on odmítl."
„Ale ty jsi ten, co mu ublížil!" Do mého těla začnou proudit elektrické výboje. Vztek je to, co nejvíce spouští mé schopnosti.
„Já mu nic neprovedl!" brání se dlouhovlasý blonďák.
„Ty jsi takový zabedněnec, Thore!" nenávistně vykřiknu. Nohy mám mírně od sebe, pěsti mám zaťatě a čekám jen na tu poslední kapku, která mě donutí bohovi jednu vlepit.
„Je to risk, Letty. Neznáme jeho plány, a pokud tě necháme pokračovat, můžeš nám přivodit více škody než jaké nám, kdy udělal Loki. Tvoje posedlost je nebezpečná," vstoupí nám do diskuze Fury.
„Já nejsem posedlá!" vykřiknu. Možná trochu jsem, ale to nemění nic na tom, že je to jen zlomený mladý muž, který potřebuje cítit lásku.
„Tak proč ho tak zběsile bráníš?" zeptá se můj otec.
„Protože cítím jeho bolest!" vykřiknu a mé oči se zaplní slzami, které začnou stékat po mých tvářích. „Tak strašně to bolí, tati. Když jsem ho kreslila... jeho duše je tak roztrhaná na kousky," vysvětlím, snažíc se mu tak přiblížit, co přesně cítím. Tony mě zmateně pozoruje.
„Ne," zamumlá Thor a následně bouchne do stolu načež sebou polekaně trhnu.
„Můj bratr tě zmanipuloval, musíš se od něj držet dál," prohlásí Thor s vážným výrazem. Překvapeně na něj pohlédnu, a v mé duši se začíná formovat odporová vlna vůči tomuto bohu. Než stihnu něco odvětit, bolestnými pulsy mě zasáhnou náramky na mých zápěstích. Elektrické výboje projíždějí mým tělem, způsobujíc, že se mi kolena podlomí pod náporem bolesti. Cítím, jak horká krev stéká po mé pokožce, když se mé tělo snaží vytlačit ostny náramků, toužící mě tak osvobodit od trýznivého utrpení.
„Ne," zavrčím, když mi vyděšený Thor nabídne svou ruku.
„Víte, proč tak za něj bojuju, Fury? Protože se mnou zacházíte jako s ním," nenávistně povím jeho směrem. Hlasitě vykřiknu, když se mi záda nepříjemně prohnou nad návalem další bolesti. Mám teď takový vztek na to zařízení. Na Furyho, na tátu, na Thora.
„Proč nebýt monstrem, když ho ve mně stejně vidí," dodám s rezignací, která se mísí s bolestí. Každý nádech prohlubuje tu bolest. Roztav to. Kdybych tak netrpěla, začnu se kolem sebe vyděšeně rozhlížet, zase ho slyším. Ten hlas.
„Holčičko, musíš se uklidnit," snaží se mě táta ukonejšit, který si přede mě klekne. Tonyho slova nezabírají. Jeho vynález mi způsobuje muka, jak mě tedy může uklidnit?
„Su-sundej mi to," zakňučím a se slzami v očích se na něj podívám. Znovu vykřiknu. Bolest proniká každým centimetrem mého těla, zatímco se kroutím na studeném podlaze. Můj obličej je zkreslený utrpením, každý sval v mé tělo pulzuje od bolesti. Černé vlasy se mi lepí ke zpocenému bledému čelu. Rty jsou pevně k sobě stisknuté, abych tak odolala dalšímu křiku. Roztav to! Místností zaburácí silný mužský hlas. Najednou cítím, jak mým tělem projede něco podivného, a mé svaly reagují na impulzy, které ještě nedokážu identifikovat. V tu chvíli se vše změní – mé zorničky se rozšíří, oči získají smaragdový odstín, a vlna extrémního horka zaplaví každý kousek mé kůže. Náramky na mých zápěstích začnou intenzivněji vydávat výboje, ale já už je necítím. Moje tělo se stává nejistým vodičem pro tuhle neznámou energii. Rozžhavený kov na náramcích se rozpouští, připomínající pásku lávy, ale necítím žádnou bolest. Jakmile poslední rozžhavený kousek dopadne na zem, nová nabitá energie se rozplyne.
„L-Letty?" vyděšený hlas mého otce mě donutí otevřít oči. Kdy ty sem zavřela?
„Ještě jednou dostanu tu podělanou věc a přísahám nějakýmu bohu, že vás všechny do jednoho zavraždim tou nejhorší smrtí, co může existovat za to co jste mi právě způsobili," povím s velkou dávkou nenávisti. Můj hlas se však samou vyčerpaností chvěje, a tak nezním tak vážně jako bych chtěla.
„Tohle si neměla přežít," poví překvapeně ředitel, což mi následně vyrazí dech. Vyděšeně se posadím do sedu. Co to znamená? Plánovali mě zabít?!
„Ty jsi nesmrtelná?" zeptá se Thor, zkoumavě hledíc do mých unavených očí.
„Spíš jsem jako kočka, devět životů a konec," odseknu, snažíc se zachovat klid. Pomalu se postavím. Tony mě ihned podepře, když zakolísám. Kdybych byla o kapku víc stabilní, tak ho odstrčím. Můj pohled padne na Furyho.
„Ty náramky mi už nikdy nedáte," povím vážně, a více se zapřu o otcovo tělo. Ředitel na souhlas kývne hlavou. Moc dobře ví, že to nemá smysl.
„Budu dál trénovaná," ztěžka vydechnu.
„Ano," odpoví pirát.
„Zítra půjdu za Lokim."
„Nepřipadá v úvahu," řekne vážně. Vztyčím prst.
„Hele, strejdo, buď mě k němu pustíte sám s dohledem, nebo se tam vloupu bez dohledu," po dopovězení se mi protočí zorničky a já padnu do tmy. Znovu se objeví ta modrá krychle, a stejně jako předtím, slyším mužský hlas volající o pomoc –tentokrát ten křik poznám. To je Loki. Můj bůh. Zmateně běhám po tmavé místnosti, ale nikde prince nenacházím. Ze svých rtů nejsem schopna vydat ani hlásku. Lokiho křik a pláč mi trhají rychle bijící srdce. Kdo mu to dělá? Vyděšeně se otočím při zvuku zvráceného smíchu. V těle se mi objeví stejný pocit, který jsem cítila, když jsem viděla princovu černou auru. Tak moc světem zničený tvor, který způsobuje bolest je jejím vlastníkem. Probuď se! Neznámý hlas z mého světa mě vyruší od zmateného hledání té zlomené stvůry, které ubližuje Lokimu. Není to bezpečné! Probuď se! Zní vystrašeně. Já však nejsem připravená tohle místo opustit. Musím nejdřív pomoc svému bohu. Ovšem ve chvíli, kdy se mi zježí chloupky na těle, a já mám pocit, jakože mě to monstrum vidí se vyděšeně posadím na své posteli. Hrudník se mi zběsile zvedá. Strach koluje mým tělem. On je pravý nepřítel.
„Kdo jsi?!" zoufale vykřiknu do tmavé místnosti. Odpověď však nepřichází zpět.