My god (Loki)

19.

pátek 22. 6. 2012
8:00

„Letty," něžný hlas mě pomalu probudí ze spánku. Otevřu oči a podívám se na zrzavou narušitelku klidu.
„Dobrý ráno, sluníčko," osloví mě měkce. Posadím se na posteli a začnu se rozhlížet po místnosti. V tu chvíli mi hlavu zaplní vzpomínky na můj sen.
„Musím jít za Loki!" vyhrknu a vyskočím z vyhřáté postele. Natasha si povzdechne, vztáhne ke mně ruce a zpátky mě posadí na postel. Překvapeně na ni zírám.
„Nejdřív si promluvíme o tom, co se stalo včera, ano? Cítíš se nějak divně?"
„Ne, přijdu si naprosto v pohodě," odpovím jí, ale mé myšlenky stále bloumají ve světě snů, kde jsem viděla zlomeného Lokiho. Mé srdce bolí nad tou vzpomínkou.
„Po tom, co se stalo, jsme měli další poradu. Fury rozhodl, že ti nechá volnost, ale budeš pod neustálým dohledem, abychom udrželi tebe a ostatní v bezpečí. Testy na tobě už nikdo dělat nebude. Ředitel usoudil, že jsou bezvýznamné, protože nevynášely žádné výsledky. Tvoje magie je něco nadpozemského. Až vyřešíme Lokiho, tak tě Thor odvede na Asgard, kde si tě převezme jeho matka, aby nám pomohla zjistit, co s tebou je," Natashy pevný, avšak milý, hlas mě dokonale vytrhne z přemýšlení nad snem zpátky do reality. Pocity zmatku, strachu a nejistoty mě celou naplní. Nedokážu si představit, co všechno mě ještě čeká. Moje schopnosti, které jsem donedávna neznala, mě vedou do problémů. Snažím se skrýt svou nejistotu a obavy v mém obličeji, ale v očích Natashy cítím, že čte mé pocity. Nevím, jak se postavit všem těmto novým výzvám, ale musím najít sílu a odvahu. Možná je Loki klíčem k odpovědím, přeci jen i on ovládá magii a je synem Thorovo matky.
„Mám vůbec možnost k tomu něco říct?" špitnu. Agentka záporně zakroutí hlavou.
„Tony chtěl jít s tebou, ale Thor si nemyslí, že je dobré ho brát do jiného světa," Natashy slova do mě udeří jako blesk do stromu. Já opustím naší mléčnou dráhu. Ach bože. Nervózně si s jiskřícími prsty vjedu do vlasů. Mám takový strach.
„Letty," poví tiše zrzka a pohladí mě po rameni, aby mě uklidnila, ale její dotek je bezvýznamný. Mé tělo už není mé. Cítím, jak má magie pomalu vychází ven a zabaluje mě bílá zář, která příjemně hřeje a dodává mi tak pocit bezpečí. Nevím přesně, jak dlouho toto podivné spojení světla a energie trvá, ale postupně zjišťuji, že světlo, které mě obklopuje, začíná blednout a ustupovat do mého vnitra. Trhaně vydechnu. Pocit úzkosti a strach kamsi zmizel. Přijdu si... vyrovnaně.
„Jsem v pořádku," špitnu k vystrašené agentce.
„Uhm... to bylo divné," poví nervózně. Pobaveně kývnu hlavou. Má pravdu.
„Můžu jít teda za Lokim?" rychle změním téma. Chci vidět svého překrásného zlomeného boha.
„Nechceš se nejdřív dojí najíst?" Zavrtím hlavou.
„Nemám hlad," odpovím popravdě. Nemám ani potřebu jít na záchod. Pohled padne na mé malé dlaně. Mám pocit jako kdyby nebyly moje. Jako kdyby mé tělo bylo někoho jiného. Možná je to jen další příznak mé emočně nestabilní poruchy.
„Dobře, tak se převleč. Počkám na tebe před dveřmi a dovedu tě za ním," sdělí mi před svým odchodem.

