My god (Loki)

15.

„Můj bratr," odpoví blonďák. Jeho tvář je plná smutku a z pohledu do jeho očí mám pocit, že cosi uvnitř něj ho pomalu zabíjí. Je to pocit viny? Co provedl tak strašného?
„Kterej zabil přes osmdesát lidí za pouhý dva dny," řekne s naštvaným výrazem Natasha. Agentko, ty jsi sama zabila přes stovku lidí, a to je ti dvacet šest let. Jsi stejná vrah jako on, a přesto budeš upozorňovat na jeho chyby? Jak povrchní...
„Je adoptovaný," Brání se Thor a mým tělem projede neuvěřitelný vztek. Než se stačím sama nějak zastavit, rozmáchnu ruku a uštědřím mu silnou facku. Sama nad svým činem překvapeně pootevřu pusu. Koutkem oka si všimnu, jak Fury sahá po své zbrani. Rychle dám ruce před sebe na znamení, že se vzdávám.
„Nevím, proč jsem to udělala!" vyjeknu. Otočím se na tým superhrdinů.
„Na člověka máš ránu," poví šokovaně Thor. Na tváří má rudý obtisk mé dlaně. Stáhnu své ruce k tělu.
„Proč jsi řekl, že je adoptovaný. Nemůžeš se jen tak někoho vzdát, protože zrovna tápe v temnotě," vynadám mu a ignoruji jeho poznámku o mé síle. Není to fér.
„T-Ty ho bráníš?" chopí se slova můj otec.
„Vyráběl jsi zbraně hromadného ničení, zrovna ty bys ho měl chápat," odvětím s jiskrami odhodlání v očích.
„Loki to určitě neudělal jen tak," dodám rychle než stačí kdokoliv jiný cokoliv říct.
„Jak můžeš bránit někoho, kdo zabil nevinné lidi?"
„Ty nejsi taky zrovna andílek, Natasho," vztekle odseknu na její otázku. Ublíženě se na mě podívá, ale mě její výraz nijak nerozhodí. Svůj pohled zabodnu do modrých očích Thora.
„J-Já n-nevím," vykoktá neschopen najít odpověď, kterou žádám.
„Neopouštěj svého bratra ve chvílích, kdy je ztracen," promluvím na něj vážným hlasem, snažíc se mu připomenout, že rodina by měla být oporou i v těch nejtemnějších chvílích.
„Přišel jsem až z Asgardu, abych ho odvedl domu. On si však vybral jinou cestu," řekne naštvaně, ale z jeho slov je cítit i zoufalství.
„Asgardu? To je kde?" zarazí mě název města, ze kterého pochází. Možná je z Norska.
„Asgard leží ve vyšších sférách, v jiném světě, který není snadno dostupný obyčejným lidem. Je to místo spojené s mocí a magií, která překračuje hranice běžného chápání." Zmateně ho pozoruji. O čem to mluví?
„Je ve vesmíru," dovysvětlí za něj můj otec, a já chápavě přikývnu hlavou, než se zarazím.
„Cože?" Thor si povzdechne.
„Jsem bůh a stejně i tak Loki. Ve vesmíru neexistujete jen vy, pozemšťanko. Vy midgarďané máte omezené znalosti," jeho odpověď zní výsměšně ač výraz obličeje Thora mi sděluje, že mi pouze vysvětluje věc, která mi je neznámá.
„Bůh?" tiše vyslovím. Jak je tohle možné? Mám pocit, že mi praskne hlava. Proč ostatní nevypadají stejně zmateně jako já? To zkrátka vše, co jim řekl přijmuli jako by se nejednalo o nic vážného?
„Jsem bůh hromu a Loki je bůh neplechy. Oba pocházíme z Asgardu," snaží se mi blonďák více vysvětlit situaci, ale můj mozek to nedokáže přijmout. Dává smysl, že lidé nejsou jediní obyvatelé vesmíru, ale bozi? No tak...
„Loki před pár týdny přišel na Midgard, Zem, a ukradl Teserakt. To je kosmický artefakt, který obsahuje nesmírnou moc. Slouží jako zdroj neuvěřitelného množství energie."
„Co s tím chce tvůj bratr dělat?" zeptám se ho, v mém hlase je znát silná dávka zoufalosti. Přijdu si jako mravenec, nad nímž stojí bota člověka. Buď mě Thorovo informace zničí nebo mě poučí o tom, abych se už nikdy na nic neptala.
„To nevím," odpoví popravdě.
„A co to žezlo?" Na chvíli se podívám na věc, kterou jsem zmínila. Září stejně hezky jako Teserakt.
„Nevím, kde ho Loki sebral ani k čemu ho využívá." Asi jsem i šťastná za to, že je tahle informace Thorovi neznámá, protože z dalšího vědění by mi praskla hlava.
„Ovládá s tím jednoho z našich nejlepších agentů a doktora Selviga," přidá se k odpovědi Fury.
„Jak?" ptám se dál. Letty, mlč už! Okřiknu se ve své hlavě.
„To je něco na čem teď bude pracovat doktor Banner. Váš případ si mezitím převezme doktorka Brown." Nesouhlasně nakrčím nos. Já tu slepici nesnáším. Doslova se vyžívá v tom, že do mě píchá jehly.
„S tebou je něco špatně?" tentokrát mi položí otázku Thor. Kladně kývnu hlavou.
„Zdálo se mi o Teseraktu před tím, než jsem ho viděla. Mám schopnosti, které neumím ovládat. Učím se nadpřirozenou rychlostí novým věcem, necítím chlad ani horko, rychle se hojím, někdy vidím aury, a ne tvojí nevidím," vypadne ze mě rychle. Víc divných věcí se mi vlastně ani neděje. Až teda na ty divný noční můry, co mám o tom chlapci, který křičí bolestí. Jeho obličej jsem však doposud neviděla. Mám pocit jako kdyby byl za stěnou, co nejsem schopna zbourat. Chtěla bych mu pomoct, ale nejsem toho schopna. Nejde mi ten sen změnit.
„Bohové se učí pozemským vědomostem rychle, protože jsou pro nás snadno pochopitelné."
„Já nejsem bůh, Thore. Tony je můj otec. Narodila jsem se na Zemi."
„Stark je tvůj otec?" Kladně na kývnu hlavou a on se divně zatváří, jak kdyby mu tahle informace nedávala sebemenší smysl.
„Tvá matka může být bohyně." Mé tělo zalije studený pot, srdce se vynechá pár úderů a můj žaludek se sevře.
„Ta nedávno zemřela," povím tiše. Thor se na mě omluvně podívá.
„Až se vrátím na Asgard, poprosím svou matku o pomoc a společně najdeme řešení ke tvým schopnostem," slíbí mi a jeho slovům bezmezně věřím, i přestože mám z nováčka stále trochu divný pocit.
„Agentko Romanoff, jděte za Lokim a vyslechněte ho. Letty, vy jděte prosím do svého pokoje a vyspěte se. Dopolední trénink se ruší. Po obědě se již bude pokračovat v rozvrhu," nakáže Fury čímž mi překazí konverzaci s Thorem. Překvapeně pootevřu rty. Chci s ním nesouhlasit, ale všimnu si Tonyho záporně kroutící hlavy. Teď se rozhodne být otcem? Frustrovaně vydechnu, ale uposlechnu slova ředitele.

Ve svém pokoji se posadím na postel. Nejsem unavená. Nemám potřebu teď spát. Tíží mě pocit nevědomosti. Upnula jsem se k myšlence na Thorovu matku. Jistě to musí být moudrá žena, když jí zmínil. Do ruky si vezmu tablet a ihned na internetu začnu vyhledávat informace o Thorovi a jeho rodině. Články, které však nacházím zcela nesedí. Podle všeho je Loki nevlastním bratrem Odina a má děti stejně jako Thor. Třeba existuje multiverse a Thor, kterého jsem potkala není ten z knih a ten z knih žije v jiném vesmíru, jak by se sem, ale ty příběhy dostaly? Co vesmír to Odin. Jak asi vypadám na jiné Zemi? Je mám maminka jinde živá?
„Au," syknu, když mým tělem projede slabý elektrický výboj. Tonyho výmysl na mých rukách mě začne nepříjemně pálit a spustí tak proud slz stékající po mé tváři. Upustím tablet na zem. Na posteli se schoulím do klubíčka. Pocit smutku v mých žílách proudí místo krve. Maluj.
„Halo?" povím překvapeně, když mužský hlas naruší ticho mého pokoje. Vyplašeně si otřu slzy z tváře a postavím se. Maluj, Letty. Se zoufalým vzlykem si zacpu uši. Zase mám slyšiny. Maluj!