„Nezapomeň zjistit, co chce se Selvigem a Bartonem, ano?" znovu mi žena připomene a já otráveně protočím očima. Celou cestu od mého pokoje k Lokiho cele mi předávala informace o těchto mužích.
„Jo ježiš!" vyjeknu pomalu až hystericky. Natasha se na mě zaraženě podívá.
„Promiň, hodně štěstí," popřeje mi. Otevře dveře od místnosti, kde je Loki vězněn, a vpustí mě dovnitř. Můj pohled nejdřív padne na kamery, které nás sledují, a až pak na boha, co už stojí u zdi průhledné kopule.
„Ahoj," s úsměvem jej pozdravím. Rychlou chůzí k němu dojdu. Mé srdce buší jako splašené. Přijdu si tak šťastná v jeho blízkosti. Mám pocit jako kdyby byl Loki celý můj svět.
„Zase ty?" řekne výsměšně.
„Oh no tak, netvař se tak. Oba moc dobře víme, že mě rád vidíš," povím provokativním tónem. Jemně se kousnu do spodního rtu. Bůh na mě mlčky hledí. Chvíli přemýšlím o tom, zda mu říct o onom snu, ale rozhodnu se to neudělat. Stejně by mi lhal. Musím na to přijít sama.
„Proč sis vybral Zemi?" položím mu otázku pokoušejíc se zachovat co největší klid. Jeho oči sklouznou z mých očí k mému zápěstí, kde chybí náramky.
„Protože potřebuje osvobodit od okovů svobody... kde jsou tvé okovy?" jeho hlas je pevný, plný jakési záště. Jeho pohled je na okamžik zaměřen na mé ruce, kde ještě včera byly náramky.
„Roztavila jsem je," odpovídám po krátké chvíli ticha, pohledem upřeným na Lokiho. Jeho oči jsou plné zvědavosti. Je tak krásný.
„Jak?" ptá se, jeho hlas je tak klidný, tak smyslný. Dokázala bych jej poslouchat hodiny.
„Říkala jsem ti, že umím kouzlit." Loki na souhlas přikývne, vzpomínajíc si na mé předchozí zmínky o magii.
„Myslel jsem, že vidíš jen aury," podotkne s trochou ironie v hlase.
„Umí toho víc, ale nevím jak a ani co to je. Neumím to ovládat," přiznávám s trochou frustrace. Není to jednoduché vysvětlit, co samo o sobě je pro mě záhadou. Bůh na mě zkoumavě hledí, ale nic neříká.
„Thor mě vezme na Asgard za tvou matkou, aby zjistila, co je se mnou špatně," rozhodnu se ticho prolomit. Černovlásek se zamračí. Je tak roztomilý.
„Není s tebou nic špatně. Magie je speciální," řekne s vřelým tónem, který mě překvapí. Přistoupím k jeho vězení blíže, pečlivě zkoumajíc jeho tvář. Vypadá unaveně. Po spáncích mu stékají kapky potu. Není tu takové horko.
„Mám strach, že někomu ublížím," špitnu, přičemž položím dlaně na chladné sklo, které nás odděluje. Toužím cítit jeho dotek, vědět, že někdo opravdu chápe, čím procházím.
„No a?" poví chladně. Jeho slova mě vytrhnou z momentální posedlosti, kterou jsem k němu cítila.
„Je špatné jen tak ubližovat, Loki. Nikdo by neměl trpět, jenom protože se ten druhý neumí ovládat." Proč tak někdo zničil jeho duši, aby nacházel v utrpení slast?
„Jsi tak nevinná, Letty. Tak naivní..." zní výsměšně, ale v jeho očích vidím smutek. Mým tělem však začne cloumat vztek, který je pro mě těžký držet zkrátka. Ruce spadnou podél mého těla. Ruce sevřu v pěst.
„Já nejsem naivní!" vykřiknu. Hrudník se mi zběsile zvedá.
„Oh no tak. Copak si myslíš, že nevnímám ty tvé pohledy? Koukáš na mě s takovou poddaností. Myslel jsem, že tě budu muset unést, ale ty půjdeš sama," poví pohrdavě. Jeho slova mě zarazí. Možná přeci jenom odhalím, proč sem přišel.
„O čem to mluvíš?"
„Až sem Barton vpadne a já zničím tuhle loď vezmu si tě sebou. Budeš mi sloužit. Nejdřív, ale nechám všechny, na kterých ti záleží před tebou zemřít. A ty se na to budeš dívat!" prohlásí s odhodláním. Temný úšklebek ovládá jeho tvář. Jeho pronikavě zelené oči jsou chladné. Cosi ve mně křičí, že tohle není pravý Loki, ale můj vztek již převzal kontrolu.
„Dotkni se jich a budeš to ty, kdo zemře," nenávistně odseknu. Mé pěsti obalí rudý plamen. Zachraň ho. Polekaně sebou škubnu. Zase ten hlas. Rozhodnu se ho však ignorovat.
„Jsi ještě dítě, tvoje magie mi neublíží," řekne arogantně. Když vzpřáhnu svou ruku, abych na Lokiho celu vyslala vlnu té rudé záře, tak mě cosi v pohybu zarazí. Pomoc mu! Ruku sklopím zpátky k tělu a vyplašeně se rozhlédnu kolem sebe. Rudou záři obalí žluté jasné světlo, které mě na chvíli oslepí. Bolestí tlumeně vyjeknu. Cítím, jak se mé tělo stahuje, jako kdyby provazy svíraly mé srdce. Když záře přestane mizet mám pocit, že přede mnou stojí vysoká překrásná žena, která však zmizí v momentě, co mrknu. Můj pohled padne na Lokiho, který mě s údivem sleduje. Pomoc mu! Hlas cizince protrhne ticho v místnosti. Moje intuice mi říká ať odtud hodně rychle uteču, ale strach z neznámého mě drží na místě. Co se to sakra stalo?!
„N-Nezabiješ je, nejsi monstrum," řeknu roztřeseně. Nevím, jak mám někomu pomoci, když sama nevím, jak pomoct sobě?
„Zabil jsem už tisíce bezvýznamných lidí jako jsou tví přátelé." Na chvíli zakloním hlavu. Na tohle nemám. Chci pryč. Chci se schovat ve svém pokoji.
„J-Já najdu způsob, jak ti pomoci, Loki. Slibuju," špitnu.
„Ty jsi ta, co potřebuje pomoc. Tvoje schopnosti ovládají tebe ne ty je. Brzy někomu sama ublížíš, a já tě u toho budu sledovat." Jeho děsivý úšklebek ve mně vzbuzuje strach. Snažím se však být silná. Musím dokončit misi.
„Co myslíš tím, že sem Barton vpadne?" Bůh se ignorantsky posadí na lavičku. Z něho už nedostanu ani slovo. Seberu veškerou svou vnitřní sílu a pohnu se z místa.
„J-Já se vrátím," vykoktám, než zbaběle uteču.