„Dost!" vyděšeně vykřiknu. Už dost! Maluj! Hlas muže se zdá naléhavý a já na svém rameni ucítím chladný dotek. Vyděšeně vykřiknu a rychle se kolem sebe otočím, ale nikoho nespatřím. Maluj! Můj hrudník se zběsile zvedá. Co se to děje? Maluj! Trvá dále na svém mužský hlas. S roztřesenýma rukama vyndám ze šuplíku u stolu skicák. Mé dlaně stále bolí kvůli náramku, který koriguje mé schopnosti. Posadím se na židli a prolistuju pár stran, než najdu prázdné. Bezmyšlenkovitě si začnu broukat jakousi písničku. Do ruky vezmu tužku. Na chvíli zavřu oči a položím hrot tužky na sněhobílý papír. Netrvá to příliš dlouho, než výkres dodělám. Hlasitě posmrknu sledujíc dvě postavy na papíře. Chlapec s dívkou stojí vedle sebe v bojové pozici. Jeho oči vypadají vyděšeně, jemně tvarovaný nos mu dodává aristokratický vzhled. Rty má tenké, zkroucené do smutného úšklebku. Tmavé krátké vlasy má neupravené. Jeho tvář má ostré hrany, vypadá jako vytesán z kamene. Chlapci na obrázku může být kolem šestnácti let, stejně tak i dívce, která je jeho opakem. Jen ten nos mají stejně malý a roztomilý. Rty má však plné, zkroucené do odhodlaného úsměvu. Vypadá šťastně, ale její pohled se zdá prázdný. Dvojice je oblečená do podobného kostýmu jako má Thor. Proč jsem je nakreslila? Najdi Lokiho. Polekaně sebou škubnu, když znovu uslyším neznámý mužský hlas. Zoufalstvím se rozbrečím. Nejsem daleko od toho, abych sáhla po pistoli a vpálila do sebe několik kulek. Najdi Lokiho.
„Proč?!" vykřiknu. Najdi Lokiho. Zopakuje a já vzteky třísknu do stolu čímž mě znovu zabolí zápěstí. Začíná se ve mně tvořit vztek vůči Lokimu a Bannerovi, kteří na mě tohle ušili. Postavím se od stolu a s rudýma očima od pláče se vydám do řídící místnosti za Furym. Rozhodně se nemám v plánu nikam vkrádat. Všude jsou kamery.

„Musím jít za Lokim," vyruším Avengery ve vážnédebatě. Natasha vypadá naštvaně, Steve nedůvěřivě pozoruje Thora a Tony se namě starostlivě dívá. Vzhledem k tomu, že nikde nevidím žezlo ani Bruce,tak ho už musí zkoumat.
„Nepřipadá v úvahu," zamítne mou prosbu Fury. Vztyčím prst a vedle svéhlavy s ním poklepu do vzduchu.
„Ten hlas mi řekl, že musím najít Lokiho," řeknu, jako kdyby tohle byl ultimátníargument, proč mě za ním pustit.
„Hlas?" vyjekne Tony a rychle se postaví ze židle.
„Musím ho vidět," povím zoufale. „Prosím. Natasha vypadá, že z něj nicnedostala, protože z ní vyřazuje dost silný vztek. Třeba se mi to povede,"můj hlase se klepe nejistotou, která je smíchaná strachem.
„Loki je v jejím věku, chci říct, jeho božský věk odpovídá jejímulidskému. Mohla by ho rozmluvit. Můj bratr má taky moc rád ženy... i muže, alenikdo z vás tu není jeho typ," řekne jakoby nic.
„Loki je teda o dost víc inteligentnější, ale ona je žena," pokračuje ve vysvětlování,proč zrovna mně by něco řekl. Zamračím se na něj. To má hodnotu jen mé přirození?
„Prosím?"
„Tvoje ženskost by ho mohla rozmluvit. Jsi něžná," snaží se vysvětlit sváslova, ale přijde mi, že jen přilévá vodu do horkého oleje.
„Fury, prosím," zoufale řeknu směrem k řediteli a sleduji jeho nesouhlasnývýraz. No tak, dovol mi to. Nech mě za ním jít. Pomůžu ti.
„Dobře, máte jednu hodinu," svolí nakonec. Jeho tvář však vypadá napjatě a jehotón hlasu zní cize.
„Děkuji, budu však potřebovat deku, sedací pytel, horkou čokoládu, marshmellow, kreslící blok, tužky, gumu a dvě hodiny